Sedmého listopadu uplynulo pět let od zveřejnění Manifestu D.O.S.T. V ten samý den pořádal prezentaci své nové knihy Smrt v Sametu vicekancléř Petr Hájek, při níž připojil svůj podpis pod výše zmíněný Manifest. V sobotu 17. listopadu pořádáte setkání vašich signatářů v divadle Ta Fantastika a  Hájek zde bude ze své knihy číst a odpovídat na dotazy. To asi nebudou náhody, že?

Jak praví klasik Hájek, náhody neexistují. Není žádným tajemstvím, že mezi Akcí D.O.S.T. a týmem prezidenta Klause panují dobré vztahy a názorová spřízněnost. Postava Petra Hájka je však v jistém smyslu výjimečná, neboť je neobvyklé, aby člověk v tak vysokém společenském postavení otevřeně prezentoval názory, jež odporují kánonu politické korektnosti a sekulárního humanismu. A protože je mezi signatáři Manifestu D.O.S.T. mnoho osob podobného smýšlení, je naše společná akce 17. listopadu přirozeným vyjádřením této blízkosti.

Proč besedu s Petrem Hájkem pořádáte právě 17. listopadu?

O události z doby před více jak dvaceti lety se vede ostrý interpretační spor. Převládá názor, že se jednalo o spontánní vystoupení po svobodě toužících občanů ve státech sovětského bloku, vedoucí ke svržení komunistického režimu a nastolení demokracií západního typu. Jakkoli je pravda, že se mnozí autentičtí antikomunisté do převratových událostí zapojili, je dnes už více méně jasné, že by k nim nedošlo, kdyby jim nesvítila zelená v mocenské centrále tehdejšího bipolárního světa.

Více rozhovorů ZDE

Petr Hájek ve své knize přesvědčivě dokládá, že takzvaný pád komunismu nebyl ničím jiným než výsledkem koordinovaných snah o dialektickou syntézu liberálních demokracií a státního kapitalismu, zvaného reálný socialismus, v nový model, zakládající proces nejprve evropské, v konečném důsledku však globální politické integrace, likvidující poslední zbytky svobody a spravedlnosti. Události roku 1989 tak představují důležitý krok na cestě k vytvoření nového světového řádu, založeného na zásadách organizovaného naturalismu, Hájkem bezu obalu nazývaného svobodným zednářstvím.

Jednou z hlavních osobností takzvané sametové revoluce byl Václav Havel, o němž Petr Hájek píše, že byl jedním z vhodných adeptů na roli Antikrista. Souhlasíte s tímto vyhraněným tvrzením?

Do značné míry ano. Musíme samozřejmě rozlišovat mezi konečným Antikristem, prorokovaným v evangeliích i Zjevení sv. Jana a jeho dějinnými prototypy a ideovými průkopníky. Takových antikristů s malým a je v lidských dějinách mnoho. Do této řady Václav Havel patří, o tom jsem přesvědčen. Havel byl vyznavačem esoterické filosofie nového věku (new age), proto se v praktické politice zasazoval o relativizaci křesťanských kořenů naší národní kultury a státnosti a soustavně podporoval mocenské projekty, vedoucí k nezvratné ztrátě naší státní svrchovanosti. Liboval si v zákulisní politice, kde lidem svěřený mandát není pro výkon veřejné funkce podstatný, přičemž tento mechanismus vládnutí skrytý za fasádou parlamentní demokracie halil do vznešených termínů „nepolitické politiky“ a „občanské společnosti“.

Petr Hájek je toho názoru, že měl předpoklady pro to, aby se stal Antikristem s velkým A. Nelze to nijak dokázat, také však nelze prokázat opak. Havel vždy toužil po tom, aby přinejmenším spolurozhodoval o směřování celého světa, působení v čele České republiky mu bylo pouhým prostředkem k prosazování svých představ o globálním řízení planety. Takových nebezpečných dobrodruhů bylo a je samozřejmě mnohem víc, Havel však měl výjimečnou podporu médií a velkých hráčů globálního finančního a politického kartelu. V tomto smyslu tedy charakteristice a očekávané úloze Antikrista, jakkoli se jím nakonec nestal, zcela jistě vyhovoval.

V čem spatřujete největší přínos Hájkovy knihy?

Vydání knihy Smrt v sametu je mimořádnou událostí již tím, že se autor zabývá tématy, jež lidé na takovém stupni společenského postavení diskutují nanejvýš jen v okruhu nejvěrnějších přátel a v kuloárech, nikdy však, ze sebezáchovných důvodů, na veřejnosti. Petr Hájek, člověk znalý vysokých pater domácí i mezinárodní politiky, svoji knihou legitimizuje veřejnou diskusi o organizovaném spiknutí nepřátel svobody a křesťanství. Ještě podstatnější je však to, že navzdory chmurným světodějným vyhlídkám vede kniha čtenáře k přijetí daru naděje, vycházející z vertikály Kříže, na němž zemřel pro naši spásu Ten, jenž překonal každou smrt, tedy i tu v sametu.

Povědomí o nebezpečích, plynoucích z budování takzvaného nového světového řádu, i u nás významně narůstá, a je proto velmi důležité, že tento vývoj ukazuje Hájek v duchovních a náboženských souvislostech, bez nichž je člověk vydán napospas jiným falešným prorokům či pouhé beznaději. Pro pamětníky popřevratových událostí, Sarajevského atentátu a opakovaných pokusů o mocenský zvrat ve prospěch havlistů a nakonec nejen pro ně jsou osvěžením pasáže, v nichž se Petr Hájek zabývá rolí vlivové skupiny Lípa či některých médií. Zajímavé je i zpracování polarity Havel-Klaus, kdy ze stávající hlavy státu činí nástroj Prozřetelnosti pro zmaření plánů sil lži a nenávisti, převlečených do postmoderního kostýmu pravdy a lásky.