S kritikou se setkává připravovaná návštěva Číny, kam chce prezident Miloš Zeman odjet na oslavy konce druhé světové války. A to zejména ze strany TOP 09. Například její místopředseda Marek Ženíšek uvedl, že prezident škodí zájmům České republiky. Myslíte si to taky?

Na začátek chci říci, že srovnávat navštěvu Moskvy a Pekingu není úplně totožné. Přeci jenom Peking nevede agresivní válku proti svým sousedům, byť má své „drobné“ – jak se říká – s Japonskem a Vietnamem. Ten problém je trošičku jiný. Dvacet sedm členských států Evropské unie, záměrně to takhle říkám (a ne Evropská unie jako nějaký imaginární celek), bylo ochotno, nebo přímo navrhovalo, aby se postupovalo jednotně kvůli té kontroverzi, která tam je. Na žádost pana prezidenta Česká republika uplatnila právo veta. Na což máme nárok. V pořádku. Uplatnili jsme své demokratické právo na to, abychom řekli: Nebudeme uplatňovat společný postup. Pan prezident tam chce letět a poletí tam. 27 států to chtělo, a jeden – Česká republika – ne. Ano, je možné uplatnit právo veta. Ale jednou budeme chtít po jiných státech EU podpořit nějaké naše zájmy. A toto je trošku komplikace. Nejsem si jist, jestli to stojí za to. Zda benefity, že pan prezident bude asi – a to říkám hodně podtržené, protože s jistotou to nevím - jediným takto vysokým představitelem státu z Evropské unie – dokáží vyvážit to naše veto. Politika je hodně o kompromisech, o symbolech. Takto jsme se demokraticky rozhodli, ale taky budeme někdy potřebovat ostatní, kteří teď po nás něco chtěli. Oni respektují to, co jsme udělali. Ale taky se můžou někdy otočit zády, když budeme potřebovat něco, co je v zájmu České republiky. A nebude to třeba v zájmu Německa či Velké Británie. Pak třeba řeknou: Jak vy na nás, tak my na vás. O to se jedná.

Druhá věc je to, kdo tam poletí, a kdo ne. Velmi důležité je, kdo je zvaný, a kdo není. Pokud proběhlo – a toto jsou skutečně mediální informace – že nebyli pozvaní skutečně významní představitelé EU jako Merkelová, Hollande či Cameron – potom se samozřejmě jasně vkrádá do našeho myšlení, jestli tam nepoletí pan prezident, s prominutím, jako užitečný idiot či fíkový list. Jakože Čína si udělá čárečku a řekne, máme tady zástupce Evropské unie. Co si budeme povídat, při vší úctě k panu prezidentovi. Jsem často brán jako nějaký jeho kritik, ale často jsem ho také pochválil.

Chápu. Když někdo někoho jen kritizuje za každou cenu, může to být kontraproduktivní.

Pokud se mi něco nelíbí, snažím se vysvětlit proč. Není to nic proti osobě Miloše Zemana. Ale pokud tam tedy bude jako jediný vysoký představitel z EU, může to být bráno jako kontroverzní. A také záleží, kdo tam bude. Pokud se pan prezident zúčastní přehlídky společně s diktátorem ze Severní Koreje, nebo s Vladimirem Putinem a budou tam defilovat ruské zbraně, a můj názor na rusko ukrajinský konflikt asi znáte – tak to není úplně košer. Musíme to vyhodnocovat podle toho, jak to tam nakonec proběhne a čeho se pan prezident zúčastní.

Zdá se vám, že se prezident obrací na Východ, jak řekl exministr zahraničí Karel Schwarzenberg s tím, že podle něj mocným a bohatým lezeme kamsi, v Lidovkách.cz bylo přímo uvedeno kam?

To říká Karel Schwarzenberg. Miloš Zeman má nějaký způsob politiky, který mi v mnoha ohledech – ale ne ve sto procentech – není vlastní. Prostě ho lidé zvolili. Mně se to nemusí líbit, nemusím s tím souhlasit. Ale jak říká Jára Cimrman: co s tím můžu dělat? Když se podíváte, kam prezident jezdí na návštěvy a kde je vítán – různé takové mapky létají po Facebooku – bývalý Sovětský svaz a různé diktátorské režimy naprosto převažují. Mně to dělá kontrast s tím, že po Václavu Klausovi vyvěsí evropský prapor na Hradě. Ale ta jeho reálná politika zas tak odlišná není, jen v těch symbolech. Ten tlak na Východ, „tendování“ k ne úplně demokratickým státům, je evidentní. Ale pan prezident byl zvolený, a to přímo. Má své pravomoci, které plynou z Ústavy. Vláda i parlament mají velmi limitované možnosti, jak ho korigovat. On je prostě svým způsobem neřízená střela. Lidi mi nadávají, že jsem vůči němu kritický. Na druhou stranu jiní zase mi vytýkavě říkají: Dělejte s tím něco. No jo, ale co? Pokud jsme demokrati, máme tady Ústavou nějak vymezené pravomoci, tak je to velmi těžké. Co lidi chtěli, to mají. V rámci svých velice maličkých omezených možností se s tím snažím něco dělat. I když na rovinu – s panem prezidentem v mnoha věcech souhlasím – třeba co se týče Islámského státu.