Zastavme se hned na počátku u dění na české politické scéně. Takřka celou zemí nebo alespoň celým českým virtuálním prostorem hýbe kauza nabourané e-mailové schránky premiéra Sobotky a jeho hlavního politického poradce Oty Novotného. Krom skutečnosti, že došlo k narušení soukromí, se řeší ještě více obsah těch zpráv, kdy mnohé jsou šokující. Co to vypovídá o předsedovi vlády, jeho stylu fungování v politice, jeho názorech? Jak to komentovat?

Já bych se ptal, co to vypovídá o vedení ČSSD? Řekni mi, kdo jsou tvoji přátelé a poradci, a já ti povím, kdo jsi. Premiér byl odhalen jak císař v nových šatech. Tedy nejen Dienstbier, Marksová, Valachová, známí bojovníci za multikulturní islamizaci naší země. Neměli bychom zapomínat na premiérova dlouhodobého blízkého spolupracovníka a státního tajemníka pro evropské záležitosti Tomáše Prouzu, velkého bojovníka za islamizaci našeho státu a sankce proti Rusku. Stačí se podívat na jeho životopis a hned vidíme, jaký je to typický socialista a bojovník za práva takzvaných obyčejných občanů. Právě jemu podléhá vládní Agentura pro sociální začleňování a její program Hate Free Culture sponzorovaný z EU. Cílem programu je zlomit (jak demokratické a socialistické) xenofobní odpor a strach české veřejnosti z příchodu uprchlíků. Hlavním mediálním partnerem je ČT a spolupracovníkem performer Kohout, jehož chování označily Britské listy za prezentaci normálních civilizovaných západních hodnot. Prouza a Dienstbier podporují celoživotního, tedy profesionálního politického neziskovkáře Martina Rozumka, ředitele Organizace pro pomoc uprchlíkům placené z EU, především Německa a cestou těchto reprezentantů evropského socialismu i z našich daní. K tomu jsme si mohli nedávno poslechnout hrdé vyjádření socialisty Hamáčka, jak jsme tu uprchlickou krizi zvládli. Samozřejmě lehce, protože se u nás zatím nekonala. Ilegálové táhli do Německa. Kdyby je naše policie nemusela nesmyslně chytat a tahat do detenčních center, žádní by tady nezůstávali. Zde můžeme poděkovat našemu asociálnímu sociálnímu systému, který odrazuje od pobytu dokonce i Afričany. Za takové platy mohou pracovat jen Češi a za takové důchody dokážou žít jen důchodci v Česku. Soutěžit můžeme z tohoto hlediska pouze s některými státy na východ a jih od nás.

Hackeři udělali dobrou práci, protože občané se dozvěděli pravdu. A tu přece prosazoval Václav Havel, kterým se kdekdo na naší komediální politické scéně ohání jak svatým fetišem. Premiér by měl být hrdý, že se občané dozvěděli, jaký je bojovník za jejich zájmy, jaké má spolupracovníky a kamarády a s jakými názory. Nebo se snad stydí za to, jak jedná? Určitě ne, jen opomněl z přepracovanosti sdělit národu svoje skutečné postoje. V tomto případě přetrumfl i pokryteckou komedii ANO na téma hodný ujo bojující proti uprchlíkům a kradnutí zlých podnikatelů a živnostníků, zatímco jeho podřízení všichni podporují islamizaci, a samozřejmě nekradnú. Nemám dlouhodobě ani nejmenší sympatie k takzvaným zeleným, ale rád bych připomněl televizní vystoupení syna ministra obrany, který označil ANO za sbírku amatérů. To, že se snažil do ní nezařadit herce na postu ministra obrany v době bezpečnostní krize, bych mu i odpustil. 

Můj děda byl sociální demokrat za Rakouska, táta za republiky a v roce 1948 odmítl po neslavném slučovacím sjezdu přestoupit do KSČ, a to třikrát. Já jsem se po dlouhém váhání a s ohledem na rodinnou tradici stal členem ČSSD. Takže z praxe vím, že většina tamní členské základny jsou slušní a inteligentní lidé s rozumnými názory, které se již dlouho liší od názorů vedení. Ovšem mnozí jsou tam, stejně jako já, už jen ze setrvačnosti. Přitom je v členské základně řada špičkových odborníků, ale socialistické panstvo jejich názory přehlíží. Zato si za tučný peníz najímají jako poradce lidi s názory prezentovanými na internetu. Ministři za ČSSD valí miliony do politických neziskovek, což budou asi ta nově vytvořená pracovní místa, a pro důchodce „vybojovali“ 40 korun měsíčně z toho údajně jejich údajně fantastického ekonomického růstu. Možná, že dobře placení pracanti z těch neziskovek táhnou i oslavovaný růst spotřeby. A je zde ještě jeden úderník. Podle zahraničního serveru zvedavec.org je jím jistý socialistický hejtman. Uvedený server prezentuje jeho údajných 29 placených funkcí včetně vyčíslení odměn, což tvoří celkovou částku převyšující měsíčně 3,5 milionu korun. Pokud je informace uvedená v článku pravdivá, musí většina podnikatelů – chystajících se na vládní elektronický úder z ministerstva financí a podporovaný s populistickým povykem celou věrchuškou ČSSD a podlézavou ČT – kolabovat závistí. Žádné podnikatelské riziko, žádné problémy s daněmi, odvody a zaměstnanci, každý měsíc 3,5 mega čistá ruka. Článek nesl název: „To je ale pracant“. Nelze vyloučit, že podobných pracantů bude ve vedení ČSSD víc. Přitom řada členů ČSSD je nezaměstnaných, ale ti panstvo nezajímají. Názory a usnesení místních organizací rovněž nikoho nahoře nezajímají, neobtěžují se ani s odpovědí. Zažili jsme to mnohokrát. Takovou přehlídku nesolidního pokrytectví ve vztahu k voličům, podlézání cizím zájmům a pohrdání vlastními členy jako v současné ČSSD člověk opravdu hned tak nevidí. Ukázkou jejich jednání byl už podraz v prezidentských volbách vůči Miloši Zemanovi. I v současném systému státních zaměstnanců si zajistila pozice jen úzká vybraná skupina socialistické nomenklatury. Čí zájmy tento spolek elitářských zazobaných byrokratů vlastně hájí? Zůstávat s nimi v jedné straně je opravdu hanba. Proboha lidi, tedy oficiálně přátelé, co v té partaji ještě děláte, vždyť na vás ten spolek z lihového domu a spol. dlouhodobě doslova arogantně kašle (slušně řečeno) a stará se jen o sebe a svoje rodiny. Strana sama pro sebe, tedy přesněji pro svoje funkcionáře. Já už toho mám dost a končím. Na závěr se všem omlouvám, že jsem se před lety zastával Dienstbiera s ohledem na jeho otce. A takové volíte? Takový je můj komentář.

Před týdnem jste nám řekl, že ani porážka Islámského státu v Sýrii a Iráku nezmění americkou snahu o islamizaci Sýrie podle „demokratického“ saúdského vzoru. Proč? Nejsme dostatečně poučeni z „Arabského jara“? Dovolí to zbytek světa a především Rusové, pokud by mezitím došlo ke stabilizaci Sýrie?

Poučit se může pouze ten, kdo se poučit chce. Mnozí reprezentanti týmu prezidenta Obamy působí doslova natvrdlým dojmem. Ostatně tento prezident bude pravděpodobně s odstupem času hodnocen jako jeden z nejubožejších v období po druhé světové válce. Můžeme ho bez nadsázky označit za opravdu nepovedený demokratický multikulturní experiment. Na jedné straně černošský prezident, na druhé straně propad životní úrovně většiny černochů. Kolem 40 milionů Američanů, převážně barevných dostává potravinové poukázky na přežití. Soutěžit o poslední místo bude pravděpodobně pouze s kuřným Billem. Můžeme jen doufat, že příští americký prezident bude mít lepší úroveň a vlastní mozek ve vlastní hlavě a kolem sebe tým odborníků, nikoli ideologů minulosti posedlých válečnictvím.

Vedení EU se chová podle své úrovně, tedy jako stádo postrádající aspoň jednu osobnost. V zajetí socialistických ideálů šedesátých let budou podporovat Turecko a Saúdskou Arábii až do úplné islamizace Evropy, nebo do chvíle, kdy je naštvaní voliči vyženou od přetékajících koryt a následně postaví před soud za rasismus ve formě etnicko-sociálního inženýrství. Rusko dělá, co může, ale v Sýrii by potřebovalo účinnou podporu EU, nikoli neustálé útoky a sankce.

Martin Koller

Tvrdíte také, že na rozpoutání syrské války se podílelo Turecko, které už nějaký čas tvrdě bojuje proti Kurdům - ti jako jedni z mála skutečně bojují proti IS – a nedávno, jak víme, sestřelilo za podivných okolností ruskou stíhačku. Turecko je přitom člen NATO, jako my. Proč se NATO nebo některé jeho členské státy nebouří? Co říkáte na občas znějící názor, že bychom měli alianci opustit?

Osobně jsem toho názoru, že Turecko nepatří do NATO ani do Evropy z hlediska historie, etnika ani náboženství. Jak známo, NATO vzniklo s cílem obrany západní Evropy, přesněji států kolem pobřeží severního Atlantiku před převahou sovětské armády. Postupně se rozšířilo na celou západní Evropu. Mělo sloužit k ochraně západoevropské civilizace. Co má Turecko společného s evropskou civilizací a severním i jiným Atlantikem? Je to agresivní islámský stát vyznávající navíc dlouhodobě extrémní nacionalismus, který lze srovnat s nacismem. Všechny neturecké národnosti jsou dlouhodobě záměrně vyháněny, nebo přímo likvidovány. Za to si turecké vedení vysloužilo pochvalu už od německých nacistů za druhé světové války. Oslavné publikace o takzvaném kemalismu tehdy vyšly i v češtině. V současnosti takový rasismus vedení EU velkoryse přehlíží, stejně jako vyvražďování Arménů, Kurdů a dalších národů v Osmanské říši a Turecku. Pokud by se takto choval někdo v Evropě, vedení EU by z něj udělalo nejhoršího zločince. Jakou může mít důvěru občanů politická reprezentace, jestliže jedná naprosto bezzásadově. Turecko jako člen NATO mohlo mít určitý smysl v padesátých letech – situace se však změnila z hlediska rozmísťování amerických raket s jadernými hlavicemi – ale v současnosti je doslova přítěží a pravděpodobným zdrojem problémů. Stačí připomenout válku s Řeckem a obsazení části Kypru a rovněž neustálé vojenské provokace vůči Řecku, o obsazení severní části Iráku nemluvě. Svého času se Turecko mohlo jevit jako spojenec USA z hlediska ohrožení Izraele okolními agresivními režimy. Jenže i to se s postupnou islamizací Turecka stává chimérou. Bohužel velení NATO je natolik posedlé touhou po válce s Ruskem, že zcela ztrácí smysl pro realitu. Dokladem je i nedávné vystoupení prvního komunistického nomenklaturního kádra v nejvyšším velení NATO generála Petra Pavla, který turecký válečný zločin schválil jako odpovídající obranu. Podle mého názoru by konečně měl v Alianci zavanout svěží vítr, jenž by vymetl omezené a zideologizované myšlení z padesátých let a jeho nositele a postavil politiku tohoto nejsilnějšího vojenského uskupení do roviny bezpečnostní reality současnosti. Aktuálně není hlavní hrozbou pro Evropu Rusko, ale islám z Turecka a Saúdské Arábie. A jedna z členských zemí NATO se stále více islamizuje. Bohužel velení NATO velmi připomíná vedení EU, které se v zajetí socialistických idejí chová jako bez mozku. Naše členství v NATO má nepopiratelnou bezpečnostní hodnotu, určitě nás nikdo nenapadne, nicméně je třeba, aby se v jednotlivých zemích prosadily vlastenecké politické strany a vyslaly do velení NATO opravdové osobnosti, kterým leží na srdci původní idea Aliance – obrana Evropy, nikoli rozšiřování až kamsi do dálné Asie a Afriky. Členství naší republiky v NATO má smysl pouze v případě, že zůstane obrannou Aliancí. Zde je třeba zdůraznit jeden fakt. Ve vztahu k NATO existuje u většiny občanů značný zmatek z hlediska terminologie. NATO má v Evropě v podstatě velmi malé vyčleněné síly. Převážná většina národních armád do něj nespadá. Proto je přesnější mluvit z hlediska různých lokálních angažmá typu Libye, Iráku, Sýrie, Afghánistánu, Mali a podobně o členských státech NATO, nikoli o NATO jako takovém.

Někteří publicisté hovoří o tom, že nikdo vlastně neví, čeho chce Rusko v Sýrii dosáhnout, že tam vede hybridní politiku ve smyslu hybridní války i hybridní informační politiky a Západ není schopen jakkoli odhadnout další ruský tah, protože může prý být stejně nelogický a nepředvídatelný. Lze podle vás říci, co je smyslem ruského angažmá v Sýrii? Ano, říká se, že boj s IS, ale je to tak?

Hybridní válka je výmysl ruského generála, který opsal cizí vzor a nazval to hybridní válkou. Kombinace všech možných druhů bojové činnosti spolu s psychologickou válkou byla známá už ve staré Číně. Na to, co ruský generál vydává za svůj nápad, existuje americký armádní služební předpis z poloviny šedesátých let. Rusko podporuje prezidenta Asada, který je stejně jako jeho otec dlouhodobým spojencem. Chce si pravděpodobně zachovat námořní základnu v Tartusu. Nelze přitom popřít, že Asad představuje stále tu nejlepší možnost z hlediska budoucnosti Sýrie. Opakovaně navrhuje zastavení bojů a vyhlášení voleb s tím, že je bude respektovat. Navíc jeho Alávité představují jednu z nejměkčích sekt islámu, která dokonce uznává křesťanské svátky. Na straně Asada je absolutní většina tamních křesťanů. V Sýrii nevznikaly velké problémy ani ve vztahu ke Kurdům, na rozdíl od Iráku a především od Turecka. Přitom se protiruská propaganda snaží podsouvat Evropanům, že Kurdové bojují proti Asadovi, což je doslova lež. Pokud nezvítězí Asad, jsou zde pouze dvě možnosti. Především vítězství Islámského státu a jeho legalizace ve spojení s Tureckem, které ho podporuje. V takovém případě by došlo k děsivé genocidě Alávitů, křesťanů a mnoha dalších Syřanů, kteří Asada podporují. Druhou možností je vítězství slepence spojenců Saúdské Arábie, kterou se evropská média snaží označovat za takzvanou umírněnou opozici. Většinou jsou to bandy islámských fanatiků a teroristů podporovaných právě ze Saúdské Arábie a Turecka. Výsledný efekt by byl obdobný. Vzniklo by cosi možná oficiálně samostatného, ale ve skutečnosti kolonie Turecka obydlená fanatickými muslimy řízenými teroristickým ústředím. V podstatě islámský stát pod jiným názvem s podporou Turecka a Saúdské Arábie jako prostor přípravy teroristů pro šíření islámu. Z tohoto hlediska nesmíme zapomínat na evropský program EuroMed, přívěsek Lisabonské smlouvy, který má začlenit státy kolem středozemního moře do zóny volného pohybu s EU. Takže ve výsledném efektu bychom měli islámský stát jako neoficiálního člena EU v rámci EuroMed. To by se to islamizovalo. A Rusko logicky nemá zájem na sousedství s nějakou islámskou EU na hranici s Ukrajinou. Rusko v Sýrii zcela logicky chrání svoje zájmy. Ale jeho tamní boj proti islámskému terorismu je i bojem za všechny Evropany.