Bilanční ohlédnutí za končícím rokem začnu fenoménem tzv. Islámského státu, který už je vnímán jako hrozba pro celý svět. Může být vzhledem ke své specifické podobě vůbec někdy poražen?

Islámský stát jako vojenská organizace nepochybně může – a vůbec nepochybuji, že bude – poražen. Jiná otázka je, zda bude a může být poražen islámský terorismus. To je ale úplně jiná otázka. Musím připomenout, že tzv. Islámský stát je pokus pouze jedné skupiny obyvatelstva, a to sunnitského obyvatelstva v Iráku a Sýrii, zajistit si jakousi státní reprezentaci, protože toto obyvatelstvo žádnou vlastní nemá. V Iráku vládnou alespoň formálně šíité a sunnité státní reprezentaci nemají. A v Sýrii vládnou alavité, což je dvanáctiprocentní skupina obyvatelstva, ale sunnitská většina je rovněž bez reprezentace. Připomenu, že když za prezidenta George Bushe probíhala americká invaze do Iráku a byl svržen Saddám Husajn, sunnitská provincie Anbár byla jednou z nejpřátelštějších vůči Spojeným státům. Však také prezident Bush svou první návštěvu do Iráku po invazi uskutečnil právě v provincii Anbár. Vlivem válečných událostí se to změnilo, sunnité se v Iráku stali pronásledovanou menšinou a radikálové mezi nimi v čele se zbytky vojenského velení armády Saddáma Husajna se pokusili pod náboženskou vlajkou vytvořit vlastní stát. Důležité by bylo nejen porazit tzv. Islámský stát, ale nabídnout sunnitům rozumnou alternativu k ISIS, ale i takovou, díky níž by civilní obyvatelstvo tohoto regionu mělo přece jen nějaké zastoupení. Ale podle mě jsou Sýrie a Irák ve svých současných hranicích neudržitelnými útvary a pro mezinárodní společenství by bylo lepší se domluvit o tom, jak je územně rozdělit, aby každá velká skupina byla nějakým způsobem reálně zastoupena.

Zaregistroval jsem jeden váš komentář, v němž jste upozorňoval, že by se Západ neměl v boji proti islamistům spojovat s Ruskem. Co vás k tomuto postoji vede?

Protože nejde o regulérní válku. Navíc všichni prohlásili, že si nepřejí pozemní operace, a koordinace náletů stejně probíhá. Bylo by třeba nejdříve vypracovat jednotnou představu o budoucnosti celého regionu. Bez toho by každé spojování s Ruskem, které sleduje úplně jiné záměry a zájmy na Blízkém východě a v Sýrii zejména, bylo pouhým symbolem. Ale nemůžu vyloučit, že se k tomu Západ nakonec uchýlí a oznámí, že se v tomto s Ruskem spojil. Už několikrát takové kroky byly a vždy se musí Západ podvolit záměrům Ruska. To je podmínka, za které je Rusko ochotné vstoupit do nějaké širší koalice. Putin řekl, že chce vytvořit jednu silnou pěst, to jsou jeho slova, která by rozdrtila Islámský stát. Ovšem řekl jasně, že přitom musejí být brány ohledy na ruské zájmy. Chtěl by koalici v čele se samotným Ruskem, tím pádem by jakékoli vojenské úspěchy Rusko propagandisticky využilo pro sebe, Západ, kdyby chtěl nahlížet na Rusko jako spojence, tak na něj zároveň nemůže nahlížet jako na objekt ekonomických či politických sankcí, které by se staly neudržitelnými.

Chcete tím říct, že by Západ musel zapomenout na všechno, kvůli čemu Ruskou federaci předtím kritizoval a odsuzoval?

Bez konkrétního cíle by spojenectví znamenalo pouze legitimizaci všech ruských územních výdobytků poslední doby jak z války proti Gruzii, tak proti Ukrajině. Je zvykem vnímat svět jako rozdělený na koalici dobra a koalici zla. A když je Rusko členem koalice, která bojuje za právo v jakémkoli výkladu, pak má na své straně rovněž právo a všechno, co udělalo v poslední době, by bylo legitimizované. To vůbec není technická záležitost, že Rusko dodá dvacet letadel a Spojené státy dvacet pět. To je záležitost principiální. Jestli Rusko bojuje na straně práva, tak všechno, co dělalo předtím, je rovněž součást práva. Je třeba říct, že právo vypadá různě. Třeba územní dobyvačnost v jedné části světa je špatná a v jiné je přípustná. To, co Rusko vytěžilo z posledních vojenských tažení proti Ukrajině a Gruzii, by tím pádem bylo uznáno jako zákonné právo. A protože právo je vždy svým způsobem precedenční, pak i možná další územní roztahovačnost Ruska by byla uznána předem jako legitimní. Proč Rusko může obsadit Abcházii a Krym a nemůže obsadit třeba východní oblasti Estonska? Čili drobná věc táhne za sebou obrovské následky. Proto se Západ zdráhá, aby nemusel zapojením Ruska do koalice uznat jeho právo jakkoli se roztahovat ve svém okolí.