Kdokoliv prochází Užhorodem, najde vzpomínky na Československu. A to nejen v architektuře, ale třeba právě prostřednictvím nejrůznějších pamětních desek, bust, soch. A nejen v tomto pohraničním městě. Kus práce udělala právě vaše Společnost T. G. Masaryka…

Letos v březnu jsme odhalili Masarykův reliéf v Chustě. Máme jej i v Mukačevě a dostali jsme povolení, a tedy připravujeme odhalení Masarykovy busty v jednom maďarském městečku u Mukačeva. Starosta Užhorodu je Ukrajinec, z Haliče, ale z jeho strany by nebyly problémy. Ale úřady chtějí, abychom povolení v Užhorodě dostali od Ministerstva kultury Ukrajiny.

Je nás tady málo, a  co děláme v poměrně stísněných podmínkách, tak se nám podařilo udělat kus práce. V Užhorodě máme bustu i Jana Husa!

Jsme hrdi na to, že tady v Užhorodě byla odhalena v roce 2002 busta Masaryka. Reakce byly různé, dokonce že si nás Češi koupili, že se s rodinou přestěhuji do České republiky. Maďaři přitom žádné problémy nedělali, protože když tu žili za Československa, byli spokojeni. My prostě žijeme tady a propagujeme české a československé stopy v regionu.

Tady žijí lidé tolerantně – Ukrajinci, Rusíni, Češi, Maďaři, Slováci, Židé, Němci. Zatím jsme problémy nikdy neměli. Naopak. Občané rusínského původu mohli za první republiky studovat na Karlově Univerzitě, v Brně, v Bratislavě.

Kromě množství staveb od československých architektů je například v budově krajského úřadu páter noster, jediný na Ukrajině, a normálně funguje! Podívejte na tu dlažbu, jaká je fortelná. Ještě z první republiky…

Nás, kteří máme české nebo československé rodiny, je tady v Užhorodě na tři stovky. Slováků je tu 15 000. Určitě bych zmínil i naši pomoc s vystavením dokladů.

Maďarsko se tady nedá přehlédnout. Není škoda, že to všechno skončilo ,jak skončilo? Tedy že Podkarpatská Rus byla věnována Sovětskému svazu jako výraz díku za osvobození?

Hodně lidí se odtud odstěhovalo do Maďarska, protože maďarský stát tady pomáhá, mají tu školy, našim lidem, kteří mají maďarský původ, dávají finanční podporu, podporují podnikatele, stipendia pro mladé. Dávají maďarské pasy a chtějí, aby mluvili maďarsky. My jsme tady dříve mluvili více jazyky – česky, slovensky, hebrejsky, maďarsky. A protože bylo Rakousko-Uhersko, považují, že toto je jejich území. Ale v USA hlasovali za připojení k Československu.

Když se po osvobození hlasovalo v Mukačevě o budoucnosti, bylo všechno připraveno sovětskou agenturou. Kdyby někdo hlasoval proti, poslali by jej na Sibiř. Co mohl udělat Beneš? Tak to podepsal, takový to byl tlak. Stalin dokonce chtěl i Slovensko. Pak to tedy dopadlo tak, ať Slovensko zůstane Československu a ztratíme Podkarpatskou Rus. Pro Stalina tady toto území bylo místem, jak se dostat do Evropy.

Jak se na vás jako na Zakarpatí, dívá Kyjev?

Pozorují nás, ale problémy zatím nedělají. Díky Ukrajině jsme odhalili tolik pamětních desek a bust. Za Sovětského svazu to nebylo možné. Nevidím, že by byly problémy mezi menšinami, jako tu jsou maďarská, česká, rumunská, slovenská, německá a tak dále. Zatím je tu tolerance. Můžeme propagovat svoji kulturu, historii, tradice. Odhalovat pomníky – Masaryka, Komenského, Štefánika a dalších postav významných Čechoslováků. V tomto směru bych jim chtěl poděkovat, ukrajinský stát problém nedělá. Tady můžete klidně mluvit i rusky. Klidně můžete mluvit i v centru města rusky. No, když celý život mluvíte rusky, jak můžete najednou mluvit ukrajinsky? Ten přechod je problém. Než byla Ukrajina, celý Kyjev mluvil rusky.

Vyvíjí se to? Bylo to před lety, třeba za premiérky Tymošenkové horší?

Rozdíl byl. Tehdy byl dolar za osm nebo deset hřiven, teď máme 26. Takže finančně jsme na tom nepěkně. 15 000 hřiven bylo dvě stě dolarů, dnes je to padesát eur. Vše se zdražilo, a proto jsou lidé dost nespokojení. Část lidí má důchod 1 500 hřiven. Z toho vyžít je opravdu těžké. Na políčko a kravičku musí mít člověk zdraví. A mladí jsou za hranicemi. Na poli je těžké pracovat, ale zase je to ekologické, bez chemie. Život je tu složitý, protože je velká emigrace. Vláda to ví, uznává to. Ukrajinci makají i v Polsku, v Česku, na Slovensku, v Nizozemsku, Maďarsku.

Jak to bude dál, nevíme, protože se hovoří o tom, aby Ukrajina vzala migranty.

Jak je to s návštěvností lidí z Čech a Slovenska sem na Zakarpatí?

Když začala válka s Ruskem, tak měli strach, jezdilo méně lidí, ale teď už se to zase zlepšilo. Taková Mekka pro Čechy je samozřejmě Koločava. Olbracht, klasik české literatury, ji tak propagoval! Tam zůstane dost peněz.

Dnes je tu z Česka i Slovenska dobré spojení, jezdí tu každý den z a do Michalovců, nově tady prodloužil linku Leo expres. A jízdenky jsou za dobré ceny.

Když takové množství lidí odchází do zahraničí, ten odliv je asi nevratný…

Oni už zůstanou Čechy. Celé rodiny od nás už žijí u vás a nevrátí se. Protože tam mají lepší ekonomickou situaci. Tady je možné dobře žít, když máte peníze. Málokdo se vrací.

Víte, já bych nechtěl žít za sovětské éry. Do Československa jsme mohli jezdit jen na pozvání, muselo být povolení komunistické strany, odborů, mládežnické organizace, kontrolovala to KGB a dostali jsme povolení na deset dní. Peníze jsme tady sice měli, ale v obchodech nebylo nic – obuv, průmyslové zboží ani ten toaletní papír. A vy jste v Československu měli všechno. A měli jste tam tuzexové poukázky, bony. Měl jsem rád vaše párky, ale teď už ne, už se do nich dává chemie.

Naši lidi pracují u vás, na Slovensku, po celé Evropě, protože tady není práce. Málo se platí a ceny jsou jako v Kyjevě. Kdo má české kořeny, může si přes náš spolek udělat trvalý pobyt, ale musí doložit, že je českého původu. To se musí najít ve Státním archivu ČR, a když má slovenské kořeny, tak přes slovenský národní archiv, na základě toho dostane statut zahraničního Slováka a pak přechodný pobyt. A může pracovat na Slovensku.

Mapa prvorepublikového Československa a busta T. G. M. v kanceláři I. Latka. Foto: Václav Fiala

A co pomoc Evropy?

Bylo by to dobré – alespoň ty cesty. Máme je, jak my říkáme, japonské – sama jama. Musí se to změnit. Ukrajina je velká země, má černozem. My ji tady nemáme, ale tam je. Záleží na politicích. Je to politika.

Gazprom v Kyjevě si rozdal speciální prémie, 150 000 dolarů. Na člověka. A lidi tady dostávají 50 eur. Je to normální, takový rozdíl? Dříve ještě byla střední vrstva, 80 procent jen tak tak žije, deset procent je ta střední vrstva a pět procent tvoří milionáři.

Lékaře tady pomalu mít nebudeme, protože odjíždějí k vám a na Slovensko. Nebo do Německa. Zdravotní sestra tady pracuje za 200 eur. Tak proto jsou tady úplatky. To opravdu stačí, aby člověk nezemřel, na nějaké skromné jídlo. Máme možnost cestovat k vám, na Slovensko, do Maďarska, tak si to člověk může porovnat. Na východě Slovenska je také problém, není tam práce. Velká část z nich pracuje u vás a stala se Čechy.

Já sám jsem 35 let pracoval, v kultuře, Ukrajina mi dala důchod 2 000 hřiven, což je 120 eur. Musím platit elektřinu, plyn, vodu. Jsem občan Ukrajiny, ale mám česko-slovenské kořeny, tak se cítím jako Čechoslovák.

Velká mediálně sledovaná kauza byla v osobě gruzínského exprezidenta Saakašviliho. Pak jej nakonec zatkli na polsko-ukrajinské hranici, to byla pěkná šaškárna. Udělal tedy něco jako bývalý primátor Oděsy? Jak je tady vnímaný?

Byl velkým přítelem našeho prezidenta, pak už ne. A měl v Gruzii velké problémy, tam byl velice tvrdý na demonstranty. Moc mluví. Byl primátor Oděsy, tak tam mohl udělat kus práce, že. Nevím o ničem, co by udělal.