Za svou hlavní prioritu jste označil elektronizaci a transparentnost veřejné správy. „Budeme v krajích podporovat elektronickou komunikaci s úřady a jejich transparentnost. Jako první krok budeme usilovat o rozklikávací rozpočty, aby si každý občan kraje mohl ověřit, za co se utrácí jeho peníze.“ Souvisí to nějak s podezřelými zakázkami kraje, z nichž některé prošetřuje dokonce i policie? A jak vnímáte samotné obvinění hejtmana Rozbořila z korupce?

Téma transparentnosti je jedním z hlavních témat, které Starostové a Nezávislí dlouhodobě prosazují. Nejde zdaleka jen o rozklikávací rozpočty, ten ostatně již v současnosti Olomoucký kraj má, jde především o transparentní utrácení a rozdělování krajských prostředků. To v Olomouckém kraji dlouhodobě pokulhává, např. pokud se týká dotací přidělovaných Olomouckým krajem a v minulosti dokonce i evropských dotací rozdělovaných přes Regionální operační program Střední Morava. Potřebnost a účelnost, nikoliv stranická příslušnost by v tomto ohledu měly hrát hlavní roli.

Pokud se týká obvinění hejtmana Rozbořila, ctím presumpci neviny a počkejme si na výsledky vyšetřování. Na druhou stranu celá kauza pouze potvrzuje neblahý trend ovlivňování směřování dotací v Olomouckém kraji, na který dlouhodobě upozorňujeme.   

Máte představu, jak do rozhodování o věcech veřejných více zapojit i občany?

Mám zkušenosti z našeho regionu i celé Evropy se zapojením občanů do rozhodování o věcech veřejných prostřednictvím komunitního plánování. Jedná se o metodu LEADER, která dnes již nejen v Evropě, ale i dalších koutech světa úspěšně dokázala prostřednictvím místních akčních skupin aktivizovat občany a zapojit je do rozvoje své obce, města či regionu. Jednoduchá myšlenka, která neuvěřitelně funguje, jde jen o to dát skutečný prostor lidem a jejich myšlenkám a šikovnosti. Mám tu čest působit jako expert v rámci projektu Evropské komise na podporu rozvoje venkova v Gruzii a na komunitní projednávání strategie rozvoje regionu Kazbegi přišlo opakovně více než dvě stě občanů z celkového počtu pět tisíc, kteří v regionu žijí, a to i přesto, že na místním úřadu z důvodu poruchy vytápění seděli v kabátech. Důležitou věcí je také motivovat a zapojit mládež do rozhodování o věcech veřejných. Podporuji myšlenku participativních rozpočtů, kdy by mládež mohla rozhodovat o rozdělování části prostředků, které jsou mladým lidem v rozpočtech obcí, měst a krajů určeny.      

V nedávném porovnání kvality života ve všech regionech České republiky se Olomoucký kraj umístil na 12 místě. Na vině je podle této analýzy zejména špatná poloha kraje, ale i vysoká nezaměstnat a dopravní obslužnost zejména na Jesenicku. Polohu kraje neovlivníte, ostatní ale můžete. Co byste chtěl učinit pro zlepšení života v kraji?

Osobně si myslím, že některé kraje mají ještě horší polohu a např. i Středočeský kraj, ač se to možná nezdá, má pro svou správu velmi nešťastné vymezení. Skutečným problémem Olomouckého kraje je špatná dopravní infrastruktura a obslužnost a s tím do značné míry souvisí i další problémy, jako např. nezaměstnanost. Kraj by měl lépe dopravu koordinovat a využívat moderních nástrojů jako např. příměstských vlaků v rámci aglomerací či naopak minibusů, komunitních taxi, případně mobilních aplikací na spolujízdu v řídce osídlených oblastech kraje. Samostatnou kapitolou je dopravní infrastruktura, je neskutečné, že v současnosti jedinou přístupovou cestou na Jesenicko je silnička přes Ramzovské sedlo, průjezd Přerovem představuje velmi často noční můru. Ač dálnice a silnice prvních tříd nepatří do vlastnictví a jeho kompetencí, každý kraj by měl být zároveň neúnavným advokátem a lobbistou za zájmy svých občanů navenek – stejně jako my starostové jsme zvyklí bojovat za zájmy svých občanů. Dalším problémem je např. nefunkční politika regionálního rozvoje v Olomouckém kraji, která segreguje jednotlivá města a obce namísto skutečně integrovaného a propojeného rozvoje.       

Zastáváte post viceprezidenta Evropské asociace LEADER pro rozvoj venkova a od roku 2013 jste 1. místopředsedou Sdružení místních samospráv ČR. Jak byste chtěl své zkušenosti zúročit ve prospěch kraje?  

V obou organizacích se zabývám zejména regionálním rozvojem a evropskými dotačními politikami. Díky tomu mám možnost inspirovat se dobrými nápady napříč ČR i Evropou. Rád bych zúročil svých znalostí, zkušeností, poznatků i kontaktů ve prospěch kraje, ve kterém jsem se narodil a kde žiju. Přál bych si, aby Olomoucký kraj díky správně cíleným politikám namísto druhého místa od konce v kvalitě života v rámci regionů ČR zaujímal nejhůře druhé místo od začátku. Rád bych, aby rozvoj našeho kraje do sebe zapadal jako pomyslné puzzle a vytvářel namísto hromady rozsypaných dílků dokonalý obraz, který bude inspirací pro další regiony ČR, Evropy i světa. Rád bych, aby Olomoucký kraj ladil stejně, jako ladí olomoucká Moravská filharmonie či zábřežský dechový orchestr, ve kterém mám tu čest hrát a se kterým reprezentujeme náš kraj po celém světě.      

Ptala jsem se i proto, že Olomoucký kraj je převážně zemědělskou oblastí. Jak se případně budete snažit pomoci zemědělcům, ale i rozvoji venkova?

Moderní rozvoj venkova je úzce propojen jak se zemědělstvím, tak i rozvojem nezemědělského podnikání na venkově a spolu s rozvojem měst pak nedílnou součástí rozvoje regionálního. Díky své pozici na evropské úrovni jsem měl možnost navštívit prakticky všechny země EU a poznat politiky rozvoje venkova a zemědělství. Velkým vzorem jsou v tomto ohledu severské země, Rakousko či Nizozemí. Nezbytná je podpora regionálních produktů, zkracování dodavatelských řetězců, diverzifikace ekonomických činností na venkově a především spolupráce. Nabízejí se rovněž pozitivní evropské zkušenosti s moderními nástroji, jako jsou např. Evropská inovační partnerství v zemědělství.       

Čím si Olomoucký kraj získal vaše srdce?  A jaká místa nebo oblasti v kraji navštěvujete nejraději?

Moudré japonské přísloví praví, že hlavním městem na světě je místo, kde žiju. A já bych dodal, že i nejkrásnější. Mé srdce si Olomoucký kraj získal již tím, že jsem se zde narodil a na svůj rodný region nedám dopustit. Při studiích v Praze a v Dánsku a i přes pracovní nabídky v Praze a v Bruselu jsem nikdy nezapochyboval, že bych se tam nevrátil. Mrzí mě, že většina mladých lidí dnes uvažuje jinak a sám to coby vysokoškolský učitel mezinárodních vztahů na VŠE v Praze pozoruji. Jsem přesvědčen, že každý může získat v Olomouckém kraji kvalifikovanou práci a pomoci tak při jeho rozvoji.

Mým nejoblíbenějším místem je v duchu výše zmíněného přísloví samozřejmě obec Dolní Studénky, kde starostuji, mj. proto, že je u nás spousta aktivních lidí, kteří táhnou za jeden provaz, a samozřejmě také proto, že jsme de facto pohádkovou vesnicí, kde rostou jitrnice na stromech a pivo teče korytem (smích). Nejkrásnější pocit mám, když se vracím z blízka i dáli a vidím svou vísku v podhůří Jeseníků s Pradědem v pozadí. Jinak mám moc rád Jeseníky, ale i Olomouc nebo např. hrad Bouzov, kde jsem se dokonce i ženil.