Pokud dobře počítám, tak jste ještě musel absolvovat povinnou základní vojenskou službu. Je to tak?

Ano. Dva roky jsem byl na základní vojenské službě v Klecanech u  Prahy.

Vysokoškoláci ale tehdy přece nemuseli absolvovat celé dva roky.

Studenti teologické fakulty neměli vojenskou katedru, a proto šli na dva roky.

Tušil jste, že byste se jednou mohl stát vojenským kaplanem?

V žádném případě. Nicméně na druhou stranu moje zkušenost se šikanou během základní vojenské služby mne právě potom motivovala v okamžiku, kdy ta možnost přišla, abych do této služby šel  Věděl jsem, že je dobře pomoct lidem, aby nezažili na vojně to, co jsem prožil já.

U profesionálních vojáků je také šikana?

Myslím, že profesionálové mohou někdy nováčkům připravit docela drsný vstup, ale v žádném případě bych to nenazval šikanou. Je to postup, který mnohem více ukazuje, že v okamžiku, kdy má být jednotka skutečně připravena k boji, tak je potřeba respektovat nějaká pravidla bez diskuze. A to si nováčci někdy na začátku neuvědomují. Není to ale šikana. Je to prevence proti tomu, aby armáda nebyla místem, kde se zbytečně ztrácí lidské životy.

Byl jste prvním vojenským kaplanem v České republice. Proč vybrali právě vás?

Asi jsem zbyl jako jediný a nikoho lepšího neměli (smích).

Co vám tato služba dala?

V armádě jsem prožil jedenáct let a pro mne je to samozřejmě nejen velmi dlouhá, ale i hluboká zkušenost. Pokud se dívám zpět, tak jsou takové tři věci, které jsou pro mne z tohoto času nejzásadnější. Tou první je vnímání života mimo církevní prostor, což pro mne bylo velmi důležité. Druhá je úcta k lidskému hledání smyslu života, které jsem tam zažil mnohem šířeji, než jsem byl zvyklý, když jsem byl v církvi. Třetí věcí je konfrontace své osobní víry, kněžského povolání s realitou, která není vázaná na nějaké berličky, které jinak člověk k církevnímu prostředí může mít. Mohou to být lidé, kteří ho v tom podporují, vnější formy ustrojení a další věci. Zkrátka kněžství v takové nahotě života.  

Uvažuje se o tom, že by se mohla obnovit povinná základní vojenská služba. Jste pro?

Myslím si, že je to spíše otázka branné povinnosti, která by byla reálná. Neumím si představit, že by základní vojenská služba měla reálnou smysluplnost pro obranu společnosti. Zbraňové systémy a vůbec celá organizace armády je dnes natolik složitá, že není možné člověka připravit během jednoho či dvou let na něco, co by bylo smysluplné a funkční. Domnívám se tedy, že jde o mnohem větší připravenost pro eventuální válečnou situaci, kterou si nikdo z nás nepřeje. Samozřejmě, že potom by šli do zbraně všichni muži a možná i ženy. To by ale znamenalo mnohem větší výcvik, což je dnes věc, která v plánování nikoho nezajímá. Základní vojenská služba v tom duchu, který byl v minulosti, je podle mne již naprostou historickou věcí a nemůže se opakovat.

Slavil jste někdy svátek sv. Cyrila a Metoděje na některé ze zahraničních misí?

Nikdy. Na léto jsem se vždy vracel domů.