Turbulentní rok 2022 je skoro za námi a jakkoli máme za sebou několik covidových let, letošek byl bez pochyb nejtěžší. Jaké události ve spojitosti s mediálním světem stojí za připomenutí a komentář?
V první řadě je to krok Elona Muska. Nákup Twitteru za nadhodnocenou cenu a s následným zničením cenzurních mechanismů i vyhozením managementu byl krok, který ukázal všem, že pro někoho má svoboda slova větší cenu než peníze. Ukázal, že jedinec proti „deep state“ i proti velké části společnosti může vítězit nejen ve filmu. Jestli je „osvobození ptáčka“ od „probuzených“ mravokárců, podle kterých je demokracie jenom pro slušné a poslušné, definitivní, nebo zda někdo Muskovi vysvětlí, že moc je lepší než svoboda...
Proniknutí woke kultury do Evropy a ovládnutí mediální politiky Bruselu šílenstvím „boje“ proti fake news. Přestože rozumíme tomu, co jsou informace – „snížení neurčitosti systému“ (informací je jednička, ale i nula, opakem je absence informace, nikoliv dezinformace), stále jsme se z teorie, formulované C. E. Shannonem neposunuli k poznání proměnlivosti dekódování jednou zakódované informace a tvrzení, že každé dekódování je nové zakódování. Označení „pes“ pro psa je pravdivá informace (v jazyce čeština, v jiných jazycích je to jinak). Označení „pes“ pro kočku je v této řeči (kódování) nepravdivá informace. Není to ale dezinformace. Označení „vořech“ pro psa je informace pravdivá, pokud víme, co máme rozumět pod pojmem vořech. Pokud dotyčný pes nesplňuje tyto vlastnosti pro nás, neznamená to, že je nemůže splňovat pro toho, kdo dotyčné označení zvolil. Stále to není dezinformace, i když naše hodnocení může ovlivnit.
Dezinformace prostě neexistuje. Pokud neporozumíme příčině, účelu a jazyku klamání, je i dezinformace informace. Lidé začali lhát jeden druhému prakticky ihned, jak vynalezli jazyk – primárně jako způsob, jak prosadit svou při nedostatku informací u toho druhého. V teorii her se tomu říká hry s neúplnými informacemi. Je na nich založena tvorba cen na burze i celý kapitalismus.
Marcus Tullius Cicero tvrdí, že „Lháři obvykle nevěříme ani tenkrát, když mluví pravdu“.
Věřit všemu je stejná chyba, jako nevěřit ničemu. Jenže média nás neučí fasetám výrokové logiky. Vytvořili jsme nástroje na bleskurychlé a všem přístupné šíření informací, ale nenaučili jsme se o vyřčeném či napsaném přemýšlet a hodnotit. Bez nepravdy by neexistovala věda, ale pouze víra. To je základní postulát modernity, opírající se o falzifikaci hypotéz. Kriminalizovat a stíhat nepravdu nejvíce postihne pravdu. Nebude ji s čím srovnávat. Dezinformace lze vyvrátit pouze dostatkem informací, nikoliv kriminalizací dezinformací.
Máme dostatek informací o válce na Ukrajině? EU zakázala informační zdroje jedné ze stran konfliktu, ačkoliv víme už několik tisíc let od čínského vojevůdce Sun´c, autora Umění války, že vedení války je umění klamu, tudíž ve válce lže každá strana. I česká vláda se vytáhla, když požádala operátory o likvidaci několika „štvavých“ internetových stránek. Česká mainstreamová média ve snaze informovat a za obecného souhlasu s pomocí Ukrajině mají tendenci přebírat výroky ukrajinských nebo západních představitelů či zprávy západních agentur. Takže se dozvídáme, že:
Únor – Válka nebude. Říkají to zpravodajské služby. Informace se později nepotvrdila.
Březen – Rusům došla nafta. Informace se později nepotvrdila.
Duben – Rusům došlo jídlo. Informace se později nepotvrdila.
Květen – Putin je od ledna zřejmě mrtvý. Říkají to zpravodajské služby. Informace se později nepotvrdila.
Červen – Zemřel generál Šojgu. Informace se později nepotvrdila.
Červenec – Lavrov se pokusil o útěk (asi do tepla k moři). Informace se později nepotvrdila.
Srpen – Rusové začali rozebírat ukradené pračky, aby vyjmuté čipy mohli instalovat do raket. Informace se později nepotvrdila.
Září – Rusům došla munice, rakety a opět nafta. Informace se později nepotvrdila.
Říjen – Putin byl dán do izolace v Kremlu a byl odstaven od moci. Informace se později nepotvrdila.
Listopad – Rusové mají hlad a při úprku snědli půl zoo. Informace se později nepotvrdila.
Listopad – Zelenskyj slíbil že se nepokusí dobýt Moskvu, ale že jeho vojska zastaví na hranicích s Ruskem.
Prosinec – Ukrajinská armáda podle šéfa ukrajinského generálního štábu nyní nové ofenzivy není schopná.
Prosinec – Šéf ukrajinského generálního štábu je přesvědčen, že ruské jednotky se znovu pokusí o dobytí Kyjeva.
Prosinec - Rusům došla munice i rakety. Informace se nepotvrdila hned další noc.
Naposledy – Zelenskyj prohlásil, že Ukrajina je jedním z vůdců svobodného světa a pomohla Západu přestat se bát Ruska. Potvrdí někdo tuto „informaci“?
Vědět to, co si myslí nepřítel a co říká, je přece naprosto stejně důležité jako to, co říká ten, jemuž fandíme. Pokud to nebudeme vědět, nebudeme připraveni, protože nebudeme znát, kudy se ubírá jeho mysl.
Měli jsme dostatek informací o covidu? Ne, na počátku epidemie jsme měli pouze naivní představy, opírající se o znalost chřipky a obecné informace či dohady o možné bakteriologické válce. Vše ostatní byly hypotézy vědců či legendy, mající dát občanům zdání, že jejich vlády konají. Nelogičnost chování, respektive proměnlivost logiky chování vlád zpochybnila nakonec všechna řešení, i ta správná. Navíc každá z evropských vlád v danou chvíli konala jinak. Jiné byly kritéria uzávěr, dezinfekce, léčení. Žádná z vlád nepřiznala ekonomické důvody svého konání (udržet náklady na řešení minimální, udržet chod ekonomiky počítající s pohybem lidí i zboží, udržet provozuschopnost zdravotnických zařízení, udržet chod kritické infrastruktury, hrozba masivní smrtnosti, absenci prostředků na extrémní zdravotnická řešení a pokud by ta selhala, na extrémní vojenská řešení), žádná nevyčíslila maximální cenu lidského života a neřekla, že vyšší cenu není ochotna platit. Dostatek informací o procesech krizového rozhodování nemáme dodnes.
Měli jsme dostatek informací o výbuších ve Vrběticích? Měl dostatek informací o výbuších ve Vrběticích český prezident?
Měli jsme dostatek informací o české produkci novičoku? Měl dostatek informací o novičoku český prezident? Šéf britské elektronické rozvědky GCHQ Jeremy Fleming tvrdí, že „musíme ruské dezinformace vyvracet předem“. Ruská informace o české produkci novičoku se ukázala být pravdivou.
Vypnutí „dezinformačních“ webů bez jakékoliv opory v zákoně sdružením CZ NIC jako provozovatelem internetových přenosových technologií – pouze na základě neoficiální prosby vlády a za výstražného vrčení nejvyššího státního zástupce, u něhož je otazník, zda nepřekročil pravomoci úředního činitele – ukázalo křehkost demokracie v ČR a limity parlamentního zastupitelského systému. V něm zastupitelské prebendy systémem generované jsou víc než ochrana práv občanů, kteří poslance a senátory volili. Nikdo se neozval, nikdo nepodal podnět k stíhání nejvyššího státního zástupce, nikdo nežádal vysvětlení a nikdo tento krok neodsoudil. A už vůbec nikdo z poslanců či senátorů se nezmohl na ústavní žalobu či stížnost k Soudu pro lidská práva do Štrasburku obviňující i Evropskou komisi z porušení Listiny práv. Přece vůbec nejde o to, kdo je v právu, jde o zabránění toku informací a znemožnění toho, aby si čtenář udělal obrázek. A nezáleží na tom, jestli o Rusech, Ukrajincích nebo autorech textů.
Na pozadí tohoto informačního matení eurokomisařka pro evropské hodnoty Věra Jourová vyhrožuje Elonu Muskovi „červenými čarami“, sankcemi Evropské unie a připravuje nařízení, eufemisticky nazvané „Zákon o svobodě médií“ který, po jeho případném schválení ministry států EU a Evropským parlamentem, bude jednotně v celé EU přímo aplikovatelný. Tudíž nadřazený i Ústavě ČR. Jeho součástí je i Kodex proti dezinformacím, který už autocenzurně předem podepsalo 34 snaživých firem, včetně českého Seznamu. Prozatím proti bylo pouze Maďarsko s odkazem na nedostatek právní kompetence, Německo a Dánsko. Evropská unie si tak chce přisvojit další pravomoc národních států – určit jednotnou mediální politiku. Ústavní právníci i politici mlčí. Opět. Ráda bych jen připomněla, že ti, kdo kola roztáčejí, pod nimi obvykle skončí.
Rozumím termínu „taktická politická subverze“, rozumím termínu „propaganda“. Ale stále nerozumím termínu dezinformace, i když jsem se poučila u britské kontrarozvědky a prostudovala si sadu nástrojů Counter-disinformation Toolkit RESIST 2 . Podle ní je dezinformace záměrné vytváření a/nebo sdílení nepravdivých informací se záměrem oklamat a uvést v omyl publikum. Neúmyslné sdílení nepravdivých informací se má označovat jako misinformace. Doplnila bych, že v angličtině mohou existovat i „škodlivé“ informace, které nejsou ani mis-, ani dez-. Malinformace – tou nejškodlivější „malinformací“ asi byly pravdivé, ale tajné informace, zveřejněné Julianem Assangem, který stále trčí ve vězení a čeká na vydání do USA.
Dezinformací přece byla i irácká hrozba zbraněmi hromadného ničení, kterou vypustila do světa do té doby uznávaná novinářka Judith Millerová, která tuto falešnou informaci dostala od zpravodajské komunity.
Pracovníci Úřadu vlády a ministerstva vnitra v čele s ministrem vnitra Vítem Rakušanem a zmocněncem vlády ČR pro dezinformace Michalem Klímou vypracovali – na základě kopie britské příručky, přeložené do češtiny Centrem proti terorismu a hybridním hrozbám – Koncepci boje proti dezinformacím. Vznikl tak unikátní materiál, který kombinuje britské know-how s českými reáliemi do perfektní dezinformace. A do éteru už ji vypustili jako testovací balónek na zmapování reakcí. V ní se najde sto milionů korun na podporu soukromých „nezávislých médií“, které na této snaze budou participovat. (Jaké samoživitelky? Jací důchodci? Jaké postižené děti? Přítulná média!) Už nebudou nezávislá, ale na státu závislá. Také dobře. A padesát milionů korun pro „snaživé“ neziskové organizace, které se zabývají bojem s dezinformacemi. Médiím veřejné služby pak chtějí v Bruselu zavřít hubu jednotící změnou pravidel financování tak, aby v žádné zemi inflací nestrádaly a nebyly závislé na vládě, ať jakékoliv.
Novela zákonů o ČT a ČRo, upravující volbu mediálních rad, je už jen třešinkou na dortu toho, jak budou média ovládána exekutivou. Stále zůstává nevyřešeno udržitelné financování tak, aby byl zajištěn provoz stávajících programů včetně ČT3, rozvoj výroby vlastního obsahu, zejména pro děti a vzdělávání, vysílání na všech dostupných platformách a řádově větší podpora kultury – divadel i filmu. Covidové uzávěry ukázaly, že jak veřejnoprávní rozhlas, tak i televize jsou nezastupitelné kulturní i zpravodajské instituce.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka