Pane doktore, objevil se nám nový žurnalistický žánr. Reportáž z akce, na níž autor nebyl. Dopustil se jí Jan Jandourek z Forum24 a týkala se akce Společnosti pro obranu svobody projevu. Autor vůbec nebral v potaz výstupy z akce ve smyslu, co kdo řekl; jen napsal, že tam byli samí kolaboranti a pokáral europoslance Vondru, že tam mluvil. Co je to za inovace, podle vás?

Nechci připomínat žurnalistickou aktivitu pana Jandourka. Je pozoruhodná a kdo někdy něco z jeho tvorby přečetl, ví, že o nic nepřijde. Zejména když ho nechá jít kolem. Zakladatel československého státu by o něm řekl, že je to nepěkný člověk. Divil bych se, kdyby napsal o tom, kde nebyl, něco jiného než jindy. Je to zavedená značka, která, předpokládám, nikoho nevzruší. Doufám, že ani Saša Vondra z toho nedostane nějaké dušení a intelektuální úraz. Je v postavení, kdy mu něco podobného hrozí každodenně a doporučoval bych, aby se zajímal o jinou generaci.

Objevuje se, z hlediska pana Jandourka, jakýsi dvougenerační posun a také lidé mladí a mladší, dobří a horší, ale v každém případě zajímaví. Pro mne je interesantní, jak se mění schopnost vyjadřovat se a přemýšlet. Dost často se mi to nelíbí, ale je to zajímavé, protože jsou to většinou ti, kteří se nebudou muset starat o to, co píší příslušníci generace, která odchází do nepaměti.

Jinak, na akci mluvil i miliardář Pavel Tykač. Jasně řekl, že v Americe kupují firmy plyn za sedminu a elektřinu za čtvrtinu a Green Deal v Evropě není možné připustit. Je pravda, že on sám vydělal na energetické krizi miliardy a podniká i v zelených zdrojích. Hnulo se v něm snad svědomí?

Nikoliv, myslím, že pan Tykač, pokud mění své názory, činí tak opatrně a ve prospěch nejen své firmy, ale i jejího místa v národní, evropské a světové ekonomice. Nemůže rozumět, a samozřejmě se zařadit mezi ty, kterým říkám podle Bohumila Hrabala pábitelé. Neumí a nechce se učit těm nekonečným proudům slov, které neobsahují jakoukoliv věcnou informaci, ne snad proto, že by nebyl schopný se tomu naučit. On ví, že podobná nekonečná výřečnost, říkejme tomu třeba parlamentní a vládní tlachavost, která je nemocí české vládní politiky, jeho podnikání nepomáhá.

To, že vydělal na energetické krizi, kterou způsobili jiní, byl důsledek jeho komerční obratnosti a schopnosti se na trhu orientovat, investovat, riskovat a chovat se jako národohospodář. Není většího rozdílu mezi podnikateli typu Pavla Tykače a lidmi, kteří ovlivňují vzestup a pád hospodaření celé EU. Proto si může dovolit mluvit o současné ekonomické krizi typické pro celou EU. A všimněme si, že nikomu nenadává, nikomu nevyhrožuje, ale mluví o věcech, kterým na rozdíl od svých kritiků rozumí. S trochou nadsázky bychom mohli říct, že ví, že si mnozí jeho kolegové a konkurenti myslí, že ekonomika nemá morálku. Ale i Tomáš Baťa ve své kritice hospodářské krize to myslel s morálkou těch, kteří na ni reagovali, trochu jinak, než říkal na veřejnosti.

Jiří Čunek bude kandidovat na předsedu KDU-ČSL. Je to důvod k radosti? Asi jak pro koho.

Pan senátor má politických zkušeností v lidoveckém provedení na rozdávání. Je to typický politik, který svou kariéru vytvářel úspěšně a postupně, obratně se vyhnul zatažení do pražského politického marasmu a, podle mého názoru, je jeden z mála, který by mohl lidovce dovést jako klidnou nebo třetí sílu na celostátní úroveň. Jeho problémem je, že se musí dohodnout nebo nějak oddělit od strany těch, kteří jsou už dávno rozhodnuti profitovat i na úpadku KDU-ČSL. A dávají přednost osobnímu prospěchu před obecným nebo třeba jen stranickým. Těch, kteří použili KDU-ČSL cynicky jako výtah k moci, jakkoli byla omezená, je v jeho okolí stále dost. A bude záležet na tom, zda Jiří Čunek bude ještě mít zájem o nápravu pokažené pověsti lidovců a tuto dnes nejstarší politickou stranu třeba jen udržet v Parlamentu ČR.