Pane doktore, objevil se nám nový žurnalistický žánr. Reportáž z akce, na níž autor nebyl. Dopustil se jí Jan Jandourek z Forum24 a týkala se akce Společnosti pro obranu svobody projevu. Autor vůbec nebral v potaz výstupy z akce ve smyslu, co kdo řekl; jen napsal, že tam byli samí kolaboranti a pokáral europoslance Vondru, že tam mluvil. Co je to za inovace, podle vás?
Nechci připomínat žurnalistickou aktivitu pana Jandourka. Je pozoruhodná a kdo někdy něco z jeho tvorby přečetl, ví, že o nic nepřijde. Zejména když ho nechá jít kolem. Zakladatel československého státu by o něm řekl, že je to nepěkný člověk. Divil bych se, kdyby napsal o tom, kde nebyl, něco jiného než jindy. Je to zavedená značka, která, předpokládám, nikoho nevzruší. Doufám, že ani Saša Vondra z toho nedostane nějaké dušení a intelektuální úraz. Je v postavení, kdy mu něco podobného hrozí každodenně a doporučoval bych, aby se zajímal o jinou generaci.
Objevuje se, z hlediska pana Jandourka, jakýsi dvougenerační posun a také lidé mladí a mladší, dobří a horší, ale v každém případě zajímaví. Pro mne je interesantní, jak se mění schopnost vyjadřovat se a přemýšlet. Dost často se mi to nelíbí, ale je to zajímavé, protože jsou to většinou ti, kteří se nebudou muset starat o to, co píší příslušníci generace, která odchází do nepaměti.
Jinak, na akci mluvil i miliardář Pavel Tykač. Jasně řekl, že v Americe kupují firmy plyn za sedminu a elektřinu za čtvrtinu a Green Deal v Evropě není možné připustit. Je pravda, že on sám vydělal na energetické krizi miliardy a podniká i v zelených zdrojích. Hnulo se v něm snad svědomí?
Nikoliv, myslím, že pan Tykač, pokud mění své názory, činí tak opatrně a ve prospěch nejen své firmy, ale i jejího místa v národní, evropské a světové ekonomice. Nemůže rozumět, a samozřejmě se zařadit mezi ty, kterým říkám podle Bohumila Hrabala pábitelé. Neumí a nechce se učit těm nekonečným proudům slov, které neobsahují jakoukoliv věcnou informaci, ne snad proto, že by nebyl schopný se tomu naučit. On ví, že podobná nekonečná výřečnost, říkejme tomu třeba parlamentní a vládní tlachavost, která je nemocí české vládní politiky, jeho podnikání nepomáhá.
To, že vydělal na energetické krizi, kterou způsobili jiní, byl důsledek jeho komerční obratnosti a schopnosti se na trhu orientovat, investovat, riskovat a chovat se jako národohospodář. Není většího rozdílu mezi podnikateli typu Pavla Tykače a lidmi, kteří ovlivňují vzestup a pád hospodaření celé EU. Proto si může dovolit mluvit o současné ekonomické krizi typické pro celou EU. A všimněme si, že nikomu nenadává, nikomu nevyhrožuje, ale mluví o věcech, kterým na rozdíl od svých kritiků rozumí. S trochou nadsázky bychom mohli říct, že ví, že si mnozí jeho kolegové a konkurenti myslí, že ekonomika nemá morálku. Ale i Tomáš Baťa ve své kritice hospodářské krize to myslel s morálkou těch, kteří na ni reagovali, trochu jinak, než říkal na veřejnosti.
Jiří Čunek bude kandidovat na předsedu KDU-ČSL. Je to důvod k radosti? Asi jak pro koho.
Pan senátor má politických zkušeností v lidoveckém provedení na rozdávání. Je to typický politik, který svou kariéru vytvářel úspěšně a postupně, obratně se vyhnul zatažení do pražského politického marasmu a, podle mého názoru, je jeden z mála, který by mohl lidovce dovést jako klidnou nebo třetí sílu na celostátní úroveň. Jeho problémem je, že se musí dohodnout nebo nějak oddělit od strany těch, kteří jsou už dávno rozhodnuti profitovat i na úpadku KDU-ČSL. A dávají přednost osobnímu prospěchu před obecným nebo třeba jen stranickým. Těch, kteří použili KDU-ČSL cynicky jako výtah k moci, jakkoli byla omezená, je v jeho okolí stále dost. A bude záležet na tom, zda Jiří Čunek bude ještě mít zájem o nápravu pokažené pověsti lidovců a tuto dnes nejstarší politickou stranu třeba jen udržet v Parlamentu ČR.
Jiří Čunek
Už se vyjasnilo, jak to bylo s kauzou té nešťastné apanáže pro manželku prezidenta republiky. Podobu zákona, která jí přiznávala 95 tisíc Kč měsíčně nad rámec platu a náhrad prezidenta, ovlivnil kancléř prezidenta Vašina, který si dopisoval s lidmi z Jurečkova ministerstva. Sám ministr o tom nevěděl a pak „jen koukal“, co ve výsledném návrhu je. O čem tento celý příběh vypovídá?
Jakou měsíční apanáž by měla dostávat manželka prezidenta České republiky?Anketa
Ten konec už je lepší, potíže byly nalezeny, viník je známý a nastává poslední stupeň celé aféry – potrestání nevinných.
Snad přece jen jedno poučení můžeme zdůraznit – všichni, kteří s tím měli něco společného, si neváží svého publika a myslí si, že jeho většina je stejně tak naivní, jako oni sami jsou hloupí.
Kateřina Konečná nechala založit politické hnutí STAČILO! Připouští, že může fungovat jako „podvozek“, na němž bude kandidovat KSČM se svými partnery. A poctivě uznává, že tím chce obejít tzv. aditivní klauzuli. Co na to vy, jako politolog?
Paní Konečná tento trik nevymyslela, má svoji tradici už od doby Václavem Havlem v zákulisí tvořených politických stran a vlád. Do tohoto kaleidoskopu modelů vlád patří i ta, která vznikla Smlouvou o vytvoření stabilního politického prostředí v ČR vytvořenou Václavem Klausem a Milošem Zemanem. Tentokrát paní Konečná reaguje velmi realisticky na ústavní trik Pavla Rychetského a Jana Filipa, který se tak neslavně osvědčil. Od roku 2017 s tím musejí všechny politické strany počítat a navíc být připraveny na podobný účelový zásah nějaké vysoké soudní autority jako v minulosti.
Dokonce i to slovo podvozek pro ostatní politické strany nebo skupiny není nic nového, a je to vlastně vedlejší produkt poměrného volebního systému. Je to nedostatek, který tento systém produkuje, ale na druhé straně se alespoň tyto triky odehrávají na veřejnosti, zatímco u většinového systému jsou ukryty do různých zákoutí sekretariátů politických stran.
K tomu ale můžeme ještě dodat, že s růstem popularity Kateřiny Konečné dojde na neočekávané útoky na její osobu a komunisty, kterými budou všichni, kteří si svou komunistickou minulost, jak říká bývalý bratr Kalousek, nedokázali odpracovat.
Psali jsme:
Pokračují tance kolem SOCDEM. Odešli z ní Dienstbier, Petříček a Kulhánek, a nová předsedkyně Maláčová nevylučuje možnost kandidovat společně s KSČM. Tedy zřejmě v rámci STAČILO! Sice se to probírá a už se tím straší, ale Konečná se netváří nějak nadšeně. K čemu to nakonec dle vás směřuje?
Zejména Jiří Dienstbier odchází, možná lze říci, že utíká z politického boje, ve kterém utrpěl už mnohé prohry a ztráty. Nesvědčí to o ničem jiném, než že symbolické přejmenování ČSSD na SOCDEM ukazuje, že tato strana, která už dávno není symbolem starosti o ty nejchudší, lidi práce a vykořisťované, by si dnes nemohla dovolit, aniž by byla směšná, zpívat na svých sjezdech Píseň práce a loučit se svými soudruhy Rudým praporem, který byl symbolem povstání nových bojovníků. Dávno se ze soudruhů stali přátelé a přítelkyně a představa, jak se podnikatelé s Lidovým domem sdružují třeba jen do volební koalice s KSČM, je pro většinu nové levice nepředstavitelná.
Nápad s protestní koalicí STAČILO! vypadá sice pro některé pamětníky sympaticky, ale i ti, kteří vědí, kam se rozešli i ti nejzasloužilejší předlistopadoví komunisté, to považují za úkol sisyfovský. Paní Maláčová se sice zdá být nadějí po odchodu těch uražených, ale i ztráta přeběhlíka z NATO Jakuba Landovského může být ztrátou nenahraditelnou.
Andrej Babiš v rozhovoru v Právu prohlásil, že „s komunisty ve vládě nebude“, ostatně s nimi ve vládě nikdy nebyl a oni jeho vládu jen tolerovali. Máme to brát vážně, nebo to je jen takový folklór?
Ano, je to typický česko-slovenský politický folklór a předpokládám, že takových příběhů během relativně dlouhé předvolební kampaně uslyšíme ještě mnoho. Andrej Babiš je po těch letech neomalených útoků na vše, okolo čeho jen ve velké dálce prošel, a co všechno na něj vyzkoušeli nejen politici, ale i analytici a výzkumníci mizanscény. Všichni ti, kteří si chtěli vyzkoušet, komu a jak dovedou posloužit, mu věnovali svou neurvalou pozornost, a tak je z něj dnes ostřílený borec, který politiku dělat nemusí, ale která ho stále ještě baví. Dnes by mohl stejně prohlásit, že s ODS do vlády nepůjde, ale věřte tomu. Já bych na to nevsadil, jak říkáme my, nezatížení politologickým kázáním, ani falešnou pětku.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Polanský
