Jak hodnotíte rok 2018 z politického hlediska?

Nejsem odborník na naši politickou scénu, berte, prosím, mé názory se značnou rezervou. Mně připadal letošek jako ústrojné pokračování vývoje na všech frontách. Nezaznamenal jsem nikde překvapující demisi, neočekávanou revoluci, zjevení dalšího politického mesiáše ani nic podobného. Někdo je s tím více, někdo méně spokojen – respektive abychom byli správní Češi – nespokojen. Neřekl bych, že se událo něco zásadně překvapujícího.

Co nám to ale v české politické kultuře přineslo?

Patrně bych se měl přidat k nářkům nad zhrubnutím naší politické scény. Mně kakolálie našich volených i nevolených reprezentantů a předáků zas tak moc nepohoršuje. Jsem prostý člověk z lidu, používám pestrý slovník a některé situace si o silnější slovo vyloženě škemrají. Pohříchu ani u intelektuálních výšin se v praxi a mimo záznam nesetkávám s mluvou jako vystřiženou z čítanek. Jestli mi něco vadí, tak že se úplně stejné chování u jedněch prezentuje jako odporná obhroublost a důkaz jejich nevychovanosti, zatímco u jiných jako roztomilá lidovost a znamení toho, že dokážou sestoupit z výšin k nadšeným masám.

Proběhly Vánoce: svátky klidu a míru pro mnohé. Je známo, že jste muslimským konvertitou, připomínáte si nějak tyto křesťanské svátky?  

Samozřejmě ano. Vánoce jsou v naší kulturní oblasti už nějakou dobu daleko více kulturní než náboženskou záležitostí. Jsou to v reálném životě rodinné svátky a svátky konzumu mnohem více než cokoliv jiného. Ostatně i v některých muslimských zemích běží paralelně náboženské a kulturní svátky. Třeba Íránci slaví o zimním slunovratu svátek zvaný Jaldá, ve kterém se odráží i dost křesťanských prvků. Podobně v Íránu slaví také svátky jara, kdy malují kraslice a staví na stůl misky s rašícím osením jako my o Velikonocích. U nás prastaré přírodní svátky slavené už pohany moudře integrovalo křesťanství a dalo jim svou náplň. Takže ano, české Vánoce slavím i se stromečkem a vším dalším.