Pane ministře, máme tady nový rok. Dáváte si nějaká pracovní předsevzetí?

Že bych měl nějaké pracovní předsevzetí, které by mě napadlo na první dobrou, to musím říct, že nemám. Je třeba pokračovat v práci, kterou tady děláme dva roky. Myslím, že výzev bude víc než dost. Hlavní téma, které řešíme, je bezpečnostní audit České republiky. To je pohled na bezpečnost České republiky nejen z hlediska bezpečnosti jako takové, ale také například energetické bezpečnosti, otázky migrace, bezpečnosti přenosu dat nebo potravinové bezpečnosti.

To znamená, chceme se podívat na to, v jakém stavu ČR je. Možná bude třeba přehodnotit některé staré pohledy, protože nová doba přináší nové výzvy a je třeba na ně reagovat dopředu nebo alespoň souběžně, protože když se to pak dělá zpětně, je to drahé, neefektivní a koneckonců nebezpečné.

A jak na tom tedy s jednotlivými složkami jsme? Kde je to nejlepší a kde nejhorší?

Víte, my jsme hledali několik měsíců jakousi strategii k migračním vlnám, která by byla na úrovni Evropské komise či NATO, a žádný takový manuál nebo materie dokumentů, jež by říkala, že se stane to či ono a udělá se takové opatření, bohužel neexistuje. Ve srovnání s tím je Česká republika, řekl bych, skoro vepředu.
Udělali jsme některá opatření po nástupu Sobotkovy vlády. Velmi výrazně jsme posílili rozpočty tajných služeb, šli jsme naproti budování bezpečnostního aparátu. Připravili jsme systém změny české policie, navýšení počtu policistů. Připravili jsme změnu zákona o součinnosti městských policií a státní policie. Ale na bezpečnost je třeba se podívat v komplexu. To není jen o počtu policistů na ulici. Ta bezpečnost je strašně širokospektrální.