Jak vnímáte politickou scénu, když už nejste několik let ve vrcholné politice?

On člověk v politice je, i když není členem Parlamentu. Jako občané této země žijeme každý jediný den důsledky rozhodování těch volených a nevidím žádnou kvalitativní změnu. Vidím spoustu neobratnosti, malou předvídatelnost, a to mě jako občana této země plaší.

Dnes je vládě hodně vytýkáno, jak se zachovala v souvislosti s přehlasováním na Radě ministrů vnitra Evropské unie, že se s povinnými kvótami pro rozdělení uprchlíků nakonec smířila. Nicméně je to důsledek Lisabonské smlouvy, kterou ODS, byť se skřípěním zubů, nakonec podpořila...

To tedy v detailu není úplně pravda. Bylo několik – a ne úplně málo – poslanců ODS, kteří nehlasovali pro. A bylo dokonce několik poslanců, kteří dost nahlas vystupovali proti lisabonskému dokumentu.

Ano, já vím, že jste byl mezi odpůrci Lisabonské smlouvy. Jste rád, že osobně za to nejste zodpovědný, i když ODS přispěla k jejímu schválení?

Já tedy prožívám vnitřní klid, protože jsem hlasoval proti Lisabonu a dost nahlas jsem proti tomu vystupoval, zároveň prožívám pobouření a smutek, když vidím, že v odhadu jejích dopadů jsme tenkrát měli pravdu. Ano, Evropa se posunula přesně tím směrem, před kterým jsme varovali.

Ale řada politiků, především vládních, která kritizuje, že nás velké státy na Radě ministrů Evropské unie přehlasovaly, je za to přece osobně odpovědná, protože přijetí Lisabonské smlouvy vehementně prosazovala. Co jejich současné rétorice říkáte?

Jak si mohou dnes sociální demokraté dovolit, byť slovem, kritizovat takové rozhodnutí, když k němu sami přispěli svým eurohujerským postojem? To přece byli oni, kteří z opozice tlačili ODS do hlasování ještě dřív, než k němu nakonec došlo.