V sobotu protestovalo ve Washingtonu více než půl milionu lidí v rámci pochodu za práva žen. A v pondělí Donald Trump podepsal nařízení, podle kterého se zakazuje financování neziskových organizací, jež poskytují poradenství či přímo pomáhají ženám k potratu. Co si o tom myslíte, a jak vnímat obecně masové protesty? 

Ať se nám to líbí nebo ne, zatím platí, že Trump dělá, co ve volební kampani slíbil. Americká společnost je jeho programem rozpolcená. Pro mě je situace trošku překvapivá. Domníval jsem se, že v klasické demokracii více poražení respektují volební výsledek. Nezbývá nic jiného, než vzít na vědomí, že vyhrál s programem, který se jim nelíbí, proto ho nevolili. On program logicky realizuje. Jenže proti tomu jsou teď demonstrace, při kterých se rozbíjejí okna a zapalují auta.

Mimochodem, u nás je to přesně stejné, mezi Trumpem a Zemanem je opravdu velká podobnost v tom, že neúspěšná část voličů dává stále najevo nespokojenost a takto to bude i ve Spojených státech. Pozorujme, co dělá a zda je předvídatelné, co bude dělat – a reagujme, protože pak můžeme negativní důsledky tlumit. Když reagovat nebudeme, o to hůř se projeví. Něco bude negativní, něco pozitivní.

Nepouštěl bych se do hodnocení, zda se mi líbí nebo nelíbí protesty žen kvůli potratům, je to jejich věc. Jiná kultura a názory. Tři měsíce jsem v USA pobýval a vrátil jsem se zjištěním, že naprostá většina lidí u nás netuší, jak vypadá americká společnost.

Zastánci Trumpa tvrdí, že je jen trestán liberálními, multikulturními a globalistickými kruhy za to, že jde proti právům menšin či gayů a že nechce po světě šířit lidská práva a demokracii. Dokonce se mluví o angažmá George Sorose, coby jakéhosi ochránce obamovského uspořádání. Jak takové úvahy vysvětlit? Je neziskový sektor ve vleku odcházející politické reprezentace?

Odpověď zobecním. Nejde jen o problém neziskovek jednoho bohatého pána. Jsem zděšen a šokován tím, co se o tomto sektoru společenského dění dozvídám. Teprve během posledního roku zjišťuji, jak se to rozmnožilo, kolik v nich pracuje lidí, kolik spotřebovávají peněz, a zejména že jde o peníze daňových poplatníků. Když si nějaký miliardář platí strukturu, aby vytvářela atmosféru pro jeho byznys, to může někomu vadit, ale já říkám: jeho peníze, jeho byznys. Neziskovky placené soukromými osobami mě nepřekvapují a nevadí – ale trval bych na tom, že kdokoli je u nich zaměstnaný, když někde vystupuje a něco obhajuje, tak musí mít povinnost říct, kdo ho platí. Pokud ten člověk bude říkat, že červená je modrá a zároveň řekne, že dostává sto tisíc měsíčně od pana Sorose, tak už je to v pořádku. Někteří ho budou poslouchat, řeknou je to správně... A já budu říkat, že mě to vůbec nezajímá, protože ten člověk říká, že červená je modrá jen proto, že je za to královský placený. Vůči neziskovkám placeným ze soukromých peněz mám jedinou výhradu: neříkáte nám, kdo vás platí.

Ale pozor. Neziskovky placené z veřejných peněz – a rovnou řeknu extrémní názor – nemají vůbec existovat. Vůbec nechápu, proč z mých nebo vašich daní mi někdo říká, že je ve veřejném zájmu, aby pro změnu modrá byla červená. To je absurdní. Jestli to někdo chce říkat, ať to říká jako politická strana. Dobrá, to by bylo korektní. Ale, aby z ministerstva XY plynuly miliardy na propagandu, protože nic jiného to není… Podívejte se na to, že většinu peněz dostávají na mzdy! Je to ideologická armáda, která něco hlásá, o něčem nás přesvědčuje a dělá to za moje peníze. Já protestuji. Nechci, aby mi někdo za moje peníze říkal, že modrá je červená. Já mu na to kašlu, ať mě neotravuje, dokonce ať neleze do televize, nemá tam co dělat. Oni nešíří mé dobro, oni šíří jejich dobro a nemají po mě chtít, abych jim to platil. To je úplné popření elementárních principů. Naši dědečkové rolníci a sedláci by nikdy nic takového nepřipustili.

A proč mě to děsí? Protože teď se teprve ukazuje, jakých monstrózních rozměrů vše dosáhlo. Nový americký prezident pochopil a říká: Za naše peníze to dělat nebudete. A k tomu je potřeba říci jednu pozitivní větu. Jen si to dělejte, ale za své, což je klíčové. Občané v celém světě, šiřte si své blaho za své. Já vám to platit nebudu. Není to moje blaho. To je tak srozumitelné, že nemá vůbec význam v davech hledat, zda někdo z nich náhodou nešíří, co si myslím i já. Já to nechci zkoumat a nechci, aby za mé peníze někdo něco šířil. Ať to šíří za své a pak je vše v pořádku. Když budete vyjmenovávat všechno, co nový prezident v této sféře ruší, budu říkat: všechno správně. Plaťte si to ze svého. Samozřejmě nebude rušit nic, co šíří slávu Spojených států, protože tyto struktury potřebuje. Bude si platit šíření svého blaha. Větě – platím si to, co slouží mně – rozumím, a proto rozumím tomu – ruším vše, co za mé peníze šíří cizí blaho.

V pondělí podepsal Trump také příkaz, že odstupuje od Transpacifického partnerství. „Právě jsme udělali skvělou věc pro amerického dělníka,“ prohlásil Trump při podpisu, jak píší novinky.cz. V jednom z minulých rozhovorů jste zmínil, že vás děsí možný útlum volného obchodu v souvislosti s nástupem Donalda Trumpa. Co bude dál?

Jako k největšímu riziku jeho plánů jsem se k tomu vyjadřoval hned jak byl zvolený, protože to ve volebním programu opakoval. Co k tomu říci? Nejsou žádné kroky, které by byly dobré univerzálně. Má pravdu, že pro amerického dělníka je to dobrá zpráva, ale pro dělníky zbytku světa špatná. Zboží se na americkém trhu neprodá, protože bude zatíženo cly a bude dražší. Česká ekonomika je exportní. Bude-li tendence pokračovat celosvětově, padnou další bezcelní zóny, stane se z toho lavina, na konci na to doplatíme i v České republice, což bude znamenat ztrátu práce, výdělků a vše, co s tím souvisí.

Zatím skutečně vše nasvědčuje tomu, že Trump myslí jistý izolacionismus vážně. Jistě se objeví názory, že bychom měli reagovat zdůrazněním našich vztahů s Německem, proklamovat těsnější vazba nebo raději preferovat bilaterální vztahy… Co s tím?

Bude to velmi zajímavé. Vznikne tlak, zda se budeme chovat více autonomně jako Česká republika – nebo více doufat, že to za nás vyřídí Evropská unie, což je nový faktor. Některé státy jasně řeknou – když se neumí zorientovat Brusel, musíme se zorientovat sami. Vznikne velice složitá situace, protože máme bezcelní zónu v rámci Evropské unie a nelze ji rozbíjet bilaterálními vztahy, protože to by bylo nefunkční. Do toho přichází brexit. Brexit ukazuje základní problém – Brusel nechápe, že je nová doba, nepochopil, že je s Británií potřeba jednat opatrně a že Británii je potřeba nabízet nejlepší podmínky odchodu. Když bruselští machři začali Británii vyhrožovat, způsobili, co je teď zjevné. Británie bouchla dveřmi, řekla my se vám na to můžeme vykašlat, žádné milodary nepotřebujeme, spánembohem a budeme dojednávat s Amerikou lepší podmínky, než budete mít vy. Neodvažuji si odhadovat, jak to dopadne.

Bude to velká mela. Nastane komplikovaná situace, ukáže se, že s jednotnými pravidly a zájmy to není vůbec pravda. Najednou se objeví snaha vylízat se z problémů samostatně. Naši čeští politici budou muset začít jasně říkat, co je důležitější a co čím zaplatíme. Všechny varianty přinesou náklady. Začnou vznikat situace, kdy se budou nabízet jen špatné varianty. Veřejnost bude dávat najevo, že chce dobrá řešení, ale žádná nebudou. Mimochodem, slovo mela vzniklo ze soubojů rytířů. Je to bitva, jen se místo vraždění vybralo výkupné od těch, co padli na zem. Teď předvídat, kdo padne na zem, kdo vyhraje a bude vybírat výkupné se neodvažuji, protože vidím, že nejen v Bruselu, ale ani v České republice moc zdatných rytířů není. Uvidíme melu, ve které to bude padat jak hrušky.

Všechno zlé je ale k něčemu dobré, vyčistí se řady od těch, kteří nic neumějí. A pokud dál použiji stejnou terminologii, ukáže se, že je spousta lidí, co neumějí jezdit na koni. Ze zdánlivě mocných se stanou bezmocní. Stávající vůdci neudělají nic, což povede k tomu, že si časem sbalí kufry a přestanou řídit, protože to neumí. Ale kdo se teď spojí se správnými lidmi a uspěje ve volbách? Platí jen, že na to, co teď vidíme a posloucháme jako zajímavé informace z Bruselu, budeme vzpomínat jako na idylku, kterou nahradí velké děje. Odvážím si předpovědět jen to, že co teď vidíme v Bruselu, už neuvidíme. Velkým zkušebním kamenem bude, co EU dojedná s Británií, když se Británie naštvala.

Opravdu jsem si neuměl před třiceti lety představit – když jsme sledovali finální agonii tzv. východního bloku a RVHP, fandili jsme Západu, toužili jsme se jím stát, vítali jsme vstup České republiky do EU (popisuji vlastní pocity) – že uvidím totéž, jako jsme viděli na konci 80. let ve východním bloku. Teď takové procesy čekají západní Evropu a Brusel. Stejné projevy, stejné důvody. Rozpad RVHP byl dán také tím, že mezi plány a realitou byl propastný rozdíl. Slova jsou skvělá, realita je jiná – a proto se něco začíná dít.