Premiér Andrej Babiš se nesouhlasně vyjádřil k návrhu europoslankyně Šojdrové ohledně přijetí syrských sirotků do České republiky. Souhlasíte s jeho postojem? Co říci na jeho slova, že i u nás máme sirotky, kterým je nutné pomoci, Klokánky jsou plné…

Ano, Klokánky jsou plné, a i tady máme sirotky, kterým musíme pomáhat. Ale tato jeho slova naprosto vytrhli z kontextu. Udělali z něj nelidu, který odmítá pomoc sirotkům. Navíc já bych opravdu rád věděl, o jakých dětech se konkrétně mluví a jestli jsou to skutečně sirotci. Všimněte si, že v médiích už se mluví o 15 až 17letých chlapcích bez dospělého doprovodu! Navíc neutíkají z válečné zóny, ale z táborů v Řecku. Mám z toho pocit, že je to nějaký plán dostat sem postupně celé rodiny… Možná je to trochu deformace z povolání. Jsem novinář a studoval jsem reklamu a propagaci, styk s veřejností. Na mě to prostě působí jako nějaká speciální PR operace.

Do europoslankyně Šojdrové se v pořadu Události, komentáře pustila bývalá ministryně spravedlnosti Helena Válková. Co říci na její slova, že nemůžeme brát abstraktní sirotky, že těm dětem, které se vydávají za děti a tvrdí, že je jim 15, 14, 16, že je jim ve skutečnosti pak třeba 21, 22…

To je další věc. A jsou tady i další okolnosti. Já jsem rád, že třeba zástupci Červeného kříže poděkovali panu premiéru Babišovi za tento postoj. Víte, ono to souvisí také s tím, že tento návrh není systémové řešení. Paní poslankyně Mgr. Jana Mračková Vildumetzová mluvila ve Sněmovně o tom, kolik našich dětí potřebuje pěstounskou péči a pro kolik dětí se ji nedaří sehnat. A to je na to dokonce i bezvadná rozhlasová reklamní kampaň! Byla to konkrétní čísla, mnohem vyšší než číslo 50! A pokud by si tady někdo chtěl nějakého sirotka osvojit, tak tady na to máme příslušný úřad. Může to klidně udělat.

A mimochodem, rozhodně si nemyslím, že Čechoslovákům (stále do toho počítám i Slovensko) by někdo mohl vyčítat, že jsou xenofobní národ – nebo národy, státy. Že nejsme vstřícní. Vždyť to bylo vidět například v době války v Jugoslávii, kdy jsme sem přijali téměř milion uprchlíků a postarali se o ně. A bylo to naprosto bez problémů. Také proto, že tady z jejich strany nehrozily žádné náboženské excesy, násilnosti a teroristické útoky. Podívejte se i do historie, jak jsme byli vždycky v tomto směru vstřícní. Ve Slaném, kde jsem se narodil, je dnes přibližně 20 procent cizinců. Já jsem byl překvapen, jak velké je to procento. A není s tím naprosto žádný problém! Moje známá například vychovává Číňánka, kterého jaksi rodiče ve Slaném „zapomněli“. Je to prima kluk, vyprávíme si spolu vtipy a evidentně mu to tady ve městě i ve škole svědčí.