Co vás vedlo k rozhodnutí kandidovat do Rady ČT?

Svůj život jsem strávil v Československém, posléze Českém rozhlase, prošel jsem mnoha profesemi – asistent režie, režisér ozvučení pořadů, slovesný režisér, moderátor, autor, redaktor, šéfredaktor regionálního studia, programový ředitel celého rozhlasu, šéfredaktor celoplošné Dvojky ČRo, ředitel regionálního studia ČRo Brno a Zlín. Byla doba, kdy jsem měl nakročeno i do České televize jako šéf programu brněnského studia, ale po vyhraném konkurzu jsem nakonec zůstal věrný Českému rozhlasu.

Znám ten svět veřejnoprávních médií zevnitř i zvenčí a není mi lhostejný. Není mi jedno, co se teď děje. Věřím v raison d’etre obou médií veřejné služby. Zároveň však vidím i nedostatky v obou těchto médiích, které je mohou přivést k zániku. Jsem přesvědčen, že existence nestranných médií, dobře řízených, fungujících podle přesného zadání, přísné kontroly a bez šíbrů všeho schopných, je ku prospěchu této země. Tedy České republiky.

Jsou dvě slova, která symbolizují cestu z dnešní vyostřené situace. Nestrannost vysílání i výroby a veřejná a odborná kontrola programu i hospodaření. A k tomu zpřesnění zákonů, kodexů i statutů.

Jsem připraven pomoci.

Jste také připraven na to, že poslanci budou po dlouhých letech upřednostňovat při volbě kandidáty kritičtější vůči ČT před těmi loajálními vůči jejímu managementu i kvůli hospodaření, než tomu bylo dosud? Kdo by měli být lidé, kteří v dohledné době usednou na šest uprázdněných křesel v Radě ČT?

Zejména bych rád položil řečnickou otázku, co dělaly kontrolní orgány obou médií v minulých letech, když musíme číst poměrně otřesné informace o rozdělování požitků managementem – obou – médií? Kdo způsobil tu záhadnou slepotu těch, kteří měli vidět? Tady by měl tvrdě zasáhnout zákonodárce. Ten schválil zákony, posvětil kodexy, navolil kontrolní orgány. A ten zásah by měl být citelný podobně, jako když šlo o dálniční známky. I zde jde o veřejné peníze. Peníze občanů České republiky. V radách by měli zasednout schopní – ne všeho schopní – lidé, kteří mohou odborně oponovat a komentovat rozhodnutí managementu obou médií. To vám „kámoši“ nezvládnou.

A co si myslíte o tom, že do procesu volby členů Rady ČT a ČRo se zapojil i spolek Milion chvilek pro demokracii, který se stal součástí pracovní skupiny nevládních organizací a snažil se získat kandidáty, kteří by měli být protiváhou těm, kteří „mohou představovat velké ohrožení pro nezávislost veřejnoprávních médií“? Měli by poslanci brát při výběru radních zřetel na kandidáty doporučené Milionem chvilek, aby zbytečně nejitřili emoce, a vyhnuli se tak možným protestním akcím?

Tato země potřebuje smíření. Vtahování médií veřejné služby do demonstrací proti jedné části politického spektra, proti těm údajně „špatným“ ve jménu a hlavně ve prospěch těch údajně „dobrých“ je cesta do pekel. Mohu vás ujistit, že jsem projel v minulých letech celou jižní Moravu a v besedách s občany vyslechl mnohé. A ti občané velmi dobře cítili podstatu veřejnoprávních médií. Mnohdy lépe než lidé zodpovědní.

Herečka Aňa Geislerová v souvislosti s volbou radních a možností, že by byli zvoleni ti „nevhodní“, pohrozila: „Už jednou jsme před Českou televizí demonstrovali, bude-li třeba, vrátíme se.“ Budou místo poslanců rozhodovat o složení mediálních rad demonstranti na Kavčích horách?

Víte, vyhrožování demonstracemi není řešení... a taky jsou různé názory na to, kdo by měl být v té či oné radě. Já jako Moravan bych preferoval kromě odbornosti také odpovídající zastoupení kandidátů z Moravy a Slezska. Koneckonců zhruba 40 procent koncesionářských poplatků jde z této východní části naší země. A v Radě ČRo odtud není nikdo a v Radě ČT to není o mnoho lepší. Možná bychom mohli založit Pár chvilek pro Moravu a Slezsko a vyrazit do Prahy. To berte, pochopitelně, s humorem.

Předseda Rady ČT Jan Bednář konstatoval, že Česká televize dosáhla v minulém roce téměř třicetiprocentní (29,99) sledovanosti a vyvozuje z toho, že definitivně předhonila svého hlavního konkurenta, televizi Nova, která si dlouho držela v tomto směru svůj primát. Dal byste mu za pravdu, že v záplavě kritiky České televize a ve vlně negativních zpráv zcela zapadá ta skutečnost, že Česká televize prožívá velmi úspěšné období, když má tak vysokou sledovanost, de facto popularitu v naší společnosti?

Vážím si pana Bednáře, ale Česká televize tu není proto, aby měla větší sledovanost než TV Nova. To jsou dva světy. A to, že se často v programu potkávají či sobě podobají, je špatné zejména pro Českou televizi. Pronikání komerčních pravidel do veřejnoprávních médií, ať ČT či ČRo, je škodlivé pro celý mediální trh. Upřímně řečeno, České televizi i Českému rozhlasu chybí konkurence veřejnoprávní. Srovnávání se světem, kde je rozhodující zisk, je cesta k záhubě. Český rozhlas Brno dosahoval dlouhodobě nejlepší poslechovosti s programem bez komerčních efektů. A lidé, posluchači, si toho vážili.

Působí na vás Česká televize při informování o domácím dění, že by stranila politickým subjektům typu TOP 09, jak se o ní traduje, a naopak nebyla ani trochu nakloněna jiným jako třeba hnutí ANO, což dokumentovala úletem s reportáží, v níž označila Andreje Babiše třikrát za bývalého premiéra? Neměla by se ČT více snažit být nezávislým zprostředkovatelem informací než aktivistickým médiem? Nebo jde o neodůvodněnou kritiku?

Ten „úlet“ mi dovolte nekomentovat, to je selhání tragické a neomluvitelné. Nestrannost je základem pro médium, které je financováno občany. Tam je, podle mého názoru, přímá úměra. Pokud straní určitému politickému spektru, světonázoru, životnímu stylu, pohledu na ekologická východiska a tak dále, není možné dlouhodobě chtít po občanech, aby financovali něco, co jde proti jejich přesvědčení. Tady platí, že Český rozhlas a Česká televize jsou v tomto ohledu bez názoru, jsou zprostředkovateli širokého spektra názorů v zákonném prostoru. Pokud by rady měly ve svém středu odborníky, už dnes by mohly korigovat prohřešky proti nestrannosti, objektivitě, případně zákonu. Ale znovu říkám, je třeba novelizovat oba zákony i kodexy. Mimo jiné také proto, že nezachycují dostatečně prezentaci v internetovém prostoru a příliš vágně určují podíly regionálního vysílání na celoplošných stanicích. Více si dovolím doplnit na slyšení ve volebním výboru Poslanecké sněmovny.

Častým terčem kritiky jsou moderátoři Václav Moravec a Nora Fridrichová. První jmenovaný proto, že už je dnes součástí jakési politické síly, že prý má ČT jako definitivu a bude „moravcovat do smrti“. Nora Fridrichová kvůli svým okatě najevo dávaným politickým preferencím a komentářům na sociálních sítích. Jak jejich působení a vliv na diváky hodnotíte vy?

Nechci být osobní. Snad jen, docela nedávno hodnotil jeden politik svoji nedělní účast v debatě zhruba těmito slovy: „Jako obvykle, tři na jednoho.“ Viděl jsem a souhlasím. Taky jsem viděl Partii komerční TV Prima, kam si paní Tománková pozvala pana kardinála. Skvělá, veřejnoprávní, nestranná debata. A nedávno Hyde park Daniela Stacha s paní Ditou Krausovou, která přežila holokaust – to bylo něco úchvatného. Citlivé, bez skákání do řeči, něco, na co jen tak nezapomenete.