Ještě jsme spolu nemluvili od voleb, jak vnímáte jejich výsledek? Co vypovídá o náladách voličů?

Občané České republiky neodmítli jen jednotlivé politiky typu Kalouska a Sobotky. Odmítli způsob vládnutí, politický systém, ústavu, vlastně všechno.  Masivně a jednoznačně. Jediná správná reakce na takový volební výsledek by byla zahájit diskusi co dál. Má být zavedena přímá demokracie? Nebo prezidentský systém? Nebo by stačila radikální změna volebního systému? Nebo něco úplně jiného? Co se soudnictvím? Jak přistupovat k lidským právům v době civilizačního střetu? To jsou otázky, které by měly být kladeny.

Pokud někdo za současné situace mechanicky trvá na zachování dosavadní ústavy a politického systému, ukazuje tím, že není demokrat. Když si Kalouskův blok říká „demokratický blok“, jde o nejhrubší cynismus. Ve skutečnosti jde o drsně protidemokratické uskupení, jehož jediným cílem je uchovat pro jakousi samozvanou aristokracii právo žít na úkor normálních pracujících lidí.
Ocitli jsme se v situaci, kdy můžeme mít dosavadní ústavu, nebo demokracii. Ale nemůžeme mít obojí zároveň.

A co říkáte na vyjednávání Babiše o menšinové vládě? Odpustí mu voliči, že nedokázal sestavit koalici? Jaký vliv na jeho příznivce má skutečnost, že s ním žádná ze stran nechce spolupracovat?

Teď probíhá šachová partie každého proti každému a v pozadí jsou nejspíš nějaké dohody. Zdá se, že voliči to akceptují, že žádná strana neztrácí body. Ale když nám na televizních obrazovkách ukazují tváře politiků, nemělo by uniknout pozornosti, že v pozadí probíhají zajímavější a důležitější věci.

Například?

Jednak na evropské úrovni dál postupují všechny ničemnosti typu odzbrojení obyvatelstva, další omezování občanských svobod a islámská kolonizace všech zemí Evropské unie. V posledních měsících vznikl dojem, že se to nějak daří zastavit a že nakonec nebude tak zle. Bude tak zle.

Kromě toho se radikalizují fašistické skupiny typu Člověka v tísni. Konkrétně Člověk v tísni se už ani nenamáhá skrývat, že usiluje o získání politické moci a že chce zastrašovat své oponenty, tedy naprostou většinu české populace. Pro tyhle multikulturní neziskovky znamenaly volby určité oslabení, protože všechny strany, které se k nim otevřeně hlásily, utrpěly drtivou porážku.  Budou se tedy snažit o postupnou přeměnu ANO a ODS na čistě pravdoláskové strany. Mají slušnou šanci, že se jim to podaří, v obou těch formacích již existují silná neomarxistická křídla a v obou mají blízko k vedení.

Zmínil jste minule, že kauzy jako Čapí hnízdo a podobně Babišovi spíše pomáhají a platí to i o tehdy čerstvé žádosti o vydání Babiše s Faltýnkem policii. Znamená to, že to platí nadále? I nyní, kdy je na řadě rozhodnutí poslanců o znovuvyšetřování?

Zdá se mi, že voliči si naprosto realisticky uvědomují, že škody způsobené podlézáním Bruselu a špatnými rozhodnutími jsou nesrovnatelně větší než v uvozovkách pouhých padesát milionů, kterými si v tomto případě přilepšil ze státního Andrej Babiš. Ostatně i sám Babiš jede v řádově větších nepoctivostech. Kauza Čapí hnízdo funguje pouze jako nástroj, kterým TOP 09 udržuje pohromadě poslední zbytky svých příznivců. Mimo tenhle okruh to nikoho nezajímá. Jenže co mají strany Kalouskova bloku dělat? Cokoliv jiného na Babiše vytáhnou, vzápětí se ukáže, že v tom jedou taky.

Po sněmovních volbách neutichají nářky na téma, že jsme si pustili do sněmovny fašisty, xenofoby, hulváty, rasisty a podobně. Podle bývalé diplomatky Magdy Vášáryové mají voliči v hlavách zmatek. Češi prý volili jinak, než bylo zvykem, a je na pováženou, že „vítězí ti, kdo křičí“, ale „naše společnost si musí poradit i s extrémními názory“, uvedla například pro časopis Finmag. Je Česká republika skutečně ohrožena xenofobními tendencemi? A lze situaci vyvážit právě volbou prezidenta, tedy pokud je podle vás potřeba měnit klima?

Když narazíte na podobné tvrzení, s jakým tady vyrukovala paní Vášáryová, máte dvě možnosti. Buď ho můžete mechanicky opakovat, nebo ho můžete srovnat s fakty. Takže v čem se projevuje ve volebním výsledku údajný rasismus Čechů? Ani paní Vášáryová by to nedokázala říct. Prostě jen něco plácla. A můžeme jít dál. Když se podíváme, jaké názory označuje paní Vášáryová za extrémní, tak zjistíme, že před patnácti lety byly ty názory pokládány za naprosto běžné, normální a mainstreamové. To se během těch let změnily společenské, civilizační či biologické zákonitosti? Samozřejmě že ne. Ve skutečnosti došlo k tomu, že skupina anticivilizačních extremistů ovládla velká média, univerzity, politické strany a korporace. A tato skupina se snaží svou přiblblou ideologii vnutit všem. Pokud chce někdo vymýtit extremismus, měl by začít ve veřejnoprávních médiích, humanitních fakultách a vedení tradičních politických stran.

Nicméně případ Vášáryové otevírá ještě jeden zajímavý aspekt. Jak je možné, že tak hloupá a nevzdělaná žena přednáší na vysoké škole připravující budoucí kádry ODS? Je skutečnost, že se někdo roky zašíval ve zcela zbytečných úřadech, dostatečnou kvalifikací? Tady narážíme na rukopis bývalého ministra vnitra Ivana Langera, který dosud CEVRO řídí, koncipuje je jako převážně multikulturní ústav a který má na ideové pozice ODS pravděpodobně větší vliv než kdokoliv z vedení.

Staly se některé nepříjemné záležitosti zavánějící rasismem. Tajemník klubu SPD Staník měl ve sněmovně říci, že „židi a buzeranti patří do plynu“. V Praze byl zmlácen a ponížen černoch. A děti v Teplicích čelily nenávistným výlevům za to, že na jejich školním fotu byly arabské a romské tváře. Jde o projevy nemocné společnosti, za které mohou třeba ti, kdo brojili proti imigraci? Do jaké míry tyto tendence ve společnosti posílily uplynulé volby? Jsou to jednotlivosti, nebo už symptomy nemocné společnosti?

Pan Staník ty věci nikdy neřekl a vůbec nemá smysl se tím zabývat. Děti v Teplicích žádným nenávistným výlevům nečelily, ty pitomé poznámky byly zapsány v nějakých facebookových skupinách, kterých se ty děti vůbec neúčastnily. A že skupina opilých chuligánů strkala do exoticky vyhlížejícího spoluobčana a polila ho pivem nebo limonádou, to by se samozřejmě dít nemělo, ale obávám se, že žádná společnost na světě to nedokáže zcela vymýtit.

Nicméně je znát, že v české společnosti přibývá nervozity. A není divu. Stále více lidí si uvědomuje, že to, co probíhá v bývalé západní Evropě, není žádné obohacení, nýbrž genocida původního obyvatelstva. Uvědomuje si také, že je silná snaha prosadit to samé i v českých zemích a že politická třída není ochotná české země bránit. Zatím téměř jedinou reakcí je zákaz o těch věcech mluvit. Lidé tedy mají tendenci reagovat jako každý, kdo je zahnaný do kouta – iracionálně a agresivně. Je to samozřejmě nesprávné, ale nemůžeme se jim divit.  Plnou odpovědnost nese ten, kdo je do kouta zahnal, tedy politici a multikulturní intelektuálové.

Pokud by vládě opravdu záleželo na klidu v zemi, dala by lidem možnost podílet se na obraně své vlasti, tak aby to bylo dobře organizováno a pod kontrolou. Kdyby ti kluci mohli vstoupit do domobrany, kde by měli pořádné vedení, spousta z nich by trénovala místo výtržností v tramvajích.

Pořadatelé ankety Český slavík tvrdí, že skupina Ortel porušila pravidla fair play, a proto jí započítali hlasy z loňska. I tak Ortel obsadil druhé místo mezi skupinami a v kategorii zpěváků se Tomáš Ortel umístil na třetí příčce. Ovšem už samotný fakt, že vzali kapele hlasy, nahrává diskusím o tom, že pokud by byly sečteny správně, anketu Ortel mohl klidně vyhrát. Jak si vysvětlujete takový zájem o Ortel, který často nazývají minimálně kontroverzní? Jde o vyjádření vůle lidí, kteří jsou nespokojení například s migrační politikou? Čím tak zaujali?

Opět se dostáváme k tomu samému. Čím je Ortel kontroverzní? Že používá slova jako vlast? Že upozorňuje na islámské násilí? Co je na tom špatného?  Už to, že někdo označuje Ortel za kontroverzní, ukazuje, jak zdegenerované je myšlení mediálních elit. Ty postoje, které Ortel vyjadřuje, se ještě někdy v roce 1995 vyučovaly na základních školách. Dnes jsou takové postoje cenzurovány na všech úrovních, takže lidem nezbývá, než si to kompenzovat hlasováním v Českém slavíku. Příslušníci elity opět zareagovali podvodem. Ne že Ortel mohl vyhrát, on vyhrál. Takže další cenzura, ještě více nedůvěry vůči oficiálním stanoviskům a kruh se uzavírá.

Prezident Miloš Zeman bývá označován jako státník, který společnost rozděluje, podporuje netoleranci a eskaluje strach. „Jestliže si v této situaci zvolíme do čela státu politika, který nás bude rozdělovat nebo bude vyvolávat strach, tak budeme žít ve strachu, část lidí v ponížení, někdo bude utíkat,“ obává se Ivan Gabal. Co říci k těmto úvahám? Je někdo mezi devíti kandidáty, u kterého bychom tyto obavy mít nemuseli? A jsou opodstatněné? 

Pan Gabal jako sociolog dobře ví, že je z principu nemožné, aby nějaká osobnost rozdělila společnost. Lidé sice mohou být rozděleni mezi fanoušky Sparty a Slavie nebo Klause a Zemana, ale to ještě není rozdělení společnosti. Dnes jsme v té situaci, že česká společnost je rozdělena do skupin, které se navzájem nenávidí. A je to rozdělení, na kterém nesou vinu právě pravdoláskaři typu Ivana Gabala. Možná si vzpomenete na předvolební klip, který nechala pražská kavárna natočit. Není na něm žádný politik, ale úspěšným mladým lidem jsou v něm předváděni jejich méně úspěšní spoluobčané. Ti méně úspěšní spoluobčané jsou zobrazeni jako oškliví, tlustí, hloupí. Není tam ani špetka solidarity či národní sounáležitosti. A nakonec zazní poselství: běžte a hlasujte proti nim.
Nicméně ani klipy nevytvářejí sociální rozdělení. Skutečnou příčinou rozdělení společnosti je naše členství v Evropské unii. Jedněm přineslo dotace, luxus a snadný život bez práce, druhým naopak snížení životních šancí, neustálou buzeraci, a dokonce možná i perspektivu genocidy. Pan Gabal by si měl připomenout myšlenky vynikajícího teoretika revolucí Ralfa Dahrendorfa, který ukázal, že když nižším třídám neumožníte, aby svou vůli prosadily kultivovaným způsobem třeba volbou takzvaného populistického kandidáta, dříve či později dojde na násilí. Věřím, že snášet Miloše Zemana je i pro pana Gabala menší zlo, než utíkat z hořícího domu před rozvášněným davem.

V minulém rozhovoru jste řekl, že: „Nikdo soudný se nepostaví Miloši Zemanovi v jeho současné formě. Ti, kdo to myslí vážně, čekají na dobu pozemanovskou.“ Nyní už je jasné, kdo na post hlavy státy kandiduje. Platí toto tvrzení stále? Nejsou tedy Topolánek, Drahoš, Fischer a další soudní? Nebo se situace změnila?

Myslím, že motivace je u každého jiná. Někdo se chce v kampani zviditelnit, a připravit si tak půdu pro budoucí senátní volby nebo třeba pro nějaké podnikání. Někdo nejspíš dostal za účast zaplaceno. A někdo nemůže z rozjetého vlaku vystoupit. V každém případě je to smutný pohled – konspirační teoretik a nesmělý úředníček v jedné osobě Drahoš. Horáček zavržený kavárnou. Topolánek, který mění názory téměř po hodinách. A mohli bychom pokračovat až k panu Hynkovi, který působí velmi rozumně, ale nemá šanci udělat lepší výsledek než Realisté v parlamentních volbách. Tuším, že i Miloši Zemanovi to musí být trapné. Zasloužil by si důstojnější soupeře.

Jednou jste se také zmínil, že proti Tomiu Okamurovi je vedena špinavá kampaň. Jak se mu podařilo ji ustát? A co říkáte na jeho úspěch ve volbách?

Tomio Okamura odvedl fantastickou práci. Naprosto souhlasím s Václavem Klausem starším, který jej nedávno označil za jediného skutečného státníka ve vedení politických stran. Nicméně navzdory tomu není úspěch SPD jenom výpovědí o SPD, ale primárně dokladem slabosti vládnoucí elity. Nasadili proti Okamurovi a jeho přátelům všechno, co měli k dispozici, a ještě to nestačilo. Naopak. SPD má teď našlápnuto tak, že za čtyři roky může být ve stejné pozici, v jaké je teď ANO.

Často se spolu bavíme o svobodě slova jako takové. Jak vnímáte Okamurovy výroky, že Česká televize je jedním z nejvíc dezinformačních médií v republice, a vyzval ke změně statusu veřejnoprávních České televize a Českého rozhlasu. Souhlasíte s tím? A jaký vliv by takový krok měl na svobodu slova a médií u nás?

Minulý týden byl v Praze jeden japonský novinář, aby o panu Okamurovi napsal článek. Hovořil s ním, a také se dvěma experty – se mnou a politologem Pehem. Já a pan Pehe zastáváme přesně opačná stanoviska, pan Kakimi tedy mohl srovnávat a konfrontovat nás. Nechal mne okomentovat myšlenky pana Peheho a naopak. Vznikl tak plastický obraz, kde čtenář vidí různá stanoviska vedle sebe a může si vybrat. Takhle vypadá profesionální novinařina a kdysi se tak dělala publicistika také v českých zemích.

Česká televize ale postupuje přesně opačně. Vybere jedno stanovisko a ostatní zcenzuruje. Když pozve do besedy více hostů, jde vždy o lidi, jejichž názory se liší jen kosmeticky. Vlastně jen pořad „Máte slovo“ se tomu vymyká, a nad ním je neustále hrozba zrušení. Jenže to není všechno. Za poslední roky se staly stovky případů, kdy Česká televize odvysílala nepravdivou nebo extrémně zkreslenou informaci a neuvedla ji na pravou míru. A také případů, kdy o někom prohlásila hrubé nepravdy a neumožnila mu, aby se hájil. A za to si z našich kapes bere sedm miliard korun ročně. Vždyť je to obyčejná rozkrádačka.

Mimochodem, škodí to i té preferované, takzvaně sluníčkové straně. Ti lidé už roky nediskutovali, odvykli si argumentovat, stalo se pro ně samozřejmým, že jakoukoliv kritiku mohou zcenzurovat. Myšlení tedy stagnuje. Když dnes čtete komentáře expertů České televize nebo Bakalova nakladatelství, zhrozíte se. Taková úroveň argumentace by před časem neobstála ani na základní škole. A klesá to níže a níže. Lidé pak tomu pochopitelně nevěří, posmívají se tomu, veřejnoprávní experti nemají jinou odpověď než konspirační teorii o zlém Putinovi…. A kruh se uzavírá. Veřejnoprávní média ve své současné podobě brání vzniku demokratické debaty. O tom nemůže být pochyb. Radikální změna je nutná.

Ať už vznikne jakákoliv vláda, co by tato země a její lidé na konci roku 2017 potřebovali? Když odhlédneme od toho, jaká vláda vznikne, co je teď pro nás nejdůležitější?

Oplotit hranice směrem k islamizovanému Německu. Začít ignorovat všechny směrnice a příkazy Evropské unie. Intenzivně se připravovat na její rozpad. Tvrdě potlačovat všechny projevy radikálního islámu, a to v úplném zárodku. Úplně odříznout multikulturní neziskovky od peněz. Zastavit finanční podporu všem umělcům, kteří se vysmívají českému národu, a naopak podporovat ty vlastenecké. Zestátnit nebo zrušit veřejnoprávní média. Vyhnat ze škol ideologické vymývání mozků a vrátit tam normální výuku. Zastavit investiční pobídky a naopak začít zvýhodňovat malé české firmy.

Nebo zavést jedno jediné opatření – přijmout takový zákon o referendu, že lidé budou mít právo hlasovat téměř o čemkoliv, výsledek bude závazný a nebude podmíněn žádnou minimální účastí. To by stačilo k tomu, abychom si svou zemi opravili sami.