Německý ministr vnitra Thomas de Maiziére v neděli kritizoval rozhodnutí Rakouska přijímat jen nejvýš 80 žadatelů o azyl denně a dalších 3200 jich nechat projít do dalších zemí, jako je Německo. Jak se tento krok Rakouska hodnotí v německých médiích?

V médiích je na toto téma nápadně málo komentářů. Loňský pocit morální nadřazenosti se pod tíhou okolností vytratil. Novináři poslední dobou raději nechávají mluvit politiky a sami to nekomentují.

Zato čtenáři komentují ostošest, aspoň tam, kde nebyly zakázány diskuse pod články. A čtenáři vesměs hodnotí rakouský postup jako racionální.

Místopředsedkyně CDU Julia Klöckner, která kandiduje v blížících se zemských volbách v Porýní-Falci, i Guido Wolf, který se uchází o úřad zemského premiéra v Bádensku-Württembersku, ve společném prohlášení vyzvali vládu, aby přijala v uprchlické krizi stejný postoj jako Rakousko. Čemu lze přičíst tento odklon od politiky jejich stranické šéfky Angely Merkelové?

Volební preference CDU poklesly až o třetinu, což může v nadcházejících zemských volbách stát místo řadu kariérních politiků. Toho si samozřejmě všímají ti politici, kteří by na tom mohli něco získat.

Julia Klöckner se už pomalu připravuje na „život po Angele“, ve kterém přichází v úvahu jako její možná nástupkyně. Poslední dobou je nápadně aktivní v tisku. Co se Wolfa týče, je to bezbarvý a nevýrazný politik. Těžko říci, jak se vůbec na první místo kandidátky v Bádensku-Württembersku dostal. Dokud byla Angela Merkel oblíbená – a loni touhle dobou ještě byla – mohl se spolehnout na to, že její obliba ho vynese k moci setrvačností. Jenže ta obliba se vytratila a Wolf sám nemá na to, aby tuhle ztrátu nahradil silou – bohužel pro něj neexistující – své osobnosti. Pokud má bádenská CDU nějaký pud sebezáchovy, měla by se jej zbavit. Tři týdny před volbami je na to ovšem pozdě.

Jsou blížící se troje zemské volby považovány v Německu za událost, která může něco změnit v přístupu Spolkové republiky k řešení migrační krize? Mám na mysli, zda mohou otřást pozicí kancléřky, nebo jejím postojem?

Rozhodně. Pokud utrpí dosavadní vládní strany velké ztráty – a to nejspíš utrpí – bude dost jejich členů náhle bez mandátu a bez práce. Jestli se jim ale podaří hodit vinu na kancléřku a sesadit ji, to je nejisté. Ona je tvrdohlavá jako mezek a sama určitě neodstoupí. Navíc může říkat – vcelku oprávněně – že byla ve svém postoji dlouho podporována až adorována. Ještě v prosinci 2015 na celostátním sjezdu CDU jí delegáti tleskali devět minut v kuse. Byly to takové ovace, že to nepřipomínalo Berlín, ale spíš Peking. CDU má ve skutečnosti zásadnější problém než jen kancléřku samotnou. Mimo kontakt s realitou je tam více lidí, třeba Peter Altmaier.

Dají se tedy čekat citelné volební ztráty CDU, nebo v tomhle případě je u kritiků kancléřky Merkelové spíše přání otcem myšlenky?

Dají se čekat. Euroskeptická a protiimigrační AfD, Alternativa pro Německo, vyrostla během půl roku z marginální straničky ve výraznou politickou sílu. V Sasku-Anhaltsku může dokonce pomýšlet na zisk 20 procent hlasů, což by byl velký triumf. CDU přišla o čtvrtinu až třetinu voličů, ale ještě daleko hůře je na tom sociální demokracie. Dříve „lidová strana“ si svoje lidové voliče odcizila. Stala se z ní multikulturní strana, která si více váží cizinců než Němců, a také se dost namočila s velkým byznysem, třeba při schvalování mezinárodní smlouvy TTIP. Není divu, že od ní voliči utíkají. Německá sociální demokracie nejspíš v těchto volbách nezíská ani 20 procent a možná bude ráda i za 15 procent. Přitom bývaly časy, kdy 35 procent bylo u ní považováno za standardní výsledek.

Naše sociální demokracie by se z osudu německé SPD měla poučit.

Německo poslalo prvním speciálním letem do Afghánistánu skupinu 125 Afghánců, kteří pobývali v zemi ilegálně. Charterový letoun ve středu přistál v Kábulu, všichni tito Afghánci opustili Německo dobrovolně. Prý má jít o symbolický krok Německa v současné uprchlické krizi. Dá se vnímat spíše jako vzkaz těm, co se do Německa chystají, nebo spíše domácímu obyvatelstvu, že stát ještě funguje?

Když odmítnutý žadatel o azyl dobrovolně opustí Německo, osladí mu to německé úřady slušným penízem na rozloučenou. Rodina, která dobrovolně odletí do Afghánistánu, může dostat až dva tisíce eur „do začátku“. Poněkud se obávám toho, aby se tatáž rodina za tři měsíce nevynořila třeba v Nizozemsku nebo v Rakousku s novou žádostí o azyl.

Jinak, 125 deportovaných, to je opravdu symbolický krok. Za loňský rok požádalo v Německu o azyl 1,1 milionu lidí. Jednoduchý výpočet říká toto: kdyby Němci odsouvali 125 lidí každou hodinu, 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, 365 dní v roce, teprve potom by stíhali držet s touto vlnou jakžtakž krok. To je hodně charterových letounů, že?

Ale technicky to nemožné není, problém je právní a zejména v chybějící vůli to důsledně provést, ta se nedá nahradit žádným letadlem ani tiskovou zprávou.

V neděli v noci hořel bývalý hotel v saském městě Budyšín, z něhož měla být ubytovna pro migranty. U hořící budovy se sešli lidé, kteří požár provázeli potleskem a urážlivými poznámkami. Od začátku letošního roku Německo zažilo sedmnáct žhářských útoků na ubytovací zařízení pro migranty. Celkem policie řešila 118 trestných činů, které byly proti ubytovnám zaměřené. Jsou nálady v Německu v tomto směru vyhrocenější, nebo z těchto činů pravicových extremistů, jak o pachatelích mluví oficiální činitelé, na to nelze usuzovat?

Ano, situace se neustále zhoršuje. Násilností přibývá a jsou čím dál spektakulárnější. Každý týden se stane něco, co by před rokem bylo ještě nemyslitelné. Jestli to tak půjde další rok, nedopadne ta země dobře.

Po každé takové události následuje kolo povinného rozhořčení v novinách a televizi, ale nemá to vůbec žádný účinek. Oni ti pachatelé stejně dávno neberou tisk vážně, je to pro ně nepřátelská entita.

Četl jsem nedávno ve Frankfurter Allgemeine Zeitung komentář, který se tomuto vzoru vymykal. Autor upozorňoval na to, že ty příkré odsudky, nadávky a rozhořčení jedině přilévají olej do ohně a že situaci spíš zhoršují, protože když už někdo přijme za svoje, že je oficiálně navždy „nacista“, tak pak už nemá důvod mít ještě nějaké zábrany; a že by bylo lepší snažit se situaci vyřešit smírně, a ne tím, že se bude útočit na Sasko jako na obětního beránka. Vždyť stejně jsou ty problémy přítomny všude, nejen v Sasku. Nicméně tahle rada je příliš dobrá na to, aby se jí někdo řídil.

Evropská unie plánuje kvůli migrační krizi na počátek března speciální summit s Tureckem, protože turecký premiér Ahmet Davutoglu kvůli teroristickému útoku v Ankaře nemohl minulý čtvrtek dorazit do Bruselu. Do jaké míry je Turecko považováno v Německu za důvěryhodného partnera v této záležitosti?

Pro kancléřku je to poslední záchranné lano, i když on je to spíš provázek, než lano. Jako správný tonoucí se ho křečovitě drží. Mimo vládní kruhy vládne hluboká skepse, dokonce i u občanů tureckého původu. Pak jsou samozřejmě v Německu také Kurdové, a ti celé námluvy mezi Angelou Merkel a jejich arcinepřítelem Erdoganem sledují se směsicí nevíry a zuřivosti. Myslím, že kancléřka vůbec nedoceňuje, jak hlubokou nenávist může vyvolat u německých Kurdů, pokud začne Erdogana podporovat. Oni jej berou jako hromadného vraha svých příbuzných a krajanů, a mají tendenci brát právo do svých rukou.

Zmiňuje se u našich západních sousedů vůbec plán zemí V4 na řešení migrační krize a jaká reakce se dá vypozorovat v souvislosti s jeho de facto naplňováním, když už se začínají uzavírat hranice, hlavně tedy v Makedonii?

Ano, informovanost o „plánu B“ je poměrně široká. On to není jen plán V4, aktivně jej podporuje i Rakousko a balkánské země. Rakouský tisk je jednoznačně pro, německý je opatrnější.

Opět platí, že tam, kde jsou dovoleny komentáře čtenářů, narazíte ve většině na souhlasné reakce. Propast mezi lídry německé politiky a obyvatelstvem je v této věci obrovská.

Ve složité situaci se ocitlo Řecko poté, co do něj z Turecka proudí další tisíce migrantů, ale dál už se nedostanou. Jak se za této situace pohlíží na Řecko, vůči němuž bylo při dluhové krizi právě Německo ze všech zemí EU nejnemilosrdnější?

Řecko není vnímáno jako nějaký pachatel, i když velkou důvěru také nepožívá. Němci si uvědomují, že Řecko je jen průchozí země, a že ten proud lidí míří cíleně do Německa proto, že je současná kancléřka fakticky pozvala. A že ta situace je v podstatě „jejich vina“.