Tato obava je na místě a pravděpodobnost eskalace je velmi vysoká. Záleží na NATO, jak se jí podaří udržet Turecko v rozumných mezích. Pokud chci hodnotit jakoukoliv situaci, musím ji brát objektivně. To znamená, že musím brát v potaz věci, se kterými třeba osobně nesouhlasím, nicméně je musím brát tak, jak jsou. Pokud se na to podívám tímto pohledem, musím konstatovat, že jedinou legitimní vládou v Sýrii je ta Asadova. Jestli legitimní vláda požádala Rusko o pomoc, tak postupuje legitimněji než Turecko, které vyjadřuje motivaci vstoupit na území Sýrie a podporovat protiasadovskou opozici. V tomto směru je to hodně nebezpečné.  

 

Je však otázkou, zda se NATO podaří Turky udržet na uzdě. Bojí se totiž jako čert kříže toho, že by Kurdové mohli vyhlásit u jejich jižní hranice svůj stát. Takže se naskýtá otázka, zda Turci i přes riziko střetů s Rusy přeci jen na syrské území nepůjdou?

 

To je otázka, na kterou vám nikdo neodpoví. Bohužel ale v této souvislosti zaznamenávám, že zničení ISIL se jaksi vytrácí. Celá záležitost se dostává spíše do úrovně toho, že velmoci začínají řešit svoje vlastní problémy prostřednictvím jakýchsi skupin a válka proti ISIS se dostává na vedlejší kolej. Což se mi velmi nelíbí. Pokud budu objektivní, musím konstatovat, že ačkoliv si tam Rusové řeší svoje vlastní problémy a mají svoje cíle, tak vstupem Ruska do konfliktu se teprve aktivizovaly západní státy, které nyní postupují mnohem razantněji než předtím. Jak se zachová Turecko vám nikdo neřekne. Chová se zvláštně i co se týče migrační krize. Turecká rétorika je téměř na úrovni vydírání. Což ohledně Evropské unie není dobře. Je potřeba si uvědomit, že Turecko dnes je jiné Turecko než bylo před několika lety. Než Turecko, které bylo vysloveně sekulární. A kde zejména armáda byla garantem sekulárnosti. Za několik posledních let zlikvidovali část generality a Turecko se posunulo od sekulárního státu k velkému vlivu Muslimského bratrstva. Turecko, které kdysi žádalo o vstup do Evropské unie, je dnes úplně jiné. Ambice Turecka jsou zřejmé - obnova Osmanské říše a tak dále. Tyto informace nejsou samozřejmě z mé hlavy, ale po vyhodnocení informací od Izraelců. Turecko má ambici být nejsilnějším hráčem v regionu. Vstupem Ruska se tyto cíle zhatily. Je tam ještě problém s Kurdy. Američané dnes říkají, že Kurdové jsou spolubojovníci proti Islámskému státu. Turecko je naopak označuje jako teroristickou organizaci a podle toho k nim přistupuje. Co se tam dnes děje je zapříčiněno několikaletým vývojem. Nešťastným zásahem i našich demokracií do jejich vývoje.

 

 

V pondělí proběhla v Praze schůzka středoevropských států V4, která přišla s takzvaným plánem B ochrany evropské hranice. Spočívá ve vytvoření "makedonské hráze" na řecko makedonských hranicích. Souhlasíte s tímto návrhem?

 

Jednoznačně. Známe to každý z nás z běžného života. Pokud řeším nějaký problém, musím mít plán A, ale i plán B, protože můžou nastat komplikace. Ti chytřejší mají možná ještě připravený plán C. Trvat na tom, že existuje pouze jedna varianta, je chybné, nepraktické a nesmyslné. Souhlasím, že se V4 začíná konsolidovat a začíná vystupovat jako jistý blok. Jako protiváha proti mocenským ambicím Německa a dalších velkých hráčů v Evropské unii. Protože samotný malý stát nemůže na půdě Evropského parlamentu nic prosadit. 

 

Čím si vysvětlujete postoj Německa, které tento plán B odmítá a spoléhá jen na plán A, který spočívá ve spolupráci s Tureckem na zmírnění přílivu migrantů. Nic proti tomu, ale není příliš riskantní a krátkozraké spoléhat jen na jednu variantu?

 

Vnímám to v kontextu toho, že když se dnes bavíme o Evropské unie, tak bohužel se bavíme zejména o ambicích Německa. Je to špatně. Nicméně stav takový je, největší vliv má Německo. Řešilo řeckou krizi a německý kapitál má v Řecku pravděpodobně určité zájmy, které mu nedovolují, aby se k Řecku postavilo tvrději, jak to činí země V4. Dalším důvodem je podle mě, že mnoho německých politiků si uvědomuje, že se staly velké chyby. Paní Merkelová se snaží obhájit své vize a ambice. Plán A by měl nějakým způsobem zvýšit její kredibilitu v Německu. Osobně se domnívám, že je velká chyba, co se týče migrační krize, že nikdo nepřišel do Evropského parlamentu a řekl: Vážení, tady byli řadu let lidé a komise, kteří se měli starat o bezpečnost evropského teritoria, bezpečnost schengenských hranic. Brali za to peníze, jezdili na různá zasedání. Neudělali nic. Ti lidé tam stále sedí a měli by tuto krizi řešit. To je úplně špatně. Musí být vyměněni, musí na ně být ukázáno prstem a pojmenovány pravé příčiny toho dnešního stavu. Normální člověk nechápe jak se toto mohlo stát. Že teprve ex post se řeší bezpečnostní věci.

 

Na to jsem se vás také chtěl zeptat. Kritici tvrdí, že současná evropská politická garnitura je zvyklá jen na hezké počasí a pokud se objeví potíže, má tendenci je vysedět. O což se možná původně pokoušeli i při začátku migrační krize. Europoslanec Jan Zahradil v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz uvedl, že změny své politiky nejsou schopni a budou muset býti nahrazeni vlnou pragmatičtějších a praktičtějších politiků. Jak to vidíte vy?

 

Souhlasím s tím. Jsou to lidé, kteří žili v klidné době. Zvykli si na to. Nemají v sobě již tu energii, ani strategické myšlení, ne úplně správně vnímají změny, ke kterým došlo jak v Evropě, tak globálně. Dopustili se takových chyb, že čistě z pragmatického hlediska by tam skutečně neměli zůstat. Lidé, kteří to pokazili, nemůžou ty samé věci napravovat. Oni sami nikdy neuznají, že se staly chyby. Musí nastat výměna politických elit. Možná i generační. Většina z těch lidí jsou v bruselských parlamentních orgánech příliš dlouho. Žijí ve skleníku, jsou odříznuti od reality a vůbec nevnímají, co se děje.