Ivane, má pro tebe ta doba covidu, ten rok s covidem, i nějaká pozitiva?

Určitě vidím pozitiva v tom, že se tady zase otevírá prostor pro rozvíjení jiných dovedností jako třeba IT technologií. Najednou zjišťujeme, že ne všude je nutné docházet a dojíždět, a leccos se dá třeba vyřídit on-line, čímž se zase ušetří energie, pohonné hmoty, životní prostředí atd.

Jak vnímáš ten současný napjatý stav ve společnosti? Přiblížíme se v příštích měsících více tomu „normálu“, na který jsme byli zvyklí vloni?

Já si myslím, že to podstatné je, že člověk je pořád stejný. My hledáme nějakou velkou změnu v těch okolních podmínkách, ale je tu zkrátka ta zmiňovaná nutnost se přizpůsobit – a ta zůstane, takže věci už v mnoha ohledech nebudou jako dřív. Ale to považuji za přirozený vývoj. My totiž často zapomínáme, že žijeme v džungli, že lovíme a jsme rovněž loveni – právě například těmi viry.

Ty ses několikrát nechal slyšet, že žijeme v médiokracii. Nelze i covid označit za „mediální chorobu“, neboť média výrazně napomohla šířícímu se celosvětovému a často až hysterickému počínání většiny států?

Rozhodně se na tom dá velmi dobře zdokumentovat, jakou mají dnešní média sílu a jak si užívají moci, protože vytvářejí tu atmosféru ohrožení a strachu a ovlivňují zcela zásadně veřejné mínění, takže politici zpravidla podlehnou tomu tlaku a začnou jednat, aby náhodou nebyli obviněni z toho, že nic nedělají.

Ale na druhé straně zase nemůžeme říct, že koronavirus je úplná maličkost…

Tak jistě, to je samozřejmě pravda, nechci to vůbec zbytečně zlehčovat, protože někteří lidé s tím měli a mají velké problémy, další umírají. A když to vezmu z pohledu společnosti, tak já cítím určitě větší nervozitu, větší úzkost, což souvisí s tou současnou globalizací, kdy se dozvídáme o katastrofách na druhém konci světa.

A je to dobře? Můžeme si blahopřát, že máme tak velký informační rádius, nebo to přináší hlavně ten strach a úzkost, zvlášť v této době?

Těžko říct a hodnotit, je potřeba to vzít tak, jak to je. Ta společnost se po celém světě každopádně rozděluje na dvě skupiny – na ty, kteří covid berou příliš vážně a děsí se toho, a na ty, kteří se snaží to nebezpečí marginalizovat nebo přinejmenším chtějí zkrátka normálně dál pracovat a fungovat.

A ty řadíš sám sebe do které z těch dvou kategorií?

Já osobně se spíše přikláním k té druhé skupině, přestože jsem už starší člověk, tak zase nechci kvůli určitým rizikům přestat úplně žít.

Ty jsi zmínil rozdělení, řekněme sociální, ale česká společnost byla ostře rozdělená už před příchodem pandemie v rovině politické na příznivce a odpůrce Andreje Babiše či Miloše Zemana. Jak podle tebe dokázala Babišova vláda zvládnout těch uplynulých devět měsíců? Mají pravdu její kritici?

To je ten případ, jak se na to díváme, jestli je sklenice poloprázdná, nebo poloplná. Já ji vidím spíše poloplnou, protože si myslím, že v podstatě žádná jiná sestava z jakýchkoliv zde přítomných politických stran by nemohla jednat jinak. Já se spíše divím, že si to neuvědomuje zejména ta opozice. Že nechápe, že lidi už nechtějí slyšet jenom tu neustálou kritiku, ale čekají od těch opozičních politiků více tolerance, nadhledu, a hlavně více pragmatičnosti a realistického pohledu na to, jak se věci mají. Protože když se třeba říká, že to je zmatek, dá se taky říct, že to je pouze pružné reagování na stále se měnící situaci. A nezapomínejme, že je to zcela nová politická zkušenost pro všechny. Ale kvůli té neustálé kritice lidé spíše ztrácejí víru v politiku a v ten systém obecně a vrací se ten známý fenomén „žvanírny“, který vidíme nejlépe ve Sněmovně nebo v Senátu.

A další věc je – podívejte se na tu kritiku státu a státního aparátu a samozřejmě vlády, kterou předvádějí podnikatelé z nejrůznějších oborů, ale najednou když je zle, tak všichni volají: vládo, pomoz – a ta vláda skutečně pomáhá, i když většině těch postižených se to samozřejmě vždycky bude zdát, že dostali té pomoci méně, než měli. Tvářit se, že jsme dobří a zásadoví, se můžeme jenom v mírových dobách blahobytu. A upřímně řečeno, hospodářské ztráty jistě budou velké, ale jak tady někdo používá třeba to srovnání s válečnými ztrátami, to je úplně něco jiného, tak daleko jsme se rozhodně nedostali.

Zahrajme si na kdyby. Jak bys odhadl výsledky parlamentních voleb v příštím roce? Uspěje Andrej Babiš, i když mu mnozí dávají za vinu současný stav zákazů a omezení, a dokonce se v jednom z průzkumů ocitl se svým hnutím ANO až na druhém místě za koalicí Pirátů a STAN?

Tak ať už se nám to líbí, nebo nelíbí, Babiš prostě má charisma – a charisma bude rozhodovat. Podle mě se nikdo moc nebude zabývat programy jednotlivých stran, bude to o lidech. A já v ostatních partajích upřímně řečeno, snad kromě Ivana Bartoše z Pirátské strany, která teď, jak už jsi konstatoval, hodně posiluje, nikoho jiného, kdo by mohl nabídnout určitou sílu osobnosti, prostě nevidím. A opozice může doplatit právě na svoji politiku – nepolitiku věčného kritizování prakticky čehokoliv. Já to přirovnávám k tomu, když děti házejí po sobě blátem, musejí počítat s tím, že se tím blátem umažou i samy, dokonce jsou pak někdy ti, co házejí, ještě špinavější než ti, kteří jim slouží za terče. A s tím by měla opozice taky počítat a být trochu prozíravější. 

Rozhovor vedl Tomáš Procházka.