Při křtu vaší knihy Koloběh života, rytmus srdce prohlásil herec Jaroslav Dušek, že dnešní koronakrize je pro lidstvo vlastně velkým přínosem, neboť se můžeme více zabývat otázkami srdce. Souhlasíte?

Krásně to vystihnul, hezky řekl to, o čem se nemluví. Dnešní doba může být opravdu velkým přínosem a změnou v našem myšlení a cítění. Může nám pomoci nahlédnout realitu a pracovat z jiného úhlu pohledu. To může vést ke spolupráci a utužení srdečnějších vztahů. Srdečnost by se měla rozvinout tak, abychom byli schopni předat svým potomkům dědictví, kterým se honosíme – titulem srdce Evropy.

Lidé se dnes více zatahují sami do sebe, více přemýšlí a hledají, co má skutečně v životě smysl. Hodně z nás dospívá k tomu, že nám chybí lidskost, sounáležitost a hlavně vřelost. Právě ty jsou z pohledu védské gnóze vrcholem lidského bytí. Ostatně vřelost je kvalita srdce.

S jakými stížnostmi za vámi lidé chodí do ordinace?

Hledají pomoc v této těžké době, tak jako všichni potřebují podporu. Jak nebýt koronakrizí poškozen, jak lockdown zvládnout a jak najít řešení pro celou rodinu. Velká skupina má strach z koronaviru, obavy z onemocnění. Ostatně existuje šest francouzských klíčů, jak natáhnout mysl na skřipec. Jsou to polarizování, zveličování, obviňování a tak dále. A jak vidíme, to se bohužel děje.

Vždyť se podívejte, jak se hygienou nevyhlášená epidemie zveličuje v pandemii. Slova ztrácejí svůj obsah, devalvují či přímo obrací svůj význam. Jsou používána k manipulaci lidí i společnosti. Z textů je třeba odstranit výhružná přídavná jména, aby se zmírnila ta hrůza. Útoky na emoce jsou v této době bohužel masivní. A srdce je centrum emocí, na emocionální tlak reaguje. Když přijde lékař a sdělí, že máte nevyléčitelnou nemoc, srdce se vám skoro zastaví. A covid-19 už skoro jako nevyléčitelná nemoc vypadá. Alespoň tak o ní mluví někteří politici, lékaři a novináři. Každodenní mediální informace tento trend podporují, vlastně se dva roky nehovoří o ničem jiném.

V jednom z rozhovorů jste hovořila o případu pětadevadesátileté babičky, která zemřela v rehabilitačním ústavu žalem, protože už nechtěla žít...

Bylo to tak. Srdce je adaptační orgán a každým jednotlivým úderem nás připravuje na měnící se podmínky. Jak srdce tepe, tak vlastně pracuje celá fyziologie. Podle jeho rytmu. A proto se i ta naše kniha jmenuje Koloběh života, rytmus srdce. Srdce vytváří frekvenci, energii, vibrace, které vysíláme. Když je naše srdce klidné, uklidní se i náš život. Jsme-li ve stavu takzvané srdeční koherence, je naše mysl a srdce v souladu, máme vyrovnaný autonomní nervový systém, hormonální i imunitní.

U starších lidí jsou adaptační mechanismy zhoršené. Všichni lékaři, psychologové a psychiatři vědí, že když lidé nemají proč a pro koho tady být a ztratí smysl života, tak nemají dobré vyhlídky a zemřou opravdu žalem. A nemusí být vážně nemocní.