Miloš Zeman je zhruba v polovině svého prezidentování. Lze v obecnosti říci, že to bylo úspěšných dva a půl roku? Je dobře, že prezidentem se stal zrovna Zeman, a ne Karel Schwarzenberg? Co by dnes bylo v Česku jinak?

Miloš Zeman byl pro mne volbou menšího zla. Nechtěl jsem podporu názorů pražské kavárny a havloidů. Přesto, přes mnoho omylů a nešťastných výroků, je Zeman lepší prezident než Havel i Klaus. 

Zeman se vydal poměrně aktivně na pole zahraniční politiky. Kritizoval sankce proti Rusku, navštívil Moskvu a metropole dalších postsovětských států, rovněž jel do Číny. Co z jeho ,,východní“ politiky lze chválit a co ne? Dle expertů zanedbává tradiční pojetí lidských práv a preferuje dělání byznysu... Je to dobře? Je něco, co se mu v oblasti vztahů se státy někdejšího SSSR a Čínou nepodařilo, byť o to sám stál?

Naše země s malou a exportně zaměřenou ekonomikou potřebuje otevřenou zahraniční politiku všech azimutů. Zeman příliš nerozumí zahraniční politice (prakticky není žádný obor, kterému by do hloubky rozuměl, ačkoliv je nesporně vysoce inteligentní člověk), ale politické kroky ve vztahu k Rusku a Číně bych mu nevyčítal.  

Islám, imigrace, Islámský stát... Zde prezidentův hlas zní jasně: Odmítá přijímání muslimských uprchlíků, Islámský stát srovnává s nacismem, vybízí k ostraze hranic před imigranty. Liberální komentátoři tvrdí, že se podbízí xenofobním pudům české veřejnosti. Postupuje v tomto tématu Zeman správně? Má šanci zlepšit si u české veřejnosti ratingy popularity skrze hraní na tuto notu, či dokonce výrazně posílit svou pozici? Kterými výroky v oblasti imigrace a islámu spíš prospěl, a kterými spíše uškodil?

Zeman ví o islámu málo, ale na rozdíl od mnoha jiných si Korán přečetl. Pochopil, že islám a evropská civilizace nejsou a nemohou být kompatibilní. Občas přestřeluje, hraje na populistickou notu, ale v tom základním pravdu má: žádný euroislám není a být nemůže.  

„Kunda sem, kunda tam...“ „Vláda zkurvila služební zákon.“ Jistě si pamatujeme prezidentovo rozhlasové vystoupení, po kterém pedagogové namítali, že prezident kazí děti. Zeman se hájil, že šlo o citace. S odstupem doby: Pomohlo toto extempore Zemanovi, nebo si jím uškodil? Je zde názor, že podobnými kroky prezident tvrdí své pevné jádro...

Možná tím dává najevo své chlapáctví a svou lidovost. Občas to dělají i američtí prezidenti, když chtějí u mas zabodovat.  

Vrávorání nad korunovačními klenoty, kauza Peroutka, výroky o zdravotně postižených či slova, že 17. listopadu nešlo o masakr. Zeman zkrátka umí zaujmout. Jak vidíte tyto jednotlivé případy a doplnil byste nějaké?

Žádné další případy doplňovat nebudu. To, co se stalo u korunovačních klenotů, bylo trapné, věc kolem Peroutky neuvážená (znám dost Peroutkových citací, které jsou na pováženou, ale neoháněl bych se jimi, protože Peroutka je pro mne především autor Budování státu a vím, že si nikdy klidu neužil, s cenzorskými manýry vůči němu jednal třeba i Pavel Tigrid!). 17. listopad 1989 opravdu nebyl masakr: nikdo nezemřel, naopak jeden student zemřel v Západním Německu při jedné z tehdejších demonstrací a tam nikdo o masakru nemluvil). Zeman se vždy snažil zaujmout ať to stojí, co to stojí.  

Miloš Zeman dlouhodobě nemá rád novináře, novináři zase nemají rádi Zemana. Kdo za tento vztah může? Jsou novináři na prezidenta zbytečně zlí, nebo jen chrání Česko před jeho, jak naznačují, poklonkování Rusku, buranstvím, xenofobií a podobně? A jak reagovat na Zemanovy výpady vůči ČT a snahám jí škodit?

Pokud jde o většinu české novinářské obce, moje zkušenost mi velí zaujmout pozici blízkou Zemanovi.  

„Nebudu fíkusem v koutě a úředníkem, co jen podepisuje,“ opakuje často prezident a jedná podle toho. Například odmítá jmenovat některé profesory, komentoval složení vznikající vlády a hlavně, bez ohledu na sněmovní většinu jednu vládu sám stvořil. Zaslouží si jako přímo zvolený prezident Zeman víc svobody? Které kroky, kterými vybočil nad běžný rámec, mu lze schvalovat a které již ne? Má dojít k úpravě prezidentských pravomocí?

Některých profesorů bych se chtěl jmenovitě zastat (třeba Jana Eichlera), jmenování vlády provázely koaliční trapnosti (špatně napsaná jména ministrů a tak dále), stejně jako jím jmenovanou a parlamentem neschválenou vládu. Miloš Zeman jen vstoupil do řečiště, které existovalo již před tím.

Ať už je to jakkoliv, nezanedbatelná část české veřejnosti nemůže svého prezidenta ani cítit, a to už od voleb. Jde o liberálně založené voliče, bohatší voliče a o mládež. Co k tomu říci? Prezident je někdy častován výrazy typu ,,prase“, je mu vyčítán jeho vzhled, sklony k alkoholismu a kouření a jiné zcela osobní věci, kvůli kterým Zeman prý „neumí reprezentovat“. Je to zasloužené? A je správné kritizovat politika za takové čistě osobní záležitosti? Jak nahlížíte na mladé aktivisty, kteří proti prezidentovi demonstrují?

Jsou to většinou úsměvné plody iluzí. Je to recyklovaná podoba havlovské pozice, pražské kavárny.

Co vás naopak napadá, když vidíte jásající davy vítající prezidenta v regionech a když vidíte, že mimopražské obyvatelstvo prezidenta považuje za svého „tribuna“? Je to politicky správné, nebo jsou ti lidé pomýlení? Proč mají rádi zrovna Zemana?

To vše odpovídá mapě volební podpory Zemana v druhém kole prezidentských voleb. Hodnotové preference a sociální zkušenost tehdy porazily dlouhodobou a cílenou mediální masáž.