Na tento víkend je naplánovaný sjezd ČSSD. Co od něho čekat? Jaká panuje atmosféra ve straně? Zlepšila se za nového vedení?

Dovolil bych si upřesnit – ČSSD čeká pokračování sjezdu. Osobně od něj očekávám, že konečně dojde k volbě vedení tak, aby bylo po téměř půl roce od voleb kompletní, delegáti dostanou jasnou zprávu od předsedy a 1. místopředsedy, v jakém stavu je vyjednávání s hnutím ANO. Chci věřit, že prostor dostane i diskuse o relevantnosti Bohumínského usnesení. Hodnocení atmosféry je čistě subjektivní disciplínou. Za sebe však mohu říct, že radost mi současný stav ČSSD rozhodně nepřináší. Na hodnocení předsedy a 1. místopředsedy je však dle mého brzy.

Jednání o vládě pokračují, může se ale stát, že ČSSD odmítne koalici s Andrejem Babišem. Rozhodovat se má v referendu. Jak to podle vás dopadne a jaký je váš názor na tuto věc, jít či nejít do koalice s Babišem?

Považuji za jediné možné správné řešení, že o tom, zda má být ČSSD účastna ve vládě s trestně stíhanou osobou, budou rozhodovat všichni členové v referendu. Ne proto, že bych chtěl Andreje Babiše soudit, ale proto, že ČSSD se ucházela o důvěru voličů v parlamentních volbách s jasnou deklarací, že takovéto spojení je pro ni nepřijatelné. Co se mě týče, mé pochyby o korektní nabídce ze strany hnutí ANO trvají. Nezaznamenal jsem nic, co by nasvědčovalo tomu, že ANO stojí o jinou vládu než menšinovou s podporou KSČM a SPD.

Zatím nejpravděpodobnější variantou je ale zřejmě vláda ANO, ČSSD a podpora KSČM. Právě ta je ale mnohým trnem v oku. Mají pravdu ti, kdo tvrdí, že komunisté téměř třicet let po sametové revoluci „zvedají hlavy“?

V politice není o paradoxy nikdy nouze. KSČM dosáhla svého nejhoršího volebního výsledku za posledních téměř 100 let, přesto díky postoji hnutí ANO její kdysi nulový koaliční potenciál prudce vzrostl. A to v zemi, kde platí zákon o protiprávnosti komunistického režimu a je právně postižitelné popírání genocidy spáchané komunisty. Za mě je to víc jak smutné, jsem přesvědčen, že většina obyvatel naší země si posilování komunistů nepřeje. Je to však odpovědností hnutí ANO.

Když jsme u toho, ředitel think-tanku Evropské hodnoty Jakub Janda se zamýšlí nad počínáním českých komunistů. Jejich činy převádí do řeči paragrafů o vlastizradě, rozvracení republiky a sabotáži. Podle Jandy bychom si měli začít klást otázku, zda komunisté neoslabují obranyschopnost naší vlasti, za což občanům hrozí mnohaleté odnětí svobody a propadnutí majetku. Pokud je nechrání poslanecká imunita. Je možné si zákon vysvětlovat tak, že politik, který brojí proti současné zahraniční politice a v podstatě podporuje Rusko, se dopouští rozvracení obrany státu, vlastizrady nebo sabotáže? Nebo je to jen snaha o kriminalizaci některých lidí?

K panu Jandovi se nehodlám vyjadřovat. Komunisté sice trvale prosazují neúčast ČR v NATO, ale jak chtějí reálně zajistit bezpečnost ČR neříkají. ČSSD je proti vystoupení z NATO.

Příznivci NATO a EU jsou obecně zděšeni z toho, že by komunisté chtěli diktovat některé zahraničněpolitické body. Začali tím, že zpochybňují význam našich zahraničních misí, například v Afghánistánu. A co když to skončí prosazením referenda o EU a NATO a přesměrováním naší politiky na Východ? Co pak? Hrozí toto nebezpečí?

To je přeci dlouhodobá politika KSČM a tím i čitelná. Je na zbytku parlamentních stran, jak se k jimi prosazovanému postaví. Jsem přesvědčen, že ČR by měla zůstat suverénní a svrchovanou zemí a své mezinárodní závazky by měla přijímat s velkou obezřetností. Tlak na nás bude vždycky, jak ze Západu, tak z Východu. Naše poloha je unikátní a naše politická reprezentace by měla usilovat o to z této výhody těžit a hájit zájmy naší země.

Kolem referenda o vystoupení z EU je na můj vkus příliš mnoho emocí, a někdy až hysterie. Za mě a nejen proto, že jsem sociální demokrat, je rozhodující, aby tato možnost všelidového hlasování byla jasně zakotvena v našem právním řádu za smysluplných podmínek. Podobu navrhovanou SPD považuji za nesmyslnou. Podobně jako diskusi o vystoupení z NATO, ať už ji iniciují komunisté, či někdo jiný.

Do EU jsme vstupovali před 15 lety, a to na základě právě všelidového hlasování. Pokud bychom tedy jako ČR uvažovali o možnosti z EU vystoupit, považuji za nepřijatelné, aby to bylo jinou formou než opět referendem. Nicméně momentálně toto téma nepovažuji za aktuální.