Jak probíhá přebírání agend a povinností na krajském úřadě do rukou komunistů?
Na hodnocení je ještě brzy, ještě máme čas. Trošku mi komplikují život evropské prostředky a dotace, potřebuji se s nimi důkladněji seznámit. Mám ale výraznou pomoc.
Co chcete v krajském školství změnit a na jaké priority se zaměříte?
Je těžké vybrat pár věcí, když je toho opravdu hodně. Určitě bych ráda dostala více do povědomí veřejnosti spolupráci škol s budoucími zaměstnavateli a firmami. V kraji se málo ví o spolupráci škol a firem a tam, kde funguje, aby pokračovala a byla více vidět. Začínám jezdit do škol a vnímám, jak málo se o propojení mluví. Jednou ze stěžejních věcí je pro mne tedy zviditelnění a podpora této oblasti.
Bude hodně práce a napravování v oblasti budoucí zaměstnanosti absolventů tak, aby měli jistotu, že po dokončení školy získají místo. Pak je samozřejmě důležité vzdělávání jako takové. Jaká je úroveň českých škol a kam se dostala, je obecně známo. Vzdělanost v republice jde spíše dolů, než nahoru. Nechci mluvit o důvodech, ale je třeba začít přemýšlet, kudy vede cesta.
Věnovat se chci i sportu a volnočasovým aktivitám a grantům, protože jsem původně tělocvikář a to vše se školstvím souvisí. Dále je třeba investovat do oprav budov škol a dotáhnout aktivity, které jsou rozjeté. Byla bych ráda, aby šly finanční prostředky do školství, protože vzdělání je to, na čem stojí prosperita kraje a vlastně státu. Jsou to investice do budoucna a některé školy potřebují technicky vybavit... Bylo to i v mém programovém prohlášení, věnovat se dokončení oprav a dále podpořit zkvalitnění technického stavu budov. Dnes se bohužel opravami většinou řeší havarijní stavy a já bych chtěla, aby to bylo obráceně. Aby se neřešily havarijní stavy, ale aby se koukalo dopředu a předcházelo takovým situacím.
Budou na to peníze?
To je právě to ale, jestli na to budou peníze. To záleží i na přístupu Ministerstva financí a kombinaci s dotacemi, které se využívají hodně. Z mé strany se pokusím, aby byly opravdu účelně využívány, což je všeobecný problém. Někdy jsou finance čerpány na projekty, které nejsou úplně potřeba a tam, kde je to potřeba, peníze chybí.
Jak vnímáte protesty studentů proti tomu, aby radní za školství byl politik z KSČM?
Každý má nárok na svůj názor, já mám nějaký a studenti mají nějaký, pokud žijeme opravdu v demokratické společnosti, je to tak správně. Jestliže proběhly volby a proběhly demokraticky, tak nějak dopadly, byl nějaký výsledek a proběhla koaliční jednání. Jestliže opravdu žijeme v demokratickém kraji a státě, pak bych, i když nesouhlasím s názorem druhého, měl být schopný ctít rozhodnutí většiny lidí, kteří přišli k volbám.
Studenti každopádně mají obavu, já je chápu a na jednu stranu se jim nedivím. Mají zkušenosti z rodin a já tyhle věci beru. Zeptala bych se jich, zda využili svého volebního práva, pokud už byli plnoletí a pokud měli obavu z KSČM ve vedení krajů a nesouhlasili s tím, zda k volbám šli.
Pak se budu ptát, proč konkrétně protestují. Zdejší krajský úřad není z mého pohledu o politikaření a ani by neměl být. Je to o každodenní práci a v žádném případě nemám prostor na ideologizování. Tady se řeší školství, ufinancovatelnost, úroveň a možnost vzdělávání, to budu řešit. Vůbec ne politiku nebo ideologie.
Ráda studenty vyslechnu, jejich obavy i názory a naopak předpokládám, že vyslechnou mě. Doufám, že budeme schopni se někde potkat a pomoci si svými názory. I nepříjemné věci je potřeba vyslechnout a pokud uznám, že jsou opodstatněné, byť znějí nepříjemně, musím se poučit. Ne je zatracovat.
Dá se tedy říci, že jsou k vám zvání na diskuzi?
Určitě. Opravdu budu ráda, když přijedou. Sice se sem nevejdou v počtu sto lidí, ale zástupci určitě a ráda je uvítám.
Je něco, za co byste se chtěla po minulém režimu jako komunistka omluvit?
Je spousta chyb, které se udály, nebylo všechno v pořádku. Jsou věci, se kterými nemůžu souhlasit. Můj život a představa je taková, že pokud má stát, a stát jsou lidé, pokud mají žít dobře a nemáme řešit válečné konflikty, tak se k sobě musíme vzájemně chovat bez rozdílů názorů, pokud jsou slušné a rozumné, jako lidé. Chovat se slušně a vstřícně, tolerovat se, hledat cesty prospěšné pro většinu lidí žijících ve státě.
Pokud profituje jen malá část národa, není to v pořádku. Chyby v minulosti byly a za chyby se omluvili, pokud dobře vnímám, naši funkcionáři. Nemyslím, že je do nekonečna nutné se stále omlouvat. Musíme pracovat, abychom to napravili a aby se z žádné strany podobné činy neopakovaly.
Co přinesl minulý režim prospěšného?
Udělalo se hodně v oblasti životních jistot. Vracím se k éře, kdy jsem učila na základní škole a my jsme s dětma docela často hovořili na téma, co vlastně je potřeba k životu. Všemi hrami a zábavnými metodami jsme dospěli k tomu, že člověk potřebuje nejvíce jistotu střechy nad hlavou, dostupnosti jídla a pití, bez toho žít nemůžeme, a lidskou společnost. Říkala jsem dětem, že kdysi, když byl člověk vyloučen z kmene nebo z rodu, odcházel s tím, že zemře, že bez té tlupy není schopen přežít. V tomhle pohledu udělal v sociálních jistotách hodně, lidé neměli strach o práci a věděli, že budou mít stálý příjem na zajištění základních potřeb k životu. Dnes ten pocit nemám a mrazí mě v zádech, když se doslechnu, že v jedenadvacátém století lidé mrznou v deseti stupních pod nulou na ulici. Jsou lidé, kteří chtějí pracovat, vlastním přičiněním si svůj stav nezavinili a nemají možnost práci najít. Získat práci v padesáti letech není vůbec jednoduché a ti, kteří se dostávají do těchto stavů a situací, na tom nejsou dobře ani psychicky, ani fyzicky. Je to skoro degradace člověka.
Tady mám pocit, že minulý režim dělal spoustu dobrých věcí, byť se kritizovaly například panelákové byty. Spoustu dobrých věcí bylo v euforii revoluce zatraceno a dnes se k nim vracíme a tvoříme je. Třeba závodní školky.
Jak to bude s rušením a slučováním středních škol? Je známo, že u studentů to není v oblibě…
Není jednoduché na tohle odpovědět. Od začátku takzvané optimalizace se rozhodnutí pohybovala kolem vývoje demografické křivky. Jsou spočítané stavy výhledově na léta dopředu. Dnešní převýšení volných míst ve školách je opravdu velké.
Máte představu, o jaké školy se bude jednat?
Nemám to zmapováno do důsledku, abych mohla říci kdo. Tak představa je letitá, ale je potřeba spousta podkladů a čísel. Než k něčemu přistoupíme, musíme zjistit, jak co funguje, jaký je stav budovy, jaká je kvalita výuky, dopravní obslužnost, aspektů je více. Určitě bych nerada, aby se případné slučování dozvídaly školy z médií a z nějakých zákulisních informací.
Jak vidíte budoucnost Komunistické strany Čech a Moravy a měla by se podílet na celorepublikové vládě?
Nejsem politolog, ale jestliže voliči v budoucích parlamentních volbách rozhodnou, že KSČM bude mít tak velké procento hlasů a bude zastupovat velké procentro voličů, pak nevidím důvod, proč by se neměla podílet na řízení země a nemohla přijmout zodpovědnost.
Táňa Šormová se narodila 9.června 1956 v Červeném Kostelci. Vystudovala trutnovské Gymnázium a pedagogickou fakultu v Hradci Králové. Až do roku 2008 učila na základní škole. V komunální politice se pohybuje od roku 1989, v roce 2004 se stala zastupitelkou Královéhradeckého kraje a dvanáct let působí ve školské komisi. Po krajských volbách roku 2012 se stala radní za školství. Je rozvedená, má dvě dospělé děti a dvě vnučky. |
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová