Před šesti lety jste napsal článek Hrozba jaderných zbraní v současnosti pro časopis Vojenské rozhledy. Změnilo se nějak rámcově toto téma se změnami v mezinárodní politice?

Určitě změnilo, a nikoliv k lepšímu. Nejsem příznivcem bezdůvodného strašení katastrofickými scénáři. Ale není náhodou, že Bulletin of Atomic Scientists posunul svoje Hodiny posledního soudu na stav indikující nejhorší nebezpečí od dob nejhlubší studené války. Problém představuje nejistota ohledně racionality nového amerického prezidenta a stav americko–ruských vztahů. Nebyl bych přitom ani tak nervózní z toho, že se Západ a Rusko opět dostávají do role jakýchsi nepřátel. S tím nakonec mají velkou zkušenost. Velká nepříjemnost ovšem spočívá ve špatně fungující komunikaci, a to i na pracovní úrovni. Situaci neprospívá, když mnozí lidé jak na Západě, tak v Rusku straší druhou stranou a zároveň ji prezentují jako někoho, s kým nelze mluvit a koho nelze respektovat.

Během studené války byli Američané a Sověti nepřátelé, ale vytvořili procedury založené na principu „jsme sice soupeři, ale o některých věcech musíme mluvit, aby se věci omylem nevymkly z rukou“. Dnes tyhle procedury úplně nefungují a je rozhodně žádoucí je obnovit.

Je Donald Trump, o němž spousta politologů hovoří jako o zcela nepředvídatelném prezidentovi, velkým rizikem pro americkou zahraniční a obrannou politiku?

Čas na hodnocení Trumpova prezidenství rozhodně ještě nenastal. Kvalifikovanému hodnocení navíc neprospívá hysterie, která kolem Trumpa vznikla. Takže zatím můžeme spíš jen spekulovat. Což je něco, čeho by se výzkumníci měli dopouštět jen velmi opatrně. Nicméně, pokud bychom chtěli spekulovat, tak bychom se spíš než o ohrožení pro americkou zahraniční a obrannou politiku měli bavit o tom, zda vývoj, který Walter Russel Mead nazval „jacksonovskou revoltou“, není mnohem více ohrožením pro zahraniční a obrannou politiku evropských zemí.

Jak vnímáte volání různých politiků po stavění zdí. V Americe na hranicích s Mexikem, v Evropě jako obranu proti přílivu uprchlíků a tak dále... Není to v globalizovaném světě absurdní?

Absurdní nikoliv. Jak v Evropě, tak ve Spojených státech existuje řada lidí, kteří se cítí ohroženi. Politici na to celkem přirozeně reagují. Absurdní jsou tvrzení, že zdi nefungují a lidi na druhé straně udržet nemohou. Z historie železné opony dobře víme, že mohou. Takže ta správná otázka, na kterou si ale nejsme schopni upřímně odpovědět, spočívá v tom, zda ty lidi chceme pustit, nebo nikoliv.