Jak hodnotíte jako bývalý ministr činnost Sobotkovy vlády?

Je těžké hodnotit vládu jako celek, protože KDU-ČSL v tomto ohledu nemá žádný vliv. U ANO se potvrzuje moje přesvědčení, že primární motivací Andreje Babiše pro vstup do politiky bylo získání moci a pozice pro rozšíření vlastního impéria. To se ukazuje stále silněji a silněji. Teď se dozvídáme, že policie prošetřuje udělení dotace na Čapí hnízdo, a co je ještě podstatnější, že Evropská komise šetří konflikt zájmů, kdy Andrej Babiš současně přes ministerstvo financí nastavuje kritéria pro čerpání evropských dotací a zároveň ovládá monitorovací výbor, který kontroluje čerpání dotací. A nejhorší je, že sám je největším konzumentem těchto dotací, protože jeho průmyslově-zemědělsko-lesnické impérium je subjektem, který čerpá nejvíc dotací v České republice. To je úplně unikátní záležitost, která nemá nikde jinde obdoby.

Byl jste ministrem životního prostředí, proto by mě zajímalo, jestli se podle vás děje něco pozitivního právě v této oblasti, nebo zda spíš přibývá pochybných rozhodnutí, jako je částečné prolomení těžebních limitů?

Když nastoupil na ministerstvo životního prostředí pan ministr Brabec, neznal jsem ho, ale vyjádřil jsem obavy, že přichází člověk přímo z představenstva Svazu chemického průmyslu, který byl vysokým manažerem v několika chemických fabrikách, a bude řídit resort, jenž má dohlížet na dodržování zákonnosti a jehož součástí je Česká inspekce životního prostředí. Vyjádřil jsem obavy z toho, že pro něj bude velmi obtížné obhájit podezření z konfliktu zájmů a prokázat, že v něm není.

Nemohu ministru Brabcovi vyčíst nějaké konkrétní zneužití pozice, nevidím tak do hloubky jejich činnosti, ale čeho si všímám, je absolutní pasivita tohoto resortu. Když si vzpomínám na své působení v tomto úřadě, bylo pro mě základním klíčem, aby životní prostředí bylo vnímáno jako důležité téma, aby se o těchto tématech mluvilo ve veřejnosti, aby se svedly diskuse a zápasy o nějaké konkrétní principy ochrany životního prostředí. Základem bylo vytvořit prostředí, kdy ministerstvo bude relevantním partnerem silovým resortům, jako je ministerstvo průmyslu, které má na starosti energetiku a průmysl. A já vůbec nevidím, že by tady docházelo k tomuto napětí, což považuji za nezdravý projev. Když vláda dokáže jednomyslně hlasovat o prolomení územně-ekologických limitů na dole Bílina, což konkrétně znamená, že namísto ukončení těžby hnědého uhlí v roce 2038 se těžba prodlouží o dalších dvacet let až do roku 2058 a vytěží se a spálí navíc 123 miliard tun uhlí. A když o tom vláda hlasuje jednomyslně, zůstává mi nad tím rozum stát, protože ministr životního prostředí by měl být jednoznačně proti tomu. Ale proti by měli být i ministr zdravotnictví, který zná dopady na zdraví lidí, ministr kultury, jenž by měl dbát na kulturní krajinu, ministři, kteří mají na starosti legislativu a spravedlnost, tedy ministři Dienstbier a Pelikán, protože ti by měli obhajovat nějakou kontinuitu práva.

Jestliže dala v roce 1990 vláda garanci občanům usnesením vlády v podobě územně-ekologických limitů, měli by vyžadovat dodržení tohoto slova po pětadvaceti letech, a ne aby to současná vláda roztrhala jako cár papíru. I když byly v minulosti různé pokusy tyto limity prolomit, žádná jiná vláda si to netroufla. A jestli pro to hlasovali jednomyslně, tak pokud v něčem nejeli a nebyli jako celek v rauši, znamená to, že tam je něco totálně nezdravého, že ministři neobhajují resortní zájmy, které by obhajovat měli, protože to bylo součástí i jejich ministerského slibu. Z mého pohledu tedy vláda v oblasti životního prostředí nejenže selhává, ale zároveň přijímá rozhodnutí, která způsobí nevratné zásahy do stavu životního prostředí, do krajiny, takže myslím, že výsledek jejího vládnutí bude mimořádně negativní. Může se stát, když se potom s odstupem podíváme na výsledky vlády v oblasti ekologické politiky, že tahle vláda bude dobře soutěžit s vládami, které vedl Václav Klaus. A jeho názor na ekologii je všeobecně známý.

Na českou politiku má velký vliv nejen vláda, ale i prezident Miloš Zeman. Co říkáte vzájemné podpoře prezidenta a šéfa hnutí ANO Andreje Babiše. Pan Babiš dokonce už veřejně nevyloučil, že podpoří Miloše Zemana, pokud bude kandidovat v příští přímé volbě. Jak vůbec hodnotíte Miloše Zemana ve funkci prezidenta a co říkáte jeho čím dál většímu propojení s Andrejem Babišem?

Já Miloše Zemana znám od prvního dne sametové revoluce. Od té doby do dneška pozoruji v jeho případě obrovskou proměnu a destrukci osobnosti a zároveň proměnu hodnot, které zastává. Raději už jsem se ani nepodíval na jeho vánoční projev, protože už ho považuji jen za karikaturu jeho samotného. Už jsem se ani nedíval na jeho vánoční projev, protože od něj očekávám už jen provokaci, kterou se snaží rozdělovat společnost, což je přesně opak toho, co by měl prezident dělat. Prezident by měl být schopen společnost spojit a být nějakou přirozenou autoritou. Od dob prezidenta Masaryka byl tento úřad respektovanou institucí, ale Zemanova aktivita ho znevažuje. Dalo by se nad tím mávnout rukou a brát to jako epizodu, ale já to vidím daleko vážněji. Protože za konkrétními kroky Miloše Zemana vidím velmi pragmatickou strategii udržet si podporu většiny české společnosti. On vsadil na lidi, kteří jsou sociálně slabí nebo se cítí ohroženi, kteří mají nižší vzdělání, podbízí se této části společnosti, protože mu statisticky vychází, že tato část v České republice tvoří většinu a jemu to zajistí hlasy v přímé volbě prezidenta, o kterou jsem se mimochodem velmi zasadil.

Už se objevily hlasy, že je paradoxem, že nejvíc kritizují Miloše Zemana ti, kteří se zasadili o přímou volbu prezidenta, protože kdyby byl volen prezident Parlamentem, nikdy by se jím Miloš Zeman nestal. Nelitujete tedy toho, že jste měl velký podíl na prosazení přímé volby prezidenta, jež vedla ke zvolení Miloše Zemana hlavou státu?

Toho v principu nelituji, ale mrzí mě, jakým způsobem Miloš Zeman tuto situaci zneužívá. To je jedno negativum, které mu zásadně vyčítám. Ale ještě zásadnější je to, že on se rozhodl být velvyslancem ruského prezidenta Vladimira Putina a zároveň čínského prezidenta v České republice. Jeho kroky jsou skutečně primárně směřovány k tomu, aby napomohl přeorientování České republiky ze západní kultury, kam jsme vždycky patřili a kam jsme po 17. listopadu okamžitě vstoupili, protože sny občanů Československa byly stát se součástí Evropské unie a NATO, a to hned a teď. Miloš Zeman tuhle orientaci směrem na Západ relativizuje a dělá všechno pro to, abychom se orientovali směrem na Východ, a proto se obklopuje komunisty, bývalými komunisty, lidmi napojenými na ruský kapitál, s nímž je sám takto propojen, a v tom jsou v absolutním zákrytu s Václavem Klausem, ten to dělá už desetiletí. A najednou tu máme prezidenta, který je v rozporu se zájmy státu a se zájmy jeho obyvatel. Nevím, jestli to lidem jen nedochází nebo to riziko podceňují, ale já to riziko vidím jako enormní.

Jaký to má podle vás dopad na českou společnost a na naše evropské partnery?

My teď žijeme nějakou dobu v Británii, tak můžeme sledovat, jak se Britové dívají na českou politiku. Už jsem tam zažil, kdy v BBC komentovali postoje zemí střední a východní Evropy, když odmítly solidaritu při rozmísťování uprchlíků v rámci Evropy, to znamená odmítly kvóty, tyhle země tam byly popsány jako bývalé satelity Sovětského svazu. A samozřejmě Miloš Zeman není v zahraničí brán vážně, stejně jako nebyl brán vážně Václav Klaus. Ale problém je v tom, že zbytková autorita, kterou jsme měli z doby, kdy prezidentem byl Václav Havel a kdy Česká republika byla pro řadu zemí vzorem v principiálním postoji při obhajobě lidských práv kdekoli ve světě, je pryč a Česká republika je najednou zemí, která dělá trable, není vděčná za to, že se stala součástí evropského společenství, a tam, kde má projevit nějakou solidaritu k evropskému společenství, se staví na zadní.

V pozadí je samozřejmě zájem Vladimira Putina Evropskou unii rozbít. Je potřebné připomenout, že krátce poté, kdy v Evropském parlamentu posílily nacionalistické a xenofobní síly, se zástupci těchto stran sešli s poradci Putina ve Vídni a diskutovali o další strategii. Čili je nutné si minimálně uvědomit, že tady je nějaká politická hra, jejímž základem je teze Vladimira Putina, že největší tragédií minulého století je rozpad Sovětského svazu. Pořád drží ruské občany v ideji velikého Ruska jako impéria, které má svou sféru vlivu, a nedokáže se smířit s tím, že bývalé satelity Sovětského svazu se osamostatnily, postavily se na vlastní nohy, mají svobodu a liberální demokracii, jsou otevřenými společnostmi a chtějí ukotvit na Západě, v Evropské unii a NATO. Proto ten obrovský problém okolo umístění radaru v České republice před sedmi lety, ohromný problém na Ukrajině a obsazení Krymu. Tahle neoimperiální politika šíleného Putina je strašně nebezpečná.

Já si dokonce myslím, že pro nás představuje větší nebezpečí než Islámský stát, protože my jako Česká republika jsme ve sféře vlivu Putina, ale nejsme jako Česká republika ve sféře zájmu Islámského státu. Ten má jiné sféry vlivu. Takže to, co dělá Miloš Zeman a v čem ho Babiš podporuje, protože jejich zájmy se překrývají, vytváří pro naši zemi obrovské bezpečnostní riziko. Takže paradox je, že prezident a ministr financí vytvářejí obrovské bezpečnostní riziko pro Českou republiku.