Sledoval jste Koncert pro budoucnost, který se 17. listopadu konal na Václavském náměstí? Jak se vám líbil? Zaujala vás některá na něm přednesená poselství?

Koncert jsem sledoval poměrně pečlivě. Ze „studijních“ důvodů. Že se z něho orosím pravdou a láskou od hlavy až mezi půlky bylo jasné už předem z naprosto jednostranně profilovaného seznamu řečníků a moderátorů. Několik postřehů v bodech. Šlo opět o sebeprezentaci stále též skupiny lepších lidí, která zahalena do sametu pravdy a lásky stříká nenávistí, kudy chodí. Tentokrát však ubrali a byli decentnější než obvykle.

V rámci další zatěžkávací zkoušky vůči veřejnosti se prezentovali prezidentští kandidáti – aktuálně nejžhavější převlékač uniforem generalissimus Petr Pavel – a též dva „nadčasoví kádři“, kteří jsou určitými variantami: Kazatel a personifikace pýchy Tomáš Halík a ředitel politické ziskovky Člověk v tísni Šimon Pánek. Nějaká mladá aktivistka z hnutí Fridays for Future, které měla údajně zpunktovat nejprotežovanější světová záškolačka Greta, z mobilu přečetla nějaké poselství, které by svou nedůležitostí snad překonalo kdejaký projev stahovače králíků. Ale vzhledem k tomu, že klimatickà změna, která byla přebalena ze zprofanovaného pojmu globální oteplování, je žádoucím pojmem a bylo záhodno jí vyčlenit jistý prostor.

Pak nám podvakráte nějací umělci s prominutím znásilnili Kryla, který, troufám si tvrdit – i vzhledem k jeho porevolučnímu pohledu na Václava Havla a jeho nejbližší okolí – by je, být naživu, hnal někam hodně daleko, nebo spíš hluboko.

Paradoxně, ale očekávaně měla de facto nejangažovanější projev moderátorka ČT a aktivistka v jedné osobě Nora Fridrichová. Otřela se o Zemana, dvakrát se zaklela pravdou a láskou a Havlem a jinak prakticky mluvila vzhledem k tématu svobody a oslav 30. výročí mimo mísu. Že byla partnerem tohoto ideologického tyjátru ČT a že dokonce jedna z redaktorek na něm aktivisticky vystoupila, je podle mě naprosto nehoráznou drzostí a dalším důkazem, jakým ideovým směrem je tato údajně vyvážená, objektivní a nezávislá – možná tak genderově – televize zaměřena. Echt když je dalším partnerem třeba kontroverzní podnikatel Luděk Sekyra, respektive jeho společnost. Jakkoliv žijeme v době všemožné nárokovosti a inkluze, tak mám za to, že moderátor, který by mohl hrát princeznu, která ráčkovala, zkrátka není vhodným adeptem na uvádění takovéto akce.

S paní Tvarůžkovou, druhou zástupkyni ČT, tvořili nicméně roztomile různorodý – skutečně po všech směrech – moderátorský pár, který se předháněl ve snaze o nejtrapnější pokus o vtip. Výzvy k Havlovu skandování nebo ke zvonění klíči pak jen dokreslovaly patos a kýč celé akce, která, krom sebeprezentace řečníků, hudebníků a posilování kultu osobnosti Václava Havla, nepřinesla nic hodnotného nebo zapamatování hodného. Jinak paní Fridrichová rovněž zdůraznila, že se nelze nepodepsat pod větu Václava Havla z dob sametové revoluce, že „pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“. Jde sice o líbivé heslo. A shodneme se, že v ideálním světě nebo ve vakuu by to tak být mělo. Nicméně vezmeme-li to do důsledku, tak pronesl-li to Václav Havel v době, kdy pro devadesát devět procent obyvatel Československa byla vymyšlena lež o sametové revoluci uskutečněné studenty, disidenty a vzedmutím veřejnosti, která však byla ve skutečnosti řízeným předáním moci, pak se myslím shodneme, že z úst pana Havla tato slova zcela pozbyla smyslu. Jakkoliv jsem rád, že převrat proběhl a že proběhl relativně poklidně, tak tehdejší „pravda“ o něm by se vlezla za nehet liliputa.