V těchto dnech jsme si připomněli výročí smrti Jana Palacha, který se v roce 1969 upálil na protest proti pasivnímu přístupu veřejnosti po okupaci Československa. V souvislosti s tím ale proběhla na sociálních sítích zajímavá diskuse, z níž jsem pochopila, že lidé na dobu před rokem 89´ vzpomínají v dobrém a idealizují si ji. Čím to je? Jak je možné, že se dnes lidem stýská po komunistech?

Lidé mají prostě špatné zkušenosti se současnou dobou i s tím, jak se věci vyvíjejí a jak se politici chovají. Každá doba má svoje úskalí. Pro mne osobě to je především představa, že budeme zase žít ve státě, kde dřív špiclovali domovníci, ale dnes špiclují všichni. On nás totiž špicluje celý stát – v době svobodných médií a svobodného internetu je sice k smíchu, když někdo něco takového říká, ovšem když si uvědomíte, že cokoliv, co člověk řekne do telefonu, tak bude mít automaticky k dispozici i armádní rozvědka a to bez jakéhokoliv soudního příkazu, bude mít možnost to i archivovat, tak to je nepředstavitelné! Je to klasický román 1984 od George Orwella. A ode mne to je jen slabý pokus naznačit, jakým směrem se události ve světě mohou vyvíjet. Že se totiž pod roušku boje proti terorismu a proti záležitostem, které mohou ohrožovat lidi, může schovat mnoho dalších věcí, které nám přijdou naprosto nepředstavitelné a kdybychom je měli možnost odhalit, tak bychom s nimi nikdy nesouhlasili.

Ministerstvo vnitra ale má na svých webových stránkách informaci, že Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám – a ani žádné jiné pracoviště – nebude cenzurovat obsah médií a ani internetu. Mám to chápat tak, že vy osobně tomu nevěříte?

Chápu, že je určitá poptávka po větší bezpečnosti, ale podle mne se posouváme někam, kde jsme nechtěli být. Mám z toho všeho pocit, že už ministerstvo vnitra nebude klasicky fungovat, že to spíš bude nějaká armádní rozvědka. Pokud se navíc v rámci změn v úřadu proti potírání organizovaného zločinu přehazují pravomoci a mění se i struktury organizací, které se mají o toto starat, pak je něco špatně! Mně to připadá, že si každý s tímto útvarem dělá, co se mu hodí. A dělá to tak, aby to vyhovovalo nějakým politickým anebo jiným strukturám, které si dokáží přizpůsobit výkonné orgány tak, jak se jim to hodí. To bychom vůbec neměli dovolovat, těžko s tím ale můžeme něco udělat. Problém tak leží v bezmocnosti a v tom, že se běžní lidé k tomuto nemůžou vyjádřit. Nemají nárok. A pokud by k tomu přece jen došlo, tak pak by jejich hlasy byly zase zneváženy těmi, co ovládají média.