Mnozí uvádí, že v České republice se příliš nemusíme obávat genetických potravin. Jaká je ale realita?

Lidé jsou u nás nezřídka přesvědčováni, že geneticky upravovaných potravin se nemusejí obávat vůbec, neboť mají být údajně naprosto v pořádku. Vždyť třeba v Americe jich prý mají nespočet a vůbec nerozlišují, ani neuvádějí, zda jsou geneticky upravované, či nikoliv. Ohledně geneticky modifikovaných produktů, tedy GMO, se můžete setkat se zcela protichůdnými názory. Jejich propagátoři zdůrazňují, že škodlivost GMO nebyla „oficiálně“ prokázána. Tento argument ovšem není objektivní, neboť zkušenosti z minulosti dokazují, že škodlivé účinky se leckdy projevily až po desetiletích užívání uměle vyrobených produktů.

Typickým příkladem je dnes obecně známá škodlivina, jíž je pesticid DDT, který byl v minulosti i u nás v masovém měřítku užíván v zemědělství. Považoval se zpočátku za naprosto „bezpečný“, což veřejně prohlašovali mnozí „odborníci“, a práškovalo se s ním kdeco. Teprve po desítkách let jeho užívání bylo zveřejněno, že má výrazně škodlivé účinky. Avšak na to neupozornili ani výrobci, ani placení „odborníci“ či kontrolní instituce. Zveřejnění těchto alarmujících zjištění vyplynulo z dlouhodobého tlaku různých ekologických a občanských hnutí. Výsledkem jejich aktivit byl posléze zákaz DDT v mnoha zemích.

Na základě těchto zkušeností by se též u GMO měl dodržovat nejen princip předběžné opatrnosti, ale měla by být posuzována a hodnocena i všechna možná rizika. Základním problémem je též nedostatečná informovanost a to, že patřičná rozhodnutí nebývají vždy podložena adekvátními znalostmi. Při povolování nových látek často převažují různé ekonomické a politické zájmy. Proto se leckdy cíleně zatajují mnohé vědecky zjištěné skutečnosti, aby se dalo pokud možno co nejdéle vydělávat – třeba na úkor zdraví konzumentů.

Obdobně jako u DDT jsou také u GMO značná rizika. Při zásazích do původního genetického materiálu došlo mnohdy ke zcela nečekaným zvratům, z nichž vyplynuly nepříznivé dopady na lidský organismus. Jako příklady lze uvést výsledky zahraničních výzkumných center, například britských společností Sainsbury‘s, francouzské společnosti Carrefour a japonské korporace Kirin Brewery, které prokázaly, že konzumace produktů obsahujících určitou GM sóju vedla ke vzniku onkologických a nervových onemocnění.

Ve francouzském výzkumu bylo zase prokázáno, že pokusné myši krmené GM kukuřicí uhynuly mnohem dříve než ostatní, jimž byla podávána běžná potrava. Podle studie, kterou francouzští experti zveřejnili v odborném časopise Food and Chemical Toxicology, bylo ve skupině myší krmených geneticky upravenou kukuřicí po 17 měsících sledování pětkrát více mrtvých jedinců než ve srovnávacích skupinách. Většina samiček onemocněla rakovinou prsu, samečci často měli nádory na kůži nebo na ledvinách.

Výše uváděné příklady snad postačí, aby se moudrý člověk pokud možno vyhýbal všem potravinám, jež obsahují GMO. S těmi se můžete setkat i u nás. Nejde přitom jen o GM plodiny, které se u nás mohou oficiálně pěstovat – mezi ně patří GM kukuřice firmy Monsanto a GM brambory Amflora od koncernu BASF. Tyto GM suroviny by se měly užívat jen jako krmivo a k průmyslovým účelům.

V celosvětovém měřítku se v současnosti v největších objemech pěstuje GM sója, která se užívá nejen pro krmné účely, ale některé její součásti se mohou do potravin dostat i přeneseně. Mohou se z ní například vyrábět sójový olej a lecitin, přičemž tyto suroviny se pak přidávají do nemalého počtu potravinářských výrobků, jako jsou čokolády, sušenky, margariny a další. V našich obchodech se tedy už můžete setkat jak s oficiálně označenými GM produkty, tak i s neoznačenými výrobky, jež mohou obsahovat skryté GMO. Například se o nich nedozvíme u živočišných potravin, jež pocházejí od zvířat, která byla krmena GM krmivem.

Pokud se chcete vyhnout výše uváděným rizikům, můžete se orientovat na produkty ekologického zemědělství, neboť v nich je užívání GMO v jakékoli podobě zakázáno. Další smysluplné řešení, které bývá většinou i mnohem levnější, je nakupovat produkty od drobnějších českých pěstitelů, kteří preferují přirozený způsob pěstování.

Hovoří se o chemii v potravinách, někdo říká, že už to bez chemie nejde. Nejde to opravdu?

Bez chemie to samozřejmě jde – nejenže se takovéto zbytečnosti do potravin nepřidávaly po celá předchozí tisíciletí, ale může to potvrdit i každý dobrý kuchař. Vždyť třeba do domácí šunky či klobásy stačí přidat jen kuchyňskou sůl a koření. Pokud někdo tvrdí, že „bez chemie to nejde“, buď se to jen takto někde naučil a slepě to přijal, nebo jde o zjevného propagátora chemického průmyslu.

Proč se tedy chemické látky v současnosti tak často užívají v průmyslové potravinářské výrobě? Převážně kvůli co nejvyššímu zisku! Výrobci cíleně užívají různé preparáty, jimiž se snaží nejen zjednodušit, ale hlavně zlevnit svou produkci. Třeba do zpracovaného masa – mraženého či takzvaně „křehčeného“ – a uzených masných výrobků výrobci dodávají různými technologickými postupy, například injekčními nástřiky, značné množství vody. Pro ilustraci: Jeden z výrobců přídavných směsí inzeruje na webu směs pro „nástřik 80 %“. Znamená to, že na jeden kilogram masa lze navázat třeba v šunce 80 dkg vody. Aby se voda ve výrobku udržela, jsou v ní rozpuštěny určité chemické látky, které zvyšují schopnost masa vázat vodu. Patří mezi ně fosfáty, polysacharidy, karagenan a další přídatné látky, neboli éčka.

Na užívání těchto příměsí, jež zvyšují výtěžnost, zjevně vydělají producenti, ale logicky je to prodělečné pro odběratele a konzumenty, neboť ti nakupují společně se základními surovinami nezanedbatelný podíl vody s přidanými chemikáliemi. Mimo jiné z toho vyplývá i zvýšený příjem umělých látek, což nepříznivě ovlivňuje zdravotní stav. Nejhorší dopad mají syntetické umělé sloučeniny, neboť po tisíce let trvající stravovací zvyklosti nelze změnit během několika desítek let; genetický materiál se mění pomalu, a proto může naše tělo jen těžko zpracovat látky, se kterými se člověk ve svém předchozím vývoji nesetkal.

Kromě toho lze brát užívání mnohých chemikálií jako klamání zákazníka. Podíváte-li se třeba do složení uvedeného na etiketě limonády – třeba s honosným názvem „malina“– zřejmě se zhrozíte. Vždyť je tam: voda, kyselina, umělá sladidla a barviva, konzervanty plus další chemikálie. Kde jsou ale maliny? Uvnitř láhve zřejmě ne. Aby byla léčka dokonalá, jsou tyto plody alespoň namalovány na obalu.

Nejrizikovější jsou v tomto ohledu běžné uzeniny, do nichž se kromě jiných chemikálií přidávají i toxické dusitany, které v pitné vodě nesmějí překročit limit 0,1 mg/l. Přitom do většiny uzenin se jako rychlosoli mohou dusitany přidávat až v neuvěřitelně vysokém množství 150 a leckdy i více miligramů na kilogram hotového výrobku! Kromě toho z dusitanů vznikají nitrosaminy, jež se řadí mezi nebezpečné karcinogeny, které značně zvyšují riziko rakoviny, například u nás tak vysokého výskytu karcinomu tlustého střeva.

Rozhodně se tedy vyplatí věnovat patřičnou pozornost kontrole složení průmyslově upravovaných potravin. Obzvláště je třeba sledovat, zda jsou tam nějaké symboly E s čísly, případně chemické názvy. Čím je jich tam více, tím hůře. Mezi jednotlivými přídatnými látkami je ovšem značný rozdíl, a to jak v jejich chemické struktuře, tak i z hlediska zdravotního dopadu. Vždyť se mezi ně počítají nejen látky přirozené, jako jsou vitaminy, ale kromě toho i umělé syntetické sloučeniny, jež prokazatelně škodí.