Pane profesore, na úvod základní a stručná otázka. Lze o táboru v Letech na základě historických faktů říci, že to byl koncentrační tábor ve smyslu významu, který máme s tímto termínem všichni spojený?

Z odborného pohledu tábor v Letech nebyl koncentračním táborem, ale pracovním vězeňským, později specifickým sběrným táborem. Vězeňských pracovních táborů pro potřeby válečného hospodářství s lacinou pracovní silou vzniklo na území protektorátu velké množství. Většina z nich, na rozdíl od pietního místa Lety, není dnes nijak označena. Koncentrační vyhlazovací tábor ve výlučné správě SS mimo dosah trestního zákona, s propracovaným teroristickým státním systémem mučení a cíleného usmrcování vězňů v rámci zvláštního zacházení – sonderbehandlung, s jednotným zvláštním modelem vnitřní organizace a režimu, s typickým způsobem ostrahy ostnatým drátem a elektrickým plotem, se strážními jednotkami SS-Totenkopfverbände na území protektorátu nebyl ani jeden. V minimální míře zde působily pobočky velkých říšských koncentračních táborů. Např. v Panenských Břežanech působila malá pobočka Flossenbürgu. Koncentrační tábory sloužily rovněž pro ekonomické potřeby SS a německých koncernů a nelidské experimenty německé lékařské vědy.

Vězeňský režim a organizace pracovního vězeňského tábora v Letech byly nesrovnatelně volnější než v Dachau, Buchenwaldu, Mauthausenu, Sachsenhausenu, Ravensbrücku, Osvětimi (Auschwitz) a dalších ze 23 státních nacistických koncentračních táborů. Drastické a cílené mučení českých odbojářů v Mauthausenu nelze stavět na roveň se šikanováním vězňů v Letech ze strany některých protektorátních četníků, i když obojí je zavrženíhodné. Za celou dobu existence tábora v Letech nebyl žádný z vězňů zastřelen nebo ubit. Někteří dozorci podle dokumentů jednali s cikány hrubě a okrádali je (za to byl dokonce první velitel tábora odvolán), jiní vězňům pomáhali. Z tábora v Letech se i propouštělo, což v případě koncentračních táborů se dělo jen výjimečně.

Je možné vyvrátit, že šlo o tábor pracovní?

Termín „pracovní tábor“ v případě klasifikace tábora v Letech je neúplný a nepřesný. Lety byly pracovním vězeňským táborem neboli pracovním kárným, později pracovním sběrným táborem pro cikány a necikány s „cikánským způsobem života“. Pouhé označení „pracovní tábor“ může vyvolat domněnku, že šlo o pracovní tábory pro nezaměstnané, které vznikly za druhé Beranovy autoritářské republiky. Pod vojenským dozorem v nich byli soustředěni dlouhodobě nezaměstnaní bez kvalifikace, kteří pracovali za plat na státem organizovaných stavbách (např. první dálnice), s jistým porušením svých občanských práv, ale bez cejchu asociálů. Letům odpovídal druhý, již cíleně represivní typ pracovního tábora, k němuž dala podnět rovněž Beranova krajně pravicová vláda svým nařízením ze 2. března 1939, které imitovalo sociální politiku Třetí říše. Tyto pracovní tábory neměly za účel likvidovat nezaměstnanost, ale internovat a „převychovávat“ k návykům trvalé práce „osoby práce se štítící“, tj. tuláky (dnešní terminologií bezdomovce), žebráky, kočovníky, podvodné podomní prodejce, nikdy nepracující kriminálně závadové osoby z povolání apod.

Vy se dobou, kdy tábor fungoval, a stejně tak i touto problematikou profesně zabýváte. Můžete blíže pohovořit o tom, co přesně byl tábor v Letech, co se tam dělo, kdo za to nesl zodpovědnost atd.?

Vězeňské pracovní tábory pro asociály budovala protektorátní administrativa za nacistické okupace. Přihlédla k potřebám levné pracovní síly schwarzenberských lesních a zemědělských podniků i dalších vlastníků a v srpnu 1940 zřídila v Letech u Mirovic vězeňský pracovní tábor. Cikáni tvořili asi 10–25 % internovaných.

V roce 1942 se nacistická rasová vyhlazovací politika zaměřila také na cikánské obyvatelstvo. 10. 7. 1942 byl vydán výnos o „ potírání cikánského zlořádu“. Cikánskou otázku v protektorátu měla v kompetenci nacistická okupační správa (konkrétně ředitel kriminální policie v protektorátu důstojník SS Friedrich Sowa a další), která úkolovala protektorátní správu na pokyny z Berlína. Protektorátní úřady nemohly rasovou politiku vůči cikánskému obyvatelstvu protektorátu řešit, protože nacisty nebylo uznáno české árijství. Nicméně Němci využívali podřízenou protektorátní správu a její české zaměstnance k ostraze a provozu tábora v Letech, který byl změněn na sběrný tábor pro cikány a necikánské kočovníky a tuláky. Tábor v Letech s převahou etnicky cikánského obyvatelstva byl v provozu jeden rok (od 2. 8 1942 do 6. 8. 1943).

V táboře byly soustředěny celé cikánské rodiny bez stálé práce, odděleně muži, ženy a děti. Vězňové byli ubytováni v nevhodných, nepodsklepených a kapacitně přeplněných letních dřevěných domcích. Byli nasazeni na stavbu silnice mezi vesnicemi Lety a Staré Sedlo, na lesní a zemědělské práce okolních velkostatků.  Během několika měsíců téměř všichni internovaní onemocněli následkem těžké fyzické práce, nedostatečné ubohé stravy, která odpovídala stravě v protektorátních vězeních v letech války. Největším problémem byla však hygiena, protože v táboře byl nedostatek vody. Hlášení civilních lékařů, kteří do tábora dojížděli, konstatují přetrvávající tělesnou špínu. O nápravu velitel tábora nedbal. Koncem roku 1942 a v roce 1943 v Letech vypuklo několik epidemií, zejména břišního a skvrnitého tyfu a chřipky, takže byla vyhlášena nad táborem karanténa. Vysoká úmrtnost postihla za těchto poměrů zejména novorozence a děti.

Před vypuknutím karantény se vězňové léčili v civilních nemocnicích, oplocení tábora bylo dřevěné, místy laťkovým plotem, ostraha při pracích mimo tábor byla minimální, takže docházelo ke snadným a častým útěkům vězňů. Uprchla čtvrtina z nich!