Změní se svět po vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách?  V čem pro vás vzbuzuje rozhodnutí amerických voličů naději a v čem naopak strach?

Svět se změnil už dávno, jenom teď je to viditelné i na povrchu. Kultura a kultivovanost stále klesají a to není dobré vysvědčení pro nikoho. Z vítězství Donalda Trumpa se neraduji, protože některé jeho hlášky budí velké obavy o vývoj světa, ať jde o zrušení amerického podpisu z dohody o klimatických změnách nebo například o snižování korporátních daní. Podle posledních zpráv dosazuje na důležitá místa mocné bankéře, takže víra lidí, kteří na tom nejsou dobře, se pravděpodobně brzy rozplyne. Naděje spočívá pouze v tom, že svá slova nenaplní. Hillary Clintonová byla rovněž podporována velkými korporacemi a například to, že její manžel amnestoval Marca Riche – člověka usvědčeného z podvodů a pravděpodobně zapleteného i do našich privatizací –, nesvědčilo o tom, že je to jiná volba. Ovšem některé věci by dělala lépe.

Po celém světě se šíří názory, které u nás reprezentuje například Tomáš Halík. Tvrdí, že vítězství Donalda Trumpa pro něj byl šok, a že je to tím, že nevzdělaní lidé jsou manipulovatelní. Prý nejsou schopni vnímat fakta, propadají se do nenávisti v důsledku nechuti k uprchlíkům, homosexuálům a komukoliv odlišnému. Jenže další názorový proud říká, že politici tak dlouho vnucovali lidem něco, co nechtějí, ať už se jedná o práva menšin anebo toleranci k imigrantům, že už těchto názorů mají dost. Kdo má pravdu?

Výroky Tomáše Halíka jsem nečetla, takže nevím, jak přesně to řekl. Řekla bych ovšem, že manipulovatelní a manipulovaní jsme všichni bez ohledu na vzdělání. My totiž už v dnešním světě klamu, polopravd a manipulací nejsme schopni rozpoznat pravdu. Vzdělání v tomhle není výjimkou. Znám vzdělané lidi a nemohu se s nimi shodnout. Manipulace se strachem lidí je vždy výhodná a proto se nikoli náhodou říká: rozděl a panuj. Když lidé nemají práci nebo mají práci špatně placenou, snadno se jim dá namluvit, že za to mohou ubožáci, kteří ještě zhorší jejich postavení, pokud přijdou do země. Ti, kteří za to mohou, kteří vyvádějí peníze do daňových rájů a neplatí daně, se jen tiše smějí. Pak stačí navrhnout kvóty a je oheň na střeše.

Blíží se volby v Německu, ve Francii i v Rakousku. Do jaké míry může nastat, že kandidáty typu Trump budou volit i lidé v Evropě? Bude politický mainstream přinucen otočit kormidlo?

Ve všech zemích nabývají na síle populisté, lze jen doufat, že to lidé nakonec prohlédnou. Nevím jak a kam by mohli politici otočit kormidlo. Změna musí být zásadní a musí se týkat i ekonomických výhod velkých korporací a finančních domů. To musí skončit a k tomu dnešní politici nemají odvahu. Naopak jim jdou na ruku. Pak vítězí populisté, kteří pracují s všeobecnou frustrací a za viníky označují ty nejslabší.

V USA se objevily bitky a protesty, protože spousta lidí nedokáže přijmout osobnost nového prezidenta. A nemusíme chodit daleko – i u nás určitá vrstva společnosti prezidenta Miloše Zemana snad až nenávidí. Může skončit situace násilím v ulicích?

Doufám, že ne. Alespoň u nás. My naštěstí nesaháme hned po zbraních. Ale známá situace, kdy někdo násilí vyprovokuje záměrně a struna praskne, je vždy nebezpečná. Proto je nutný zdravý rozum, rozvaha a schopnost vidět do karet těm, kterým by takový scénář vyhovoval.

Když si vzpomeneme na to, jak bylo veřejné mínění směrováno ještě před dvěma lety, nebylo vůbec přijatelné přistupovat k složitému problému migrace způsobem, jaký teď zcela otevřeně prosazuje Trump. Jakou odezvu můžeme v tomto směru očekávat v Evropě a v ČR?

Jistě budou kruhy, které se toho chytnou. Můžeme jen doufat, že se opřeme o ty nejlepší tradice a obětavost, jaké se u nás mnohokrát projevily v pomoci druhým.

V době sčítání výsledků hlasů při volbě amerického prezidenta to vypadalo, jakoby Českou televizi výsledek zcela překvapil. Jak zvládají svůj úkol – informovat – média, ať už veřejnoprávní nebo soukromá? Myslíte si, že postupně zkusí hledat jiný přístup, že nebudou tolik proimigrační a podobně? Začnou být shovívavější i vůči názorům, které hlásají například nulovou toleranci vůči menšinám či imigrantům?

Tato otázka je manipulativní. Média mají být objektivní a ne šířit nenávist a netoleranci. Alespoň ve slušné demokratické zemi. Ostatně média u nás byla zpočátku dost protiimigrantská a některá jsou dosud, takže otázka je nepřesná. Pokud jde o odhady výsledků amerických voleb, nestrefila se především americká média a agentury.

Donald Trump vysílal poměrně pozitivní signály vůči Rusku, teď se vyjádřil i k dění v Sýrii. Řada republikánů má ale postoj odmítavý. Jaký postoj převáží, a jaký byste si přála, aby převážil? Mimochodem, mnoho lidí na Ukrajině se bojí toho, že směr politiky USA bude spíš orientovaný na vnitrostátní problémy USA...

Trump vyslal pozitivní signály vůči Putinovi, jeho poradce opačné. Musíme počkat, co nakonec převáží. Já ovšem myslím, že jednat se má s každým a že harašení zbraněmi je vždy nebezpečné. Svět je dnes sud s prachem, který, pokud vybuchne, smete všechny. Tolik nevinných lidí umírá. Na Ukrajině pomoc potřebuje především občanská společnost v zápase s korupcí. Proslýchá se, že noví politici jsou stejně zkorumpovaní, jako ti minulí. To je problém, který je třeba řešit. Nepodporovat zkorumpované politiky kdekoli na světě.

Globalizace často bere lidem dobře placená pracovní místa a nemá je kdo vytvořit. Menší podniky zanikají a tak nevytvářejí pracovní místa. A zatímco ti majetnější mají víc, část veřejnosti chudne, o čemž se samozřejmě raději nemluví. Bude vůbec někdo skutečně vážně hledat řešení i pro lidi, kteří jaksi nepatří mezi těch pár vyvolených? Do jaké míry lidé přestávají věřit finančnímu systému kapitalismu?

Ano. To je ta ústřední otázka. Jak by někdo mohl věřit finančnímu systému, který chudým bere a bohatým dává? Už jsem řekla výše, že právě to je třeba začít řešit. Blahobyt společnosti zajišťuje především střední třída a malé a střední podniky. Francouzský ekonom Michel Albert vidí problém v tom, že se model evropského solidárního kapitalismu obtížně prosazuje proti neoliberálnímu kasínovému kapitalismu.

Připomínáme si 17. listopad 1989. Zkusme k tomuto datu situaci shrnout: Když Václav Havel říkal, že musí pravda a láska zvítězit nad lží a nenávistí, kdo u nás momentálně šíří pravdu a kdo lže? Václav Havel náš stát jednoznačně otočil prozápadně, ovšem stále více se ve společnosti debatuje o otáčení na Východ – má tahle debata vůbec nějaký smysl, když jsme jednoznačnou součástí určitých struktur, kupříkladu NATO? Mají tu lidé problém s oficiální linií NATO?

Řekla bych, že lidé nemají problém s faktem, že jsme v NATO, ale s tím, že obecně neprobíhá diskuse o tom, zda některé akce NATO jsou správné a kdo vlastně rozhoduje. Jsme-li něčeho součástí, máme se diskuse zúčastňovat. Otázka ovšem je, zda máme nějaký názor. Kdo šíří pravdu a kdo lže, se někdy dá poznat a někdy ne. Žijeme ve světě klamu. Hledat pravdu je náročné, potřebujete rozumět skrytým proudům a to není snadné. Přesto se úsilí o hledání pravdy nesmíme nikdy vzdát. Kdo lže, se někdy pozná snadno. Nejhůře se pracuje s polopravdou.