Jak vás osobně zasáhl teroristický útok ve Francii, v letovisku Nice, kde přes osmdesát lidí zemřelo poté, co řidič náklaďáku vjel do davu?

Myslím, že není na světě člověka, který má srdce, kterého by nezasáhl. Tolik bolesti a zničených životů. Je to strašné!

Vyšetřování sice prozatím neprokázalo možné napojení útočníka z Nice na radikální hnutí Islámský stát (IS), přesto se objevily informace, že jej islamisté prohlásili za svého vojáka... IS vymýšlí „nové a neotřelé zbraně“? Dosud teroristé používali bomby, střelné zbraně, ale kamion?

Kamion už kdysi použila naše Olga Hepnarová. Užíván už byl i jinde. Hrozné je, že masová zbraň zabíjení se v rukou šílenců a vrahů může stát i z věcí určených k jinému účelu. Počkala bych na výsledek vyšetřování. Onen člověk byl prý agresivní celý život a mohl si vyřizovat vlastní frustraci z neutěšeného života. Islámský prapor se pak hodí i těm, kdo jednají na vlastní pěst. Ovšem vyloučit se to jistě nedá.

Naopak propojení na Islámský stát se prokázalo v případě útoku sedmnáctiletého afghánského uprchlíka, jenž v pondělí večer napadl ve vlaku poblíž německého Würzburgu své spolucestující sekerou a nožem. Několik hodin po útoku se prý Islámský stát k činu přihlásil... Není těch útoků už nějak mnoho? Vypovídá to o něčem? A lze za tyto útoky vinit imigranty?

Ano, toto léto jako by se všichni spiklenci a blázni rozhodli, že dají o sobě vědět. Když téměř každý den přichází takováto zpráva, působí to depresivně. Protože i jedinec, jako byli tito dva, může zabít mnoho lidí. A jak se ukazuje, jednotlivce tajné služby hůře mohou sledovat, pokud už nemají nějakou činnost za sebou. Ovšem stále je to zanedbatelné číslo, srovnáme-li počty imigrantů v zemi. Takovýto čin jednotlivců ovšem ztěžuje život právě těm slušným.

Zaznívají i tyto komentáře: „Po každém teroristickém útoku nastávají vždy stejné rituály: pravidelné vyhlášení tří dnů státního smutku, prodloužení mimořádného stavu, který, jak vidíme, nic neřeší, stáhnutí vlajek na půl žerdi a v případě Francie ještě prohlášení, že nepřestanou s bombardováním Islámského státu.“ To ale prý nikdy nikam nevede, neboť nikdo z politiků neotevře karty, neřekne pravdu a nevezme na sebe díl odpovědnosti. Souhlasíte s tím?

Souhlasím s tím, že všichni máme pocit bezmoci a rituály smutku jsou už standardem. Souhlasím i s tím, že nikdo z politiků nepřizná, že do všech krizových oblastí dodávají téměř všechny vyspělé západní státy zbraně, takže konflikt pokračuje a vyhání víc a víc lidí. Z toho mají některé firmy velký kšeft, odpovědnost však už za to neberou.

Události v Nice byly znásobeny během pouhých dvou dní ještě velmi napjatou situací v Turecku, kde se části turecké armády v noci z pátku na sobotu nezdařil puč. Máte vy osobně nějaké vysvětlení pro to, co se v Turecku stalo a proč se tak tomu stalo?

Sleduji dění jako všichni a poslouchám komentáře. Dost mě děsí to masové zatýkání a vyhazování soudců, profesorů, studentů a dalších z míst. To opravdu vypadá, jako že si prezident Erdogan chce vyřídit účty s lidmi kritického myšlení, kteří s pučem nemají nic společného. Z volání po trestu smrti mrazí. V Turecku prý k pučům dochází dost často. Většinou prý bývají úspěšné. O co jde tady, nevíme, důvodů může být mnoho.

V souvislosti s pokusem o státní převrat v Turecku vyvstává podle zahraničních analytiků otázka letecké základny Incirlik na jihu Turecka, kde Spojené státy ukládají atomové bomby. „Dává smysl skladovat americké atomové zbraně na letecké základně pod vedením někoho, kdo dost možná zrovna pomohl při bombardování parlamentu ve své vlastní zemi?“ táží se přitom. Je třeba se nyní Turecka bát?

Na to bychom se měli zeptat Američanů, zda jim to dává smysl skladovat tam v této rozbouřené zemi a době atomové zbraně. Na druhou stranu jde asi o jistou strategickou rovnováhu na Blízkém východě. Já jsem ovšem proti atomovým zbraním obecně. Je neštěstím pro svět, že likvidace atomových hlavic byla zastavena. Turecka se musíme bát určitě víc než dřív, protože vývoj tam směřuje – zdá se – k autoritativnímu státu a to je nebezpečné. Likvidace části armády se bude dotýkat i NATO, jehož je Turecko členem, tím spíš, že jsou tam atomové zbraně.

Advokátka Klára Samková na svém facebookovém profilu napsala: „Už nemůže být ani řeči o tom, že Turecko by mělo mít status ‚bezpečné země původu‘.“ Měla by Evropa přehodnotit imigrační politiku?

Turecko opravdu není bezpečnou zemí původu, ale to věděly evropské státy už dřív. Evropa je bezradná a žádnou imigrační politiku nemá. Ovšem tady je dobrá rada drahá.

Velkým otazníkem se nyní stává i bezvízový styk Turecka s Evropskou unií. Jaký předpokládáte další vývoj vztahů mezi Tureckem a Evropskou unií?

Bezvízový styk asi těžko může být zaveden. Znamenalo by to zřejmě další davy, které se budou pokoušet opustit Turecko. Jaký může být vývoj, ovšem neví nikdo. Ale obavy ze špatných scénářů jsou namístě.

Už jste zmínila, že turecká vláda bude jednat s opozicí o zavedení trestu smrti... Lze vůbec toto nějak šířeji komentovat?

Jak už jsem řekla, pokus o znovuzavedení trestu smrti je děsivý. Pak Evropa tak jako tak přeruší s Tureckem jednání. Co to může znamenat pro budoucnost, ovšem neví nikdo. Turecký prezident Erdogan v tuto chvíli jedná tak, jako by už ani o Evropu nestál.

Spekuluje se, že puč zinscenoval sám Erdogan, aby upevnil svou moc. Této myšlence nahrává už to, jak byl puč proveden: Už v sobotu úřady po zmařeném pokusu o vojenský převrat odvolaly z funkce 2745 soudců a státních zástupců, bylo zadrženo 2839 vojáků a ve vazbě skončilo dalších 52 armádních důstojníků...

...a jak dnes hlásila média, pokračuje to dál do univerzitních kruhů. Pokud si puč prezident Erdogan sám nevyjednal, určitě mu přišel vhod k úderu proti všem demokratickým a kritickým silám v zemi. Je vidět, jak v zemi vzrůstá násilí a netolerance. Už bychom potřebovali jednou také nějaké lepší zprávy. Je třeba stát při demokratických silách v zemi, to je naší povinností.