Pane docente, jak jste prožil letošní parné kalendářní i babí léto? Už měsíc je tady nový školní rok. Nedávno jsem četl rozhovor s naším předním ekonomem ing. Kysilkou, který soudí, že se naše školství vrací do 19. století, že absolventi škol všech stupňů neumí jazyky, že neumí třídit informace. Vy jste učil dost dlouho a i dále sledujete vývoj našeho školství, mohl byste to potvrdit, či vyvrátit?

Milý pane redaktore, jsou to hned dvě otázky najednou. Takže napřed k tomu létu. Jak jsem ho prožil?

Bylo to léto skutečně velmi teplé, řekl bych přímo horké. Ale protože jsem ho trávil mimo velké město, v domečku postaveném z poctivých cihel a kamene, dalo se to přežít. Horší to bylo se zahradou. Ovoce rychle dozrávalo, v průměru o dva až tři týdny dříve, než bývá obvyklé. A tak bylo hodně práce s jeho zpracováním. Víte, jsem ještě ze staré školy, kdy nás rodiče učili neplýtvat čímkoliv, hlavně tím, co na zahradě a na poli i v lese uzrálo, takže se náš venkovský domeček změnil na čas na Frutu. Zavařenin je dost a dost, ovšem nepochybuji, že naše děti se o ně postarají. Ještě zbývá sklidit jablka a hrušky a třeba se objeví i houby, ale chtělo by to více zapršet. Ještě dříve, než přišla výzva Ministerstva životního prostředí o využití dešťové vody, postavil jsem si na ni docela nenápadnou nádrž. Ale i v ní mi voda ve druhé polovině srpna došla, takže už jsem zaléval vodou ze studně zbylou zeleninu a jiřiny, které v tu dobu kvetly a vyhlížel jsem spásný déšť. Nakonec přišel, ale to už odešly do věčných lovišť okurky i dýně Hokaidó.

Samozřejmě, že jsem se vydal i do domova ve městě, hlavně abych se přesvědčil, zdali je tam všechno v pořádku, ale ty cesty v horku letních dní byly úmorné a litoval jsem lidi, kteří v tu dobu museli ve velkém městě žít. Víte, domy a vůbec všechny zpevněné plochy ve městě v takových horkých dnech vstřebávají do sebe teplo a pak ho zase v noci vyzařují. Je to tím, že materiály, ze kterých byla města stavěna, a dosud jsou, nejsou vyvinuty na takové teploty. Navíc se stále ve městech typu Prahy, Brna či jiných měst zahušťuje zástavba, neboť developeři mají své žně v rámci zvyšování růstu národního produktu ve stavebnictví. Zahušťuje se ovšem na úkor městské zeleně, takže už se téměř nesetkáte s chladivým stínem stromů ve vnitřním městě. Místo otevřených ploch dům vedle domu a vydlážděné cesty. Snad trochu přibylo pítek, ale novou kašnu jsem nikde zatím neviděl, ale i to jsou zdroje druhotné, někde se do nich voda vzít musí. Navíc se zapomíná na to, že takzvaná klimatizační zařízení, která udržují přijatelné teploty uvnitř budov, produkují další teplo, které jen zvyšuje městské nedýchatelné klima. Asi by se nad tím měli zamyslet architekti, ale jak se zdá, opravdu se snaží, kéž by jejich hlas byl více slyšet!

A pak jsou tu auta. Neskutečné množství aut, neboť hlavně mladí lidé chtějí dát na odiv své hmotné bohatství. Možná, že by se řeklo „posílíme veřejnou dopravu“, ale právě ti mladí, jak často slýchám, by s těmi „důchodci“ ve veřejné dopravě nejezdili. Žel, jsou to naše děti a špatně jsme je vychovali. Možná, že nám k tomu přispěla i škola, ale stejně si myslím, že na tomto stavu se podílíme hlavně my, rodičové.