Jak se člověk vůbec dostane k něčemu takovému?

Vlastně úplně jednoduše. Stačí, aby vytvořil jistý řetězec událostí, a pak už to jde samo. Na počátku příběhu s Heydrichovým prostěradlem stál v mém případě tak před sedmi deseti lety novinový článek o tom, že majitel zámku v Měšicích u Tábora, dr. Jan Berwid-Buquoy, vlastní tuto věc a vedle i řadu dalších předmětů mírně řečeno pozoruhodných. Což mě samozřejmě zaujalo, protože píšu i o záhadách Třetí říše. Kromě toho jsem se v Táboře narodila, mám tam rodinu a do statku vedle zámku jsem dokonce někdy v patnácti letech chodila do jezdeckého kroužku. A tak nebylo nic jednoduššího než se tehdy s panem doktorem domluvit na návštěvě.

Čímž vše začalo. A dál?

Zjistila jsem, že pan doktor je nesmírně zajímavou osobností, a taky dobrodruh, protože zchátralý a zdevastovaný zámek koupil od města Tábora za symbolickou korunu s tím, že ho dá dohromady. Což se mu do značné míry podařilo. Na zámku také soustředil svou sbírku nejrůznějších zajímavých předmětů, o nichž rád návštěvníkům zámku při prohlídce vypráví. Dnes mu je 78 let a potýká se, a nutno říct, že velmi statečně, s následky mrtvice. A usoudil, že některé artefakty by si nyní zasloužily přejít do dalších, pokud možno stejně pečujících sběratelských rukou.

Jak je to s původem těch věcí? A o co všechno přesně jde, tedy kromě toho prostěradla?

Původ, či chcete-li historie, takových předmětů, je vždycky zásadní, jak ví každý, kdo sleduje příslušné televizní reality show. V tomto případě se jedná o pozůstalost po mamince pana doktora, Věře. Její kontakty, pokud jde o tyto věci, byly celkem tři. Tím prvním byl vysloužilý důstojník Erich Stolt, důvěrný přítel Margarety Braunové, mladší sestry Evy Braunové. Ta na tom byla po válce dost špatně, Stolt jí finančně vypomáhal a ona mu za to darovala některé věci, které zdědila po své sestře Evě Braunové. Stolt zemřel v roce 1992 a ke konci života některé z těchto věci prodal své opatrovnici, kterou byla právě maminka dr. Berwida-Buquoye. Asi nejzajímavější z této skupinky věcí je jinak celkem obyčejný talíř, který dostala Eva Braunová od Hitlerovy sekretářky Getraud Jungeové jako svatební dar. Nebo dva talíře, které kdysi visely na zdi v Hitlerově Orlím hnízdě. Věci spojené s osobou R. Heydricha získala Věra Berwid-Buquyová po válce od Heydrichova hajného, a to výměnou za tehdy nedostatkový cukr, alkohol a cigarety. Pocházejí z Heydrichova sídla v Panenských Břežanech.

A to jsou které?

Například již zmíněný mramorový kalamář se sušítkem, který Heydrichovi věnoval sám Hitler, o čemž svědčí označení tohoto kalamáře, tedy jméno Wolf napsané na jeho spodní straně. To bylo Hitlerovo „bojové jméno“, které používal jako soukromá osoba. Máme tam ale i dřevěný ozdobný talíř, který Heydrichovi věnovala jeho milenka Pepi Hulicius, údajně ale nasazená britskou Mi-6 do jeho domácnosti jako špionka. Anebo jeho činky, tříkilové, jejichž pomocí se udržoval v kondici.

A prostěradlo?

To pochází z třetího zdroje paní Věry, a to byla důvěrná přítelkyně Heydrichovy manželky Liny, Christel Neubauerová. Ta jej v roce 1987 darovala přímo panu doktorovi Berwidu-Buquyovi a původ prostěradla označeného plastickou výšivkou Heydrichova jména stvrdila i příslušným prohlášením. Tato výšivka je na prostěradle proto, že R. Heydrich si přál vždy za všech okolností mít své vlastní ložní prádlo a pro případ, že by přišel o zrak, i jen dočasně, třeba v důsledku zranění, si tak mohl hmatem ověřit, že leží ve „svém“.  Tady je zajímavé i to že Lina Heydrichová po válce provozovala penzion na ostrově  Fehmarn, v Baltském moři, což je motiv, který se později objevil v seriálu Třicet případů majora Zemana. To se pak člověk ptá, jestli je všechno jenom náhoda a jak to vše ještě souvisí dál? Protože u zrodu tohoto seriálu nepřímo stál náš přední autor sci-fi a průkopník záhadologie Ludvík Souček a jeho literární postava Martin Anděl má se Zemanem některé společné rysy. Ale to už příliš odbočuju.

Ano. Vraťme se raději k tomu, jak doložíte původ ostatních předmětů?

Nemáme jinou možnost, než že jejich současný majitel, Dr. Dr. Berwid-Buquoy, ke každému z nich vystaví příslušné čestné prohlášení ve formě certifikátu o původu těchto věcí.