Za měsíc se konají volby do Evropského parlamentu. I když je ve vícero členských zemích cítit nespokojenost se směrováním Evropské unie, je představitelné, že by se podařilo alespoň trochu ten směr upravit či změnit?

Podle mě ano. Myslím si, že volby mohou přinést hodně překvapivé výsledky. Nynější složení Evropského parlamentu je poplatné trendu, kdy se vytvářejí globální kádry. Pamatuji si, jak se kdysi vynořil Ondřej Liška, dokonce byl rok a půl ministrem školství. Pokud by zůstal v politice, tak by dnes mohl být právě jedním z těch globálních kádrů. To jsou lidé, kteří nepřemýšlejí. Mají své koleje, ale vůbec je nenapadne provádět nějaké hlubší analýzy. Uvedl jsem to na příkladu člověka, který už není v politice. Ale taková je generace, která dnes ovládá Evropu. Generace lidí, kteří vědí, že musejí respektovat nějaké koleje. Já byl velký europeista. Byl jsem přesvědčen, že Evropa má nějakou svoji autonomii. Spojené státy teď mají problémy v Tichomoří, a tak problémy na Ukrajině musí řešit Evropa. Ale podle linie, kterou určí Washington. Možná i proto mohou být volby do Evropského parlamentu zajímavé. Můžeme volit lidi, kteří mají více analytické myšlení. Ne všichni kandidáti jsou tupci.

Tomu věřím. Ale když média servírují neustále „mladou a pohlednou“ Danuši Nerudovou, tak ledaskdo zvolí ten její rozesmátý kukuč, aniž by vzal v potaz, že toho analytického zatím skoro nic nevyprodukovala. Přispějí mainstreamová média ke zvolení kandidátů jejího typu?

Kritizování profesorky Nerudové se dnes stalo módou a mám pocit, že jsou to spíše velké strany, které nechtějí, aby STAN nějakým způsobem rostla. Obecně mohu říct, že tento systém existuje už dlouho, alespoň od doby, kdy Václav Havel prohlásil, že fandí Stanislavu Grossovi, Vladimíru Mlynářovi a už si nepamatuji komu dalšímu. U nás ale zároveň vždy existovaly opoziční síly, které si také našly svou cestu. Klasická média, tištěná, dnes mají o dost menší moc, než tomu bylo před 40 lety. I když dokážou vytvořit pocit, že všichni máme ten mainstream rádi. A v Praze to tak může vypadat. Ale vyjedete 50 kilometrů z hlavního města a je to jinak. Já jezdím jednou za týden na Moravu. Tam máte naopak pocit, že všichni nesnášejí Prahu, Brusel a možná i Tchaj-wan, pokud by někdo s tím otravoval.