Kritizujete Evropskou unii. Proč vám nevadí kandidovat v eurovolbách a usilovat o peníze pro europoslance?

 

Členové europarlamentu nemají legislativní iniciativu a nemohou ani navrhnout, cokoliv závazného k hlasování. Víme tedy, že europoslanci nemají žádnou možnost hlasovat o vystoupení své ani cizí země z Evropské unie. Kdybychom nabízeli v těchto volbách vystoupení, připadali bychom si jako podfukáři a v programu pro eurovolby v roce 2024 tak vystoupení určitě nenajdete. Z dlouhodobého hlediska je to ovšem něco jiného. 

 

Jak to myslíte? V čem je to mimo eurovolby jiné?

 

Dovolím si historickou paralelu. První československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk nebo Alois Rašín byli přece rovněž poslanci Říšské rady v Rakouském císařství, od něhož se chtěli odtrhnout. Kritizovat je za to by v dnešní době bylo neomalené, přestože tehdy je za to také kdekdo „nálepkoval“. Euroskepticismus je validní politický postoj a chceme v europarlamentu zastupovat tu část voličů, kteří si přejí alternativu ke členství v unii. Plánujeme brzdit všechny euronesmysly, hlasovat proti nim a plně využívat svého mandátu. EU žádné peníze navíc sama o sobě ani nemá, tyto prostředky jdou z kapes daňových poplatníků. Našeho europoslance tak mezi lety 2014 až 2019 platilo ze svých daní těch téměř 80 tisíc voličů, kteří je podpořili ve volbách.

 

Proč tehdejší europoslanec Svobodných Petr Mach zaměstnával spoustu asistentů?

 

Každý poslanec Evropského parlamentu má k dispozici měsíčně stejnou fixní částku na asistenty a provoz kanceláře. Nezáleží tak na tom, zdali jednomu asistentovi zaplatí vysoký plat, nebo deseti nízký; náklady nesmí přesáhnout určenou částku. Náš europoslanec se rozhodl, že raději využije pomoc více lidí, aby mohl lépe zastupovat své voliče.

 

Proč říkáte, že vystoupením z EU ušetříme? Nejsme snad čistými příjemci z Evropských fondů?

 

Česká republika si každý rok ukrajuje ze státního rozpočtu zhruba 40 miliard korun, které posílá do Bruselu jakožto členský příspěvek. Kdybychom vystoupili z Evropské unie, zprostili bychom se povinnosti přispívat do unijního rozpočtu. Ve skutečnosti ušetříme mnohem víc. Nebudeme totiž muset odvádět cla a DPH ze zásilek původem ze zemí mimo EU, přestaneme platit provoz unijní administrativy a souvisejících úřadů, vyhneme se spolufinancování pochybných projektů a můžeme přestat dělat pro nás nevýhodnou činnost (např. povinné přimíchávání biopaliv do pohonných hmot a dotování solárních a větrných elektráren). Budeme moci snížit daňové zatížení, zbavit se nadměrné byrokracie a euronesmyslů. O dotace z fondů EU sice přijdeme, avšak ty nelze považovat za bezedný zdroj peněz: Od roku 2024 má být podle plánů EU náš příjem nižší než náš roční příspěvek. Tak či tak bude muset být výstavba a údržba infrastruktury hrazena z běžných rozpočtů územních jednotek. Peníze, které pošleme do EU mají zkrátka větší kvalitu, než ty, které dostaneme zpět, protože ty podobně jako třeba stravenky můžeme použít jen na to, co nám EU dovolí a ne na cokoliv, co bychom za ty peníze chtěli vybudovat. Řeč čísel je však vůči EU neúprosná. Přibližně bilion korun jsme sice od roku 2004 dostali navíc z eurofondů, avšak skryté náklady vyměřené britským eurokomisařem Peterem Mendelsonem na 4 % HDP pro nás znamenali ztrátu 3,5 bilionu korun za 20 let našeho členství!