Je pro vás vítězství Donalda Trumpa velkým překvapením, anebo se to dalo v rámci současného vývoje světové politiky celkem očekávat? Je to pokračováním Brexitu a úspěchů i dalších populistických politiků v Evropě? Jedná se tedy o masivní nástup nového politického směru, kterému frustrovaní voliči dali přednost před tím tradičním, protože chtějí zásadní společenskou změnu?
Překvapením? Nejsem znalec amerického prostředí a myšlení amerického občana a voliče. Ohledně sympatií k budoucímu americkému prezidentovi bych pak mohl říct, že v podstatě od počátku jsem se počítal k příznivcům Donalda Trumpa. Ale musím k tomu i podotknout, že pokud by se jednalo o moje skutečné přání, nebylo popravdě z čeho vybírat. V každém případě je pro mne překvapením to, co tato demokracie, která je považována za nejvyspělejší na naší modré planetě, vyprodukovala za kandidáty na samou špici svého systému… Nicméně skutečnost, jestli se mi to líbí, či ne, nehraje opravdu žádnou roli, rozhodl americký občan, což plně respektuji, a jeho volba je pro mne lepší zprávou, než kdyby se prezidentkou stala paní Clintonová.
Výsledek voleb není pokračujícím trendem Brexitu, je to jeden z aspektů probíhajících obecných změn ve vnímání politiky, mocenských vlivů a médií. Jsme přímými svědky přerodu průmyslové civilizace v informační civilizaci. Definitivně přichází jedenadvacáté století, které bude úplně jiné než to předchozí. A průvodními, zahajovacími událostmi to současný dějinný vývoj dává patřičně najevo.
Z vítězství Trumpa mají radost zvláště ti lidé, kteří odmítají přijímání imigrantů ve velkém měřítku. Lze říci, že tímto je definitivně jasné, že v Česku si už žádný politik, který to myslí se svou další kariérou vážně, nedovolí přijímat "ve velkém" imigranty? Jenže další informace svědčí o tom, že z Afriky stejně budou přicházet miliony migrantů a že se to bude muset nějakým způsobem vyřešit… Jaký můžeme očekávat v tomto ohledu další vývoj?
Masy uprchlíků přicházejí nejen z Afriky… Ale rozhodně nechci svůj politický osud a pracovní perspektivu stavět na tom, jak razantně a hlasitě budu vykřikovat to, co ta či ona část veřejnosti chce slyšet. Jak říkal pan Werich – nechci říkat něco, co nechci slyšet. Ano, samozřejmě budu respektovat očekávání voličů. Na druhé straně jsem právě jim odpovědný za to, že budu na základě informací a znalostí (protože oni mně dali k tomu mandát, abych se v těchto otázkách orientoval i za ně) přistupovat k řešení věcí nikoliv politicky korektně, ale především pravdivě.
Z Afriky budou přicházet miliony dalších migrantů, ale to jen do té míry, jak jim to umožníme. A tím nemyslím jen bezpečnostní opatření k tomu přijatá. Mnohem zásadnější bude vůle a ochota vyspělého, neskutečně bohatého světa omezit významným způsobem svou spotřebu a zisky. Dále budeme muset velmi rychle pomoci změnit Afriku a další státy takzvaného třetího světa na kontinenty a země, kde se bude lidem slušně žít. A tyto změny se nemohou začít provádět vojenskou či politickou intervencí a poučováním, ale konkrétní a účelnou pomocí. Ta se nemůže omezit jen na dary, musí to pro ně být ekonomicky dostupná, všestranná „franšíza“ pro budování moderní společnosti (tedy ne systém „co“, ale „jak“). Musí se jim umožnit přístup za rovných podmínek na světové trhy a podobně. V opačném případě se bude na jedné straně glóbu objevovat stále více dýmu z požárů založených miliony frustrovaných lidských jedinců a také totalitních i nesvobodných společností. Nastane tam konec evoluce a možná začátek konce všeho…
Globalizace a v jejím rámci transfery výrobních procesů především do Asie často berou lidem dobře placená pracovní místa a ta nová nemá kdo vytvořit. A zatímco ti majetnější mají stále víc, značná část veřejnosti chudne, o čemž se samozřejmě raději nemluví. Bude vůbec někdo skutečně vážně hledat řešení i pro lidi, kteří nepatří mezi úspěšné podnikatele či zaměstnance státní správy? Do jaké míry lidé přestávají věřit finančnímu systému kapitalismu? A není právě toto důvodem vzestupu populistických stran či různých podobných lídrů, jako je Trump?
Navážu na své předchozí vyjádření. Jestliže se budeme rozčilovat nad porušováním lidských práv, dětskou prací, a na druhé straně si budeme s nadšením a pocitem zadostiučinění nakupovat často zbytné zboží, které je hlavně levné, pak jsme v začarovaném kruhu. Zvláště, pokud je to zboží levné právě proto, že ti, kdo ho vyrábějí, mají měsíční mzdy takové, že by za ně průměrný Čech nevyžil ani týden. Pak řeči o „hodnotách“ jsou jalové a pokrytecké. Pokud někteří s nadšením hovoří o přijímání statisíců uprchlíků a pak doslova tyjí z jejich otrocké práce, protože dnes nepracovat je „in“, tak je to hodně nefér. Nesmíme podporovat systém, kde se nepracovat vyplácí a kde například fotbalisté pobírají nesmyslné astronomické částky a ve kterém doslova lijeme miliardy do neužitečných projektů místo toho, abychom podporovali rodiny s dětmi a úspěšné vzdělávací systémy. Potom moc šancí na dlouhodobou existenci naše civilizace nemá. A ti bohatí chudé přežijí jen o chvilku déle.
Ano, důvodem vzestupu extremistických politických subjektů je i současná podoba kapitalismu, rozevírání nůžek, nekompetentnost politických a státně-ekonomických elit. Úmyslně neříkám populistických – být populistou je být politikem, i volby jsou o tom být do jisté míry populistou. Tedy vnímat a vyjít vstříc lidským potřebám a tužbám. Přece se říká: vůle lidu, vůle Boží. Pokud se tedy chceme pohybovat v rovině obecných parametrů demokracie. Sílící hlasy, „už toho máme dost“, nepřišly také jako blesk z čistého nebe, je to důsledek škodlivých a nebezpečných aktivit konkrétních osob a jejich skupin.
Trump vysílal poměrně pozitivní signály vůči Kremlu, vyjádřil se i k dění v Sýrii. Řada republikánů má ale odlišné názory než nový prezident. Jaký postoj v USA i v Evropě teď převáží při zapojení do válečných konfliktů a jaký byste si přál vy sám, aby převážil?
Nepovažuji se za pacifistu, neřídím se a nemíním se řídit heslem, „kdo do mě kamenem, já do něj chlebem“. Celkem nahlas říkám, že kdo k nám se zlou přijde, musí dostat, a to velmi důrazně, za vyučenou, ať přichází z jakékoliv strany. Zároveň odmítám jakoukoliv agresi a jednoznačně nechci v Evropě byť jen hrozbu válečného konfliktu. Pokud nový americký prezident přijde s reálnou ambicí, jak ukončit existující válečné konflikty, a učiní takové kroky (samozřejmě ne jednostranné) k dosažení nové vyvážené mocenské rovnováhy ve světě, aby jí bylo dosaženo diplomatickými prostředky, pak to bude jedině správné. Jsem přesvědčen, že právě v této chvíli má Česká republika možnost vyslat významný signál o naší nepochybné příslušnosti k Severoatlantické alianci, a to se vším, co k tomu patří. Tedy i s navýšením prostředků na obranu a bezpečnost v celé šíři této problematiky včetně zefektivnění procesů, jak čelit hrozbám ve fyzickém i kybernetickém prostředí. Například posílením vědy i výzkumu a podobně.
Jak by se mohl, podle vás, stavět Donald Trump k válečným konfliktům, které „zdědil“ po svém předchůdci Obamovi? Co na základě jeho dosavadních výroků lze například očekávat ve vztahu k Sýrii, Islámskému státu či boji proti terorismu v Afghánistánu?
Nevím, nechám se příjemně překvapit světovými elitami, ale to nic nemění na mém názoru, že se musíme postarat sami o sebe. A na to nemá vliv ani fakt, jak bude Donald Trump řešit problémy, které zdědil po svém předchůdci.
V Moldavsku a v Bulharsku teď vyhráli ve volbách proruští kandidáti a spousta lidí na Ukrajině se bojí toho, že směr politiky USA bude spíš orientovaný na vnitrostátní problémy a je pak nebude mít kdo chránit před dominantním Ruskem… Může to tak dopadnout a jsou jejich obavy oprávněné? A mají se bát i lidé v pobaltských republikách, že nový americký prezident nebude mít o posilování NATO ve východní Evropě už zájem?
Nejen my se musíme starat. To stejné platí i o Ukrajině. V jakém je, nebo bude stavu, za to nesou odpovědnost především sami Ukrajinci. Jinak to není ani jinde ve světě – u Řeků, Turků, Moldavanů nebo Bulharů, jejich volba, jejich odpovědnost. Do budoucna je určitě neúnosné chtít veškeré výhody, svobody a demokracii, ale jen potud, pokud se nebude chtít nic ode mne.
Ohledně postoje USA k NATO v blízké budoucnosti si nemyslím, že to bude tak, jak to nyní média prezentují. Jde přece o kolektivní obranu, a jestli se nepletu, Ukrajina i pobaltské státy leží na území Evropy, a nikoliv v Americe. Spojené státy jsou pouze jedním z 28členné Severoatlantické aliance. Uvidíme, jak je NATO, tedy její evropská část, konzistentní a odpovědná. Možný soupeř na východní hranici se rozhoduje v řádu hodin, nikoliv měsíců!
Blíží se volby v řadě evropských zemí. Do jaké míry může, v kontextu Brexitu i dalších událostí, nastat situace, že kandidáty typu Trumpa budou volit i lidé na starém kontinentu? Mimochodem, v USA se objevily násilné nepokoje v ulicích, protože spousta lidí nedokáže přijmout nového prezidenta. Můžeme něco podobného očekávat i u nás, když nemalá část populace nenávidí Miloše Zemana?
Promiňte, ale jakým kritériem definujete „kandidáta typu Trumpa“? Nevím, jaké lídry vyprodukují a zvolí demokratické mechanismy národních států Evropské unie. Budu jen doufat, že to budou energičtí, kompetentní a vzdělaní lidé s jasně definovanými cíli.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán