Oděsa si před několika dny připomněla pohnutou  událost. Proběhlo to v klidu?

Obyvatelé Oděsy si připomněli masakr, který se odehrál před pěti lety, kdy došlo k požáru Domu odborů při potyčkách mezi ukrajinskými a proruskými aktivisty. V něm tehdy uhořelo 42 proruských aktivistů, dalších šest zemřelo při střetech a potyčkách s policisty. Pietního aktu se nyní zúčastnilo asi dvě stě lidí, byl připraven desetinásobek policistů, kteří však nemuseli zasáhnout. Celé prostranství nazývané Kulikovo pole ještě předtím prohledali pyrotechnici.

Připomeňme si tyto události blíže. Je třeba říci, že kyjevský „euromajdan“, který začal v únoru 2014, ze začátku zasáhl Oděsu jen okrajově. Ale počátkem května toho roku tam vypukly pouliční boje, létaly zápalné láhve, střílelo se. Podnětem k tomu, byť poněkud nepřímým, byl fotbalový zápas Černomorce Oděsa s SK Metalist Charkov. Bitka fanoušků přerostla ve střety ukrajinských a proruských ozbrojenců, jichž bylo několik set. Ti ukrajinští zahnali proruské do Domu odborů, který pak „molotovovými koktejly“ zapálili dokonce na několika místech. Hasiči přijeli až za hodinu a proto došlo k tak velkým obětem na životech a k několika stům zraněných. Dodnes policie nevyšetřila, kdo dal k masakru podnět, na kom spočívá odpovědnost, že se incidenty takto rozrostly.

K lepšímu pochopení je třeba uvést, že milionová Oděsa – čtvrté největší město Ukrajiny – má velmi různorodé národnostní složení a ve své historii zažila nejedny tragické okamžiky. Proto se o ní často hovořilo jako o „matce chuligánů“, zatímco Charkov byl považován za jejich „otce“. Tak o tom hovořil už Géza Včelička, když se s delegací našich spisovatelů v roce 1932 zúčastnil 1. sjezdu sovětských spisovatelů v Charkově, který byl tehdy ukrajinskou metropolí. Tam také zaslechl píseň o Murce a přeložil ji do češtiny jako „Máňu v koženým kabátě“. Byla to populární píseň oděské galérky.