Nadační fond Regi Base I. nese v názvu přezdívku novodobého válečného veterána Jiřího Schamse, bývalého příslušníka elitní jednotky SOG, jenž byl těžce zraněn v Afghánistánu, a který před třemi lety zemřel na nevyléčitelnou nemoc. Proč to?

On byl vlastně hlavním iniciátorem naší činnosti. Objevili jsme jej po třech letech po úrazu doma a nabídli jsme mu, jestli nechce využít našich zkušeností s léčbou všude po světě. První jeho cesta pak vedla do Oděsy, do oblastní nemocnice k neurochirurgovi Aksionovi. Udělal Regimu několik vyšetření a doporučil včasnou rehabilitaci specializovanou na poranění hlavy. Následně se tedy rehabilitoval v sanatoriu Saki na Krymu ještě před anexí. Po šesti týdnech tam byly výsledky okamžitě viditelné.

Víte, na nás se často obracejí lidé ve chvíli, kdy jim je řečeno, že se se stavem svého blízkého mají smířit. Ať už to byl Regi anebo jiný voják z Oddělení chronické resuscitační a intenzivní péče (OCHRIP) v Olomouci, který měl ustřelenou téměř půlku hlavy, jehož jsme prakticky s pomocí rodiny sebrali hrobníkovi z lopaty a dnes se s pomocí chodítka pohybuje a komunikuje. Když prostě někde něco nejde, tak to může jít jinde.

Kde jste získal tak dobré kontakty na lékaře po celé zeměkouli?

Bohužel kvůli rodinným zkušenostem. Máme totiž v rodině určitou nepříjemnou událost, kterou bych nerad rozebíral. Kvůli tomu jsem posledních dvanáct let strávil cestováním po světě, kde jsem získával kontakty na různé specialisty, kteří se zabývají včasnou rehabilitací pacientů s poškozením mozku. Pouze tři státy na světě, které jsem i osobně navštívil, Rusko, USA a Izrael provozují v tomto ohledu velmi kvalitní zařízení. V tom začal Nadační fond Regi Base I. vynikat, protože jde o okrajovou problematiku. Chtěli bychom vybudovat něco podobného v Česku, co by mohlo sloužit kromě českých bezpečnostních sborů i dalším armádám.

To by vám ale mohlo ministerstvo obrany, když je Česko v NATO, vyčítat, že pomáháte i třeba vojákům z dalších armád, než jen spojeneckým, nebo ne?

Nepatříme pod ministerstvo obrany, jsme apolitičtí, nejsme závislí na státním ani evropském rozpočtu. Nedostali jsme ani korunu dotací. Celých sedm let si díky partnerům a dobrovolníkům financujeme tyto aktivity sami. V naší činnosti nemá politika co dělat. Naopak se na nás obracejí lidé z mnoha zemí a zajímají se o tuto specifickou oblast. Čtvrtým rokem aktivně spolupracujeme a jsme partnery Rehabilitačního ústavu v Kladrubech, který se pro tento typ zranění u nás stal špičkou. Před pár lety jsme pro něj nakoupili unikátní systém eksoskeleton z USA, jediný v Česku, a robotický stůl ze Švýcarska. Během té doby se tam vystřídaly spousty zraněných vojáků. Pokud je péče nedostačující, tak podnikáme zdravotní cesty do zahraničí.

A ano. Česká armáda je v NATO, takže je u ní třeba s izraelskými či ruskými lékaři komunikace složitější. My jako nadační fond můžeme komunikovat se všemi a ve finále se jedná o pacienta. V lednu jsme přivezli dva zraněné vojáky z Ukrajiny, kteří bojovali proti separatistům z Donbasu. Ministerstvo obrany Ukrajiny, protože má 26 000 zraněných vojáků, se na nás obrátilo, jestli bychom jim nepomohli s péčí o jejich zraněné bojovníky. Vyjednávali jsme o tom skoro rok, několikrát jsme byli i v Kyjevě a nakonec jsme uzavřeli memorandum o spolupráci při léčbě a rehabilitaci jejich zraněných vojáků.