Prezident České republiky Miloš Zeman řekl, že bychom neměli přijímat žádné uprchlíky ze zemí nám kulturně velice vzdálených, z Afriky a Blízkého východu. Nelze podle něho vyloučit, že mezi nimi mohou být džihádisté. Nejde jen o několik set či tisíc uprchlíků, ale o řetězovou reakci, kterou je třeba zastavit od začátku, neboť když už běží, nelze ji zastavit. Musíme prý bojovat proti islámskému radikalismu, jinak můžeme mít stejný osud, jaký nám plánoval Reinhard Heydrich…
Prezident Zeman není vskutku vězněm politické korektnosti, což oceňuji. Rizika pronikání islámu do Evropy pojmenovává v zásadě dobře. Nejsem si však jistý ohledně prostředků, kterými chce rizikům čelit.
V dobré víře podporoval invazi do Iráku, což byl velký omyl. Omyl vyplynul zřejmě z chybné analýzy problému. Obávám se, že Zeman má na mysli nějaké vojenské řešení. Existují situace, kdy není možné vyhnout se násilí. Zápas s formami islámu má však i velký duchovní rozměr. My sami se nacházíme ve stavu zápasu se sebou samými. Nevíme, kdo jsme, z čeho jsme vyšli, a musíme to v sobě objevit. A politický islám musíme porážet někdy mečem, ale někdy spíš duchovně. Možná je spíše východiskem, že mnoho muslimů se stane křesťany. Ročně jsou takových tisíce. Toho však nedosáhneme mečem, ale osobním příkladem.
A pokud jde o přijímání utečenců, již jsem řekl, že pomoc musíme poskytnout pronásledovaným, ostatním ne. Nemáme spolupracovat na paušálním přestěhování Afriky do Evropy.
V souvislosti s teroristickými útoky obhájci islámu říkají, že za to nemůže islám jako takový, ale islamismus – tedy prý pokřivený fanatický výklad islámu. Co si o tom myslíte? Lze rozlišovat islám a islamismus? Není problém v samotném islámu, který vychází z Koránu, kde je řada nenávistných a k násilí vyzývajících veršů, či v právu šaría, jež se uplatňuje v muslimských zemích a které je v rozporu s naším pojetím svobod? Existuje mírumilovný islám? Není to tak, že mohou existovat relativně mírumilovní muslimové, kteří se tak chovají ale navzdory islámu, protože jsou ve víře vlažní? Že jsou jakýmisi „matrikovými“ muslimy?
Samozřejmě že islám a islamismus je třeba rozlišovat, ale je nemožné je od sebe oddělit a vyhlašovat, že islamismus je v rozporu s islámem. Světová náboženství nejsou stejná v tom, jak řeší konflikty mezi lidmi a společenstvími. Rozum velí, že někdy je použití násilí přijatelné. Domnívám se však, že islám násilí ospravedlňuje lehčeji než jiná náboženství.
Myslím si, že i muslim může být ušlechtilou bytostí, se kterou je možné mít dobrý vztah. Může nás to překvapit i dokonce zahanbit, neboť si uvědomíme, s jakou lehkovážností neumíme zužitkovat dar naší víry. Ve vztahu větších komunit převládne však spíše kmenový princip.
Z hlediska islámu se často hovoří jen o tom, zdali je násilný nebo není. Ale není další věcí, že si třeba jako Češi či Evropané chceme zachovat svou identitu, kulturu a že chceme, aby v našem prostředí zůstaly kostely a nechceme zde mešity? A že bychom zde případně nechtěli ani stavby jiných náboženství, i kdyby tato náboženství byla mírumilovná? Například by se asi nehodil obrovský buddhistický chrám vedle katedrály...
Mešity jsou jen vyjádřením přítomnosti muslimů v zemi. Jakmile počet muslimů dosáhne několika procent, potom jednoduše ty mešity mít budou. A zachování kultury? Věřím v cosi, co bych nazval vedoucí kultura. A v našich zemích by to měla být ta naše. Nepřeji si stav, když by se přítomnost vánočního stromku na náměstí považovala za urážku jiných náboženství. Náš problém však je, že se už neumíme dohodnout, co je ta naše kultura. Jestli si myslíme, že islám porazíme karikaturami v Charlie Hebdo, rozhazováním prasečích nožek u mešit a demonstrativním trháním Koránu, tak se mýlíme.
Další věce, které se příliš nezmiňují, jsou kriminalita a asociálnost imigrantů. Existují takzvané no-go zóny, kam se původní obyvatel bojí vstoupit. Zločiny jako krádeže, vraždy, znásilnění jsou u imigrantů mnohokráte častější než u „domorodců“…
Hrozbu islámského terorismu se, jak se zdá, podařilo v Evropě dostat pod kontrolu. Útoky tak rozsáhlé, jako byl Madrid 2004 anebo Londýn 2005, se nezopakovaly. Bezpečnostní služby to tedy zatím zvládají. Horší je vznik paralelního společenství, které zmiňujete. Mnoho muslimů, i když ne všichni, se kvůli kulturním rozdílům k nám nedokáže začlenit. Žijí v celých čtvrtích mimo evropské společenství a chybí jim povědomí společného tisíciletého příběhu. Co se kriminality týká, není tajemstvím, že podíl mladých muslimů v západoevropských věznicích je vyšší než jejich podíl v celkové populaci.
Mělo by se nějak diferencovat mezi uprchlíky z Afriky a Blízkého východu? Například přijímat křesťany a jezídy? Nebo za jakých podmínek a koho bychom měli případně přijmout, respektive komu poskytnout azyl?
Při přijímání cizinců je rozumné diferencovat. Kulturně blízcí se dokážou integrovat, jiní ne. Ani křesťan nemusí být anděl, ale víte, že neudělá sebevražedný útok ve snaze vstoupit do ráje. Ale tento přístup spadá spíše do migrace legální, která probíhá se souhlasem přijímajícího státu. V současné krizi čelíme nelegální migraci, která se dodatečně legalizuje žádostí o azyl. A v azylovém řízení máme zjišťovat, zda je pro azyl důvod. V EU nám nikdo nebude distribuované azylanty třídit na křesťany a nekřesťany.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík