Pane prezidente, jak se vám daří? A co nový dům, zabydlel jste se?

Dům je krásný. Mám tam malou zahrádku japonského typu, tedy kameny a rostliny, která je také krásná. Rodina se o mě stará a mám i dobrou zdravotní péči od firmy Senior Home, takže nemám, na co bych si stěžoval. 

Jinými slovy jste se rozhodl ponechat si stejné zdravotnické služby, které jste měl ještě během svého mandátu. 

Pokračuje to, co bylo, a není důvod to měnit. 

Premiér Fiala nedávno kritizoval Eurostat, že mate veřejnost. Šlo o statistiku, která říkala, že ceny plynu nejvíce rostly v ČR, a to o 231 procent, zatímco například na Slovensku pouze o 18 %. Eurostat kritiku odmítl. Jak jste tuto epizodu vnímal?

Je to úsměvné. Samozřejmě bych si přál, aby premiér byl ekonom. Nicméně k tomu zřejmě v dohledné době nedojde. To, že premiér Fiala není ekonom, může vést právě k tak úsměvným výrokům, jako je zpochybnění nejvýznamnější evropské statistické organizace. Nicméně ano, chápu, že narůstá nervozita vlády, ale tuto nervozitu by bylo možné řešit aktivními opatřeními, a nikoli pomlouváním Eurostatu.

Ostatně ani ministr financí není ekonom. 

Ovšem.

Vláda se zítra za pět minut dvanáct chystá zveřejnit balíček daňových a dalších ekonomických opatření, z nichž mnohá unikala. Jde například o zrušení nejnižší sazby DPH na léky či potřeby pro malé děti apod. A zůstaly by pouze dvě sazby, 12 a 21 procent, což by evidentně vedlo k dalšímu zdražení. Je toto správná cesta, jak uzdravit státní rozpočet a dostat zemi z krize?

Jsem ve stejné situaci jako kdokoli jiný a mohu vycházet pouze z informací, které unikají na veřejnost. Některé z nich jsou potvrzovány, jiné naopak dementovány. Nicméně můj obecný dojem je, a rád po zveřejnění kompletní informace změním názor, že tzv. konsolidační balíček kombinuje dvě věci. Za prvé ušetřit co nejméně miliard a za druhé naštvat co nejvíce občanů. To je smrtící koktejl, který se ovšem vládě daří namíchat, jak se zdá. Jako příklad lze zvolit uvažovanou daň z tichého vína, která snad nakonec zavedena nebude. Pokud by k tomu došlo, pozitivní fiskální efekt by byl zanedbatelný, ale podařilo by se naštvat nejenom vinaře, ale všechny konzumenty vína. 

Druhá věc je daň z přidané hodnoty. Ministr Stanjura nejdřív uvažoval o nižší sazbě ve výši nikoli 10, ale 14 procent, což by údajně státnímu rozpočtu vyneslo 24 miliard korun. Nejnovější verze, dodal bych, že jde po konfiskaci o druhé opravené vydání, mluví o 12 procentech, což ovšem stále znamená, jak jste uvedl, že některé komodity, které byly v desetiprocentní sazbě, budou o dvě procenta dražší, a to je objektivně proinflační. Jde tak trochu o natírání zábradlí na potápějícím se parníku, nehledě na již zmíněné sociální nebo politické efekty. 

Vzhledem k tomu, že kritika má být doprovázena pozitivní alternativou, opakuji mnohokrát vyslovené přesvědčení, že rozpočtový deficit je možné vyléčit návratem daně z příjmu fyzických osob na původní hodnotu a že guvernér ČNB Aleš Michl má naprostou pravdu, když říká, že hlavním proinflačním faktorem je právě rozpočtový deficit. Jinými slovy, je to vláda, která tím, že vytváří deficit, vytváří také inflaci. 

Zaujal mě citát premiéra, který před týdnem zveřejnila na Facebooku ODS: „Máme téměř nulovou nezaměstnanost, ekonomika znovu roste, inflace pomalu klesá a ohrožení chudobou je nejnižší v EU! Naše vláda dělá všechno pro to, abychom byli ještě lepší.“ Zajímal by mě váš názor.

Některé tyto výroky mně bohužel připomínají komunistické období. „Daří se nám dobře a v budoucnosti se nám bude dařit ještě lépe.“ Skoro si myslím, že nestojí za to jakkoli to komentovat. Jen bych rád připomněl, že nízká nezaměstnanost rozhodně není zásluhou této vlády, protože byla tak nízká po celou předchozí dobu.

Vlivem rezignace ministra školství proběhly ve vládě personální změny. Na školství nastoupil Mikuláš Bek a jeho místo ministra pro EU zaujal exnáměstek ministra zahraničí Martin Dvořák. Je tato změna v obsazení vlády hodna nějakého hodnocení či komentáře?

Pana Dvořáka neznám, a nemohu se k němu tedy vyjadřovat. Pana Mikuláše Beka částečně znám a všiml jsem si, že když byl ministrem pro evropské záležitosti, tak byl téměř neviditelný, což bylo bizarní zvláště v době, kdy Česká republika předsedala Evropské unii. Jinak ovšem dlouhodobě zastávám názor, že Ministerstvo pro evropské záležitosti je zbytečné, protože koliduje s Ministerstvem zahraničí.

Ministr Dvořák v rozhovoru pro Deník N řekl, že se poprvé vyznává ze svého eurohujerství a dovede si představit Spojené státy evropské či zvážení existence práva veta. Může na to mít vliv?

Také jsem dříve býval eurohujerem, ale postupem času jsem se stal eurorealistou. Zejména pod vlivem šílené bruselské byrokracie. Jako příklad bych uvedl Green Deal, který pokládám za politický i ekonomický nesmysl. Nemám nic proti evropské integraci, nicméně za podmínky, že bude zachována suverenita národních států.