Ministerstvo spravedlnosti se omluvilo exposlancům Marku Šnajdrovi, Ivanu Fuksovi a Petru Tluchořovi za to, že byli neoprávněně ve vazbě kvůli podezření, že se výměnou za lukrativní posty v polostátních firmách vzdali svých poslaneckých mandátů a umožnili Nečasovu kabinetu pokračovat ve vládě. Navíc dostanou odškodné dohromady ve výši 1,9 milionu korun.  Co tomuto závěru kauzy trafik říkáte?

Hodnotím to jako naprosté selhání státu, a zejména státního zastupitelství, protože v době, kdy zahajovalo stíhání exposlanců, se řešil případ poslanců za Věci veřejné Víta Bárty a  Jaroslava Škarky, takže už vědělo, že trestní stíhání za provinění v Poslanecké sněmovně je nepřípustné.  Přesto olomoučtí státní zástupci zahájili v této věci stíhání, a to dokonce vazebně, se všemi důsledky, které jsou s tím spojené.  A tím, že se stát dneska omlouvá a přiznává chybu a je v omluvě výslovně uvedeno, že chybu učinilo Vrchní státní zastupitelství v Olomouci, je také znám adresát té chyby. A já bych teď očekával, že z toho vyvodí důsledky také ten, kdo tuto chybu zavinil. Jestli se nějaké chyby dopustí člověk, samozřejmě za to platí buď penězi, nebo nějakým trestem, a jestliže se chyby dopustí státní orgán, měla by být také vyvozena nějaká osobní odpovědnost ze strany toho, kdo chybu udělal.

Zvlášť když došlo k finanční škodě státu, protože bude muset zaplatit třem poslancům téměř dva miliony korun jako náhradu ušlého výdělku a zadostiučinění za omezení jejich osobní svobody během měsíční vazby.

Jasně. Jednak, ale kromě toho došlo k poškození dobrého jména státu. To není jen tak zahájit trestní stíhání, které je nezákonné.  Potom vzniká otázka, co to bylo vůbec za akci, proč se konala tak obrovská demonstrace síly, která má tak žalostný výsledek.  Myslím si, že by měl někdo nést osobní personální odpovědnost.

Jak se díváte na to, že pokračuje trestní stíhání dalších „účastníků“ údajného přidělování trafik exposlancům, tedy bývalého premiéra Petra Nečase, tehdejší šéfky jeho kabinetu Jany Nagyové a bývalého Fuksova náměstka Romana Bočka, na které se imunita nevztahuje?

To jsou už žalostné výsledky, to je jen snaha, aby celý případ neskončil úplným výbuchem.  Jde ale jen o zalepování děr.

Když vidíte, jak se celá kauza, která vedla k pádu Nečasovy vlády, předčasným volbám a přepsání politické mapy, navzdory slibům protikorupční policie a olomouckých vrchních státních zástupců vyvíjí,  myslíte si, že tak obrovská demonstrace síly s nasazením stovek policistů na desítky domovních prohlídek nebyla vůbec odůvodněná?

Nic to neodůvodnilo. Naopak, vyvolává to otázky. Podle mne to bylo hrubě zneužito, mělo to obrovské politické důsledky. Proto říkám, že za to musí někdo nést odpovědnost, tu musí nést  Vrchní státní zastupitelství v Olomouci. Čím dřív, tím líp. Oddalování důsledků znamená, že jsou různé kategorie lidí: ti, kteří odpovědnost nesou a jsou za to trestáni, a ti, kteří ji také mají, ale nenesou žádné důsledky. To je podle mne špatné.

Ale v takzvané kauze Nagyová probíhá více trestních stíhání, například za zneužití Vojenského zpravodajství nebo za daňové  úniky při nepřiznávání darů – kabelek a šperků v případě ředitelky kabinetu premiéra. To nepovažujete za významné?

V každém případě to už je jen zalepování děr. Když se neukázalo být pravdivé, co bylo původně záminkou pro tu obrovskou akci, je tady teď snaha najít alespoň něco, aby nebylo zřejmé, že to celé bylo zpackané a neadekvátní.  Protože ten zásah byl neadekvátní  výsledku.

Souhlasíte tedy s předsedou Ústavního soudu Pavlem Rychetským, který prohlásil, že se sice státní zástupci konečně přestali bát, ale při své emancipaci dělají spoustu přehmatů a že jde o jistou odbornou nezpůsobilost?

Jistě. To není jen tento případ. Já jsem byl obhájcem bývalého náměstka ministra spravedlnosti Františka Steinera, který byl také trestně stíhán a skončilo to odložením věci a úhradou části nákladů. V současné době  podáváme žalobu na stát, aby uhradil zbytek nákladů.  Jestliže se tohle děje, není to normální. Státní zástupci evidentně nezvládají své úkoly.

V blízké době bude Poslanecká sněmovna rozhodovat o nové podobě zákona o státním zastupitelství, v němž by měla být nezávislost státních zástupců posílena. Neobáváte se, že to může vést k dalším problémům, pokud podle Vás už dnes nezvládají svou práci?

Nemám nic proti nezávislosti státních zástupců, ale to ještě neznamená, že když mám nezávislost, nemám žádnou odpovědnost. A větší míra nezávislosti znamená také větší míru odpovědnosti.  A když je tu odpovědnost, musí také nést důsledky. Jsem svědkem toho, jak jsou odvoláváni soudci kárnými žalobami za nečinnost.  To je v pořádku, ale za chybné rozhodnutí by měla být také vyvozena odpovědnost.

Ale trestnímu stíhání nečelí jen vrcholní politici jako premiér, ale i řadoví zastupitelé měst a obcí třeba kvůli hlasování o veřejných zakázkách, prostě kvůli politickému rozhodování. Unie obhájců upozorňuje, že soudy tyto případy většinou zamítají. Co si o tom myslíte?

Já tomu říkám kriminalizace politiky. To znamená, že trestní právo je vnášeno do oblasti výkonu veřejné moci. Policejní orgány posuzují, jestli zastupitel hlasoval správně, jestli měl být postaven bazén nebo něco jiného, jestli je stavba rentabilní nebo ne. Já se ptám, kdo ty funkce bude dělat, kdo bude kandidovat na funkce starostů a místostarostů, když každé jejich rozhodnutí bude přezkoumáváno, jestli je správné a jestli bylo učiněno  s péčí řádného hospodáře?  Nedivil bych se, kdyby se lidé do těchto funkcí vůbec nehrnuli.  Je přece nesmysl, kdyby měli za pět set korun měsíčně jako radní strkat hlavu do oprátky. Dochází prostě k jakési kriminalizaci politiky,  politická rozhodnutí při výkonu veřejné moci jsou přezkoumávána policejními orgány, to už potom mohou ti policisté sami sedět na radnicích a rozhodovat.   

Někteří kritici dokonce tvrdí, že takovýto boj s korupcí je nástrojem spravedlnosti v rukách fanatiků nebo minimálně populistů. Souhlasíte s takovým názorem?

Boj proti korupci je důležitá věc, ale musí být veden právními prostředky, a jak říkám, znamená to větší míru odpovědnosti. Protože, jestliže vytvořím falešný příběh tím, že někoho nařknu, a pak se ukáže, že to není tak, jak bylo původně ventilováno, mohu někomu uškodit. Ti lidé mají pak zpackané životy.