Slavnostní den zahájilo město Liberec už dopoledne vysazením Stromu republiky, který bude symbolizovat založení státu a připomínat význam svobody a demokracie. Na stejném místě v Parku Clam-Gallasů už dříve strom podobného významu stával. O to, aby lípa srdčitá časem pevně zapustila své kořeny, se jako první přihozením zeminy postaral za město Liberec náměstek primátora Ivan Langr. K němu se vzápětí přidali další, například paní Jaroslava Chotěnovská, pamětnice vysazení původního Stromu svobody v roce 1946.

Právě díky jejímu svědectví byla letos v květnu pod kořeny dříve pokáceného stromu objevena skleněná schránka, kterou sem uložili tehdejší zástupci osvobozeného města. A stejně tak jako před 72 lety, tak i nyní v roce 2018 byla do kořenů lípy vložena speciální schránka se současným poselstvím budoucím generacím - a sice Zprávou o stavu města v roce 2018, kterou sepsal náměstek Ivan Langr. Zprávu doprovodila také kopie původní objevené historické listiny a sada současných mincí. Stromu na závěr požehnal arciděkan Radek Jurnečka.

„Už zjara, když jsme pod torzem bývalého Stromu svobody objevili původní, 72 let starou listinu se vzkazem našich předchůdců, jsme věděli, že tuto krásnou aktivitu musíme zopakovat a připravit našim potomkům jakousi stručnou zprávu o aktuálním stavu města. Budoucí čtenáři se tak mj. dozvědí, jak si na tom momentálně Liberec stojí s populací v porovnání s jinými velkými městy, aktuálním stavem klimatu, správou města a jeho rozpočtovými možnostmi, průmyslem i nezaměstnaností, službami v oblasti vzdělávání, kultuře, sportu, veřejné dopravě i svozu odpadů. Nemohl jsem samozřejmě zapomenout ani na letošní výročí, pro Liberec tak důležitá i intimní – příchod Liebiegů před 200 lety i půlstoletí od okupace vojsky Sovětského svazu. Protože obojí Liberec významně proměnilo, ať už na vzhledu či významu, nebo na duchu,“ prozradil náměstek primátora pro školství, sociální věci a kulturu Ivan Langr.

Už se stalo tradicí, že město Liberec na největší státní svátek otevírá veřejnosti historickou budovu radnice. Stejně tak tomu bylo i letos, kdy si lidé mohli prohlédnout běžně nepřístupné reprezentativní prostory ve druhém patře, kde pravidelně zasedají radní nebo kde vedení města přijímá vzácné návštěvy, obřadní síň s novými varhany nebo pracovnu primátora. Málokdo při prohlídce vynechal velký balustrádový balkón, ze kterého v minulosti promlouvaly k Liberečanům významné osobnosti.

Vzpomínkový den pokračoval v odpoledních hodinách tradičním pietním aktem u pomníku T. G. M. v Masarykově ulici, který ve spolupráci s městem připravilo Komunitní středisko Kontakt. Památce zakladatele státu Tomáše Garrigue Masaryka a všech, kteří se zasloužili o vznik ČSR, se přišli poklonit a položit věnce primátor Tibor Batthyány, náměstek primátora Ivan Langr a řada dalších osobností. Slavnostní slovo pronesl historik Jiří Bartoš Sturz, po němž s oblíbenými písněmi Tomáš Garrigue Masaryka vystoupil pěvecký sbor Matylda a Tylda. Jeho členové pak celý akt zakončili českou státní hymnou.

Slavnostní den zakončil koncert v Divadle F. X. Šaldy. Na začátku přítomné publikum přivítal primátor města Liberce Tibor Batthyány. Za symbolických sto korun se ke stému výročí založení samostatného československého státu mohli přítomní potěšit vystoupením baletní školy Malex pod vedením sólistů baletu Marie Gornalove a Alexeje Yurakova, nadáním mladého houslisty Daniela  Matejči a jeho uměleckým přednesem desátého opusu z Českých tanců a nápěvů Otakara Ševčíka, dále vystoupením dvou libereckých pěveckých těles, dětského sboru Severáček a sboru ROSEX. Vrcholným zážitkem slavnostního dne byla Dvořákova Symfonie č. 9 e moll Z nového světa, kterou pod taktovkou Martina Doubravského skvěle zahrál symfonický orchestr Divadla F. X. Šaldy v Liberci.

Samostatný československý stát byl vyhlášen 28. října 1918 po pádu Rakousko-Uherska. Historicky prvním prezidentem se stal v listopadu 1918 Tomáš Garrigue Masaryk, který byl po začátku 1. světové války strůjcem exilových aktivit směrovaných ke vzniku svobodné republiky. T. G. M., známý jako prezident Osvoboditel, byl hlavou ČSR až do roku 1935, kdy abdikoval ze zdravotních důvodů. Za své mimořádné zásluhy byl celkem sedmnáctkrát navržen na Nobelovu cenu míru.