Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážená paní vicepremiérko, milé kolegyně, milí kolegové, dovolte mi, abych vystoupil k projednávanému návrhu zákona, který se týká posunu akcí a využití mechanismu tzv. voucherů k tomu, aby se ulevilo těm, kteří jsou v kulturní oblasti, zejména v oblasti pořádaných akcí tímto postiženi.

Musím přiznat, že v jarním období ve mně ten návrh vyvolával určité rozpaky. Jednalo se tehdy o normu, která byla předložena velmi rychle, nicméně běh času nakonec ukázal, že se jedná o jednu z dílčích forem podpory, která může pomoci, a chtěl bych tedy v této souvislosti avizovat, že klub Občanské demokratické strany je připraven tento návrh podpořit.

Chci ale, dámy a pánové, k tomu dodat nyní jednu podstatnou věc, a to je to, že tento samotný návrh zákona sám o sobě, i když bude schválen, představuje opravdu jenom minimální způsob, jak pomoci postiženým oblastem kultury, postiženým kulturním akcím a zejména lidem, kteří v kultuře působí. Jarní období vyvolalo pocit, že poté, co odezní ta nejakutnější část epidemie, a poté, co přišla velká rozvolnění, že v tom letním období se vlastně ten kulturní provoz vrátí zpátky do relativně běžných kolejí a že sektory, které byly ovlivněny velmi negativně tou jarní koronavirovou krizí, získají čas na to, aby alespoň částečně zahojily ztráty, které jim vznikly, a aby se ten mechanismus, na základě kterého vlastně kulturní byznys v tom neutrálním, dobrém slova smyslu funguje, mohl znovu oživit a fungovat.

Pak přišla podzimní vlna epidemie, ve které se nyní, teď nacházíme. Přišla znovu velmi drakonická opatření ve vztahu ke kultuře a fakticky jsme nejenom ve stejné situaci (jako) na jaře, ba co jsme v situaci dokonce, která je horší, protože ta omezená letní sezóna nestačila k tomu, aby se škody nahradily, a vlastně nepodařilo se díky tomu, jak brzo druhá vlna epidemie přišla, ztráty znovu nahradit. Jenom, dámy a pánové, připomínám, že v současné době se nacházíme v situaci, kdy vlastně již několik týdnů nemohou probíhat vůbec žádné kulturní akce, že jsou zavřené kulturní instituce, že s nemůžou provozovat kulturní akce ani na veřejnosti, ani na volných veřejných prostranstvích, ani v budovách. Prostě tento sektor je nyní, v současné době úplně zastavený.

Dámy a pánové, v minulých týdnech několikrát zazněla slova, která byla podle mého názoru nanejvýš nešťastná a která mluvila o tzv. volnočasových aktivitách a o tom, že ta opatření, která vláda přijímala zejména v minulých třech týdnech, vlastně nijak nezasahují ekonomické aktivity v této zemi.

Já chci nyní hovořit v tom kontextu, že kulturní aktivity, kulturu samotnou potřebujeme z pohledu toho, co my prožíváme, jakým způsobem kulturu potřebujeme, v čem je pro nás kultura důležitá, ale v tom kontextu, že se jedná o velmi důležité, zdůrazňuji, ekonomické odvětví. Jenom připomenu, že sektor hudební, zaměstnává nebo živí, to je správný termín v tomto kontextu, více než 100 tis. lidí, a že ti jednotliví výkonní umělci jsou jenom špičkou v této skupině, že je na ně navázána celá řada dalších profesí, která je nezbytná k tomu, aby celý tento sektor fungoval.

Chci také zdůraznit, že se jedná o špičkové umělce, kteří procházejí napříč jednotlivými žánry. Ne nadarmo v České republice jsou tolik žádaní. Zvukaři, laik designéři, ti, kteří staví pódia. To znamená vedle té sekce, nebo vedle té části umělecké také ti, bez kterých vlastně toto nemůže fungovat. Odhaduje se mimochodem, že tento sektor měl před krizí roční obrat v řádech téměř 20 mld. korun. Také je důležité říci, že vedle institucí, které jsou v uvozovkách kamenné, tak velká většina lidí, která těmto sektorům působí, jsou lidé, kteří pracují jako OSVČ nebo v malých firmách a pro které je toto vlastně to, že jsou na tzv. volné noze, základní způsob obživy.

V současné době znovu zdůrazňuji, tento sektor nefunguje, koncerty se nekonají, hudební kluby zavírají. Stejně tak to platí pro sektor divadel, ať už to jsou ta divadla veřejná nebo divadla nezávislá, která nemají veřejné zřizovatele a pro které je tato situace opravdu devastující. Mimochodem také jenom připomenu, když jsme tady hovořili o tom, že některé ty oblasti nemají žádnou ekonomickou návaznost, že právě na kulturní aktivity je navázán sektor gastronomie, cestovního ruchu, ubytování a také to, že vlastně funguje na sezónním principu, tedy to, že v tom letním období, kdy jsou festivaly, velká venkovní vystoupení, ti lidé získávají nějakou rezervu, která jim umožňuje zvládnout to období podzimní a zimní.

To je, dámy a pánové, v současné době všechno zavřené a nic z toho vlastně fungovat nemůže. A já chci při tomto vystoupení apelovat nejenom na to, abychom pomohli tou formou zákona, který tady je teď připraven, ale abychom si jako Poslanecká sněmovna byli vědomi nezbytnosti kultury, potřebnosti kultury pro život v naší zemí a také na to musí tedy navázat nějaké konkrétní kroky. Tím prvním bylo již v dubnu letošního roku vyčlenění zhruba 1 mld. korun ze státního rozpočtu na pomoc kultuře, která byla alokována na Ministerstvo kultury, které ji postupně zpracovává. Musím přiznat - (Odmlka pro hluk z pravé části sálu.)

A vedle toho, už jsem tady mluvil o potřebnosti kultury, také to, že musíme konkrétně pomoci. Hovořil jsem o 1 mld. z rozpočtu Ministerstva kultury, která byla postupně uvolňována, jednalo se často o velice důležitou pomoc pro regionální kulturní instituce. Musím ale říci, že to trvalo nesmírně dlouho. Jenom připomenu to, že podpora, která se týká třeba regionálních kulturních institucí veřejných zřizovatelů, se fakticky rozhodla na konci září.

Nicméně tato pomoc směřovala buď k organizacím Ministerstva kultury nebo regionálním kulturním institucím a nějaká její menší část směřovala právě do segmentu, řekněme té kultury nezřizované, kultury, která je postavená na jiných principech. Ti, o kterých jsem tady hovořil, v hudebním průmyslu nebo v hudebním sektoru, v nezávislých divadlech, ti, kteří prostě působí mimo veřejné instituce, očekávali jinou pomoc. Pomoc, která bude zaměřená právě na ně, a tu měl představovat program COVID-Kultura I.

Musíme ale, dámy a pánové, říci, že program COVID-Kultura I, se ukázal jako neúčinný a neefektivní. Jakkoliv pan vicepremiér Havlíček - a už jsem ho s tímto konfrontoval, tvrdil, že je ten program napsaný tak, jak si to přáli sami kulturní aktéři, tak to pravda nebyla a prokázalo se to v holé realitě, kdy z těch devíti set mil. korun, které byly do COVID-Kultura I alokovány, tak se vyčerpala výrazně menší část. Jednalo se zhruba o necelých 200 mil. korun. Byl to tedy program, který se ukázal v tomto ohledu jako nefunkční, zrovna v té kritické době, která byla tak zapotřebí.

V současné době se připravuje program COVID-Kultura II, ve kterém je alokováno 750 mil. korun. Vláda, Ministerstvo kultury, Ministerstvo průmyslu a obchodu to prezentuje jako veliký úspěch. Musíme si ale říci, že to nejsou žádné nové peníze. Že se do COVID-Kultura II přesunuly jenom ty nevyčerpané částky z toho předchozího programu, a každopádně se jedná u sumu, která je malá. Podmínky tohoto programu už jsou mnohem více diskutovány přímo s kulturními aktéry, takže obsahují řadu velice užitečných opatření, ať už těch, která směřují na projekty a na firmy, které působí v oblasti kultury, tak na ty, kteří směřují na OSVČ. Chtěl bych ale apelovat na to, že v těchto hodinách, nebo několika málo dnech, se ještě úplně finalizují podmínky COVID-Kultury II, a i tak tam jsou některé problematické body, odmítají vládní představitelé zařadit do tohoto programu některé profese, a jsou tam také některá omezení, která podle mého názoru jsou nespravedlivá, která se týkají těch, kteří mají nějaké vedlejší příjmy, byť ty příjmy - a už se neporovnává, jestli tyto příjmy jsou větší nebo menší, než měli ze svého působení v oblasti kultury. Týká se to zejména seniorů, týká se to těch, kteří pobírají mateřskou nebo rodičovskou dovolenou nebo studentů. A týká se to také lidí, kteří nemají trvalý pobyt v ČR, což je také v době mezinárodní mobility kultury nespravedlivé a tak by to být určitě nemělo.

Takže vyzývám k tomu, aby se tyto podmínky upravily tak, aby ten dopad byl co největší a aby byl co nejvstřícnější k lidem, kteří opravdu přišli díky velkým vládním restrikcím naprosto o možnosti si vydělat, přišli o své živobytí. Samozřejmě je zapotřebí pomoci i v některých jiných věcech, jako je odpuštění záloh na zdravotním a sociálním pojištění pro OSVČ v kultuře, znovuzavedení Pětadvacítky, prostě další možnosti, jak tyto cesty najít. A to, co se v současné době možná jeví jako velmi předčasné, kdy se nacházíme nikoliv uprostřed, ale bohužel pořád ještě pod vrcholem té krize, je také zapotřebí přemýšlet nad tím, co bude potom. To znamená, jak tento sektor bude fungovat ve chvíli, kdy, jak my pevně věříme, se podaří druhou vlnu epidemie utlumit, a kdy se bude život v naší zemi snad vracet zpátky do běžných kolejí, a tedy přemýšlet nad tím, jakým způsobem by měla být ta jednotlivá restriktivní opatření rozvolňována. V tuto chvíli je to velmi jednoduché, je všechno zavřené, ale musí se přemýšlet nad tím, jakým způsobem bude to rozvolňování probíhat, jaká budou pravidla pro pořádání kulturních akcí. A velice vyzývám vládu - a nepřítomného pana ministra kultury k tomu, aby nad touto věcí právě vyjednával přímo s kulturními aktéry, aby se ta opatření nečinila od vládních stolů, na jiných ministerstvech, než je Ministerstvo kultury, ale aby se činilo v dialogu s těmi, kterých se to bezprostředně dotýká.

A moje poslední prosba, moje poslední žádost směřuje právě k paní ministryni financí. Těch 750 mil. korun bude určitě málo. Je zjevné, že se jedná o nějakou dílčí pomoc, která v současné době se týká těch, kteří nemohli díky tomu, jak byl mimo jiné špatně napsaný COVID-Kultura I, vlastně čerpat žádnou podporu, ale my se musíme bavit o tom, jakým způsobem pomoci kulturnímu sektoru i v dalších a dalších měsících na jaře. Já na to velmi naléhám, protože si myslím, že některé škody se dají napravit a některé škody už se ale napravit nedají vůbec. Jestli se, dámy a pánové, uzavřou hudební kluby, jestli se uzavřou divadla, jestli skončí svoji činnost třeba různé orchestry, jestli prostě ti lidé, kteří dlouhá desetiletí vytvářeli živnou půdu české kultury si prostě najdou ze zoufalství jiná zaměstnání, tak už se prostě to, co tady bylo, a na co jsme byli hrdí, na co jsme byli pyšní v České republice, nevrátí.

Myslím si, že v těch objemech, která vláda vyplácí na kompenzaci dopadů koronavirové krize, jsou částky, které by výrazně pomohly sektoru kultury, nízké. A proto, paní ministryně, žádám o to, abyste velice dobře zvažovala to, jakým způsobem těmto lidem pomoci. Abyste byla otevřená k jejich žádostem, abyste vyslyšela volání o pomoc těch, kteří ji podporují. Dámy a pánové, nečekají nás v kultuře lehké časy. Já bych na závěr připomněl známé heslo předního českého mecenáše Jana Mládka, který říkal: Přežije-li kultura, přežije národ. A možná to v tuto chvíli zní pateticky, ale v kontextu toho, co jsem tady zmiňoval, o těžké situaci české kultury, to možná nemusí být tak daleko od pravdy. Děkuji vám za pozornost.