Po sněmovních volbách jsem zveřejnil „návod“ na sestavení demokratické vlády, která by se nemusela opírat o komunisty, která by nevzbuzovala pochybnosti. A v tomto návodu byla neúčast trestně stíhaných osob ve vládě pouze jednou z podmínek. Nedělám z toho fetiš, neboť projídání šťastných ekonomických let a chabý až nulový výkon vlády v oblasti rozumných rozpočtů, snižování byrokracie, penzijní reformy, veřejných investic do vzdělávání nebo infrastruktury pocítí republika ještě dlouho poté, kdy už bude předsedou vlády někdo jiný.

Ale nebudeme se přece tvářit, že toto je nějaká běžná situace předsedy vlády! Že je normální mít obviněného premiéra, kterého chce policie obžalovat.

Proto jsem premiérovi navrhl, jak může situaci elegantně vyřešit. Když už nedokázal snést ministra, jehož sám do křesla spravedlnosti dosadil, mohl resort nabídnout koaličnímu partnerovi. A když nedokáže vystát představu, že by resort spravedlnosti vedl kandidát koaličního partnera, mohl navrhnout nezávislou respektovanou osobnost, se kterou by neměl problém nikdo, ani politická opozice.