A já s ní naprosto souhlasím. Vždyť právě obce jsou těmi, kdo mají, nebo by alespoň mít měly, největší přehled o tom, kam státní peníze putují, zda jsou účelně vynakládány a zda nejsou zneužívány.

Pro příklad nemusíme chodit daleko. Vzpomeňme si, že i v Liberci se o zneužívání příspěvků hovořilo, již v roce 2014 dokonce vznikla pracovní skupina, která stav a provozování ubytoven prověřovala. Nuzné podmínky, třeba i pět a více lidí žijících na dvaceti metrech čtverečních a přitom za nehorázný nájem – čtyři a více tisíc na hlavu.

Letos v srpnu pak liberecká radnice informuje o šetření aktuálního stavu. Výsledkem je zmapování sedmi sociálně vyloučených lokalit, kde nájemné dosahuje až čtrnácti tisíc, v některých problémových libereckých ubytovnách pak až šest tisíc za osobu a měsíc.

S ohledem na fakt, že na dvě dávky na bydlení putuje ze státního rozpočtu každoročně už okolo třinácti miliard korun, je potřeba regulace minimálně těch, které jsou zasílány podnikavcům, již zneužívají doposavad štědrého a příliš zkostnatělého a neadresného systému. A nejde jen o peníze, ale právě o to, co potřební za státní peníze dostávají. O podmínky, v jakých žijí. V případě, že do systému vstoupí obce, získají nástroj, jenž by mohl při uváženém používání významným způsobem pozitivně pohnout s obchodem s chudobou.

Mgr. Lenka Kadlecová