Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády,

na úvod mi dovolte poděkovat paní ministryni za přednesení návrhu a také úvodem bych chtěl říct, že já a za ANO my tyto kroky podporujeme, a dovolte mi tedy uvést zpravodajskou zprávu.

Severoatlantická aliance již v roce 2016 začala posilovat společnou obranu podél celého západního křídla. Již na summitu ve Varšavě v červenci 2016 NATO potvrdilo připravenost čelit současným komplexním výzvám. Opatření přijatá v rámci akčního plánu připravenosti byla postupně rozpracována v komplexní rámec vedoucí k posílení společné obrany a odstrašení, a to především s ohledem na ruskou hrozbu, která se promítla v roce 2017 do rozmístění celkem čtyř mnohonárodních bojových uskupení NATO, a to v Polsku, Estonsku, Lotyšsku a Litvě v rámci tzv. posílené předsunuté přítomnosti. V té době se jednalo o přiměřenou reakci na změněné bezpečnostní prostředí vyvolané agresivními kroky Ruska vůči Ukrajině. I přes výše uvedené opatření doplněné připraveností a odhodláním NATO vést s Ruskem smysluplný dialog za účelem zvýšení transparentnosti vojenských aktivit a snížení rizika incidentů se bezpečnostní situace ve východní Evropě postupně zhoršovala a dne 24. února letošního roku vyvrcholila bezprecedentní vojenskou agresí Ruska proti Ukrajině.

Slovensko, Maďarsko, Rumunsko i Bulharsko jsou státy na východní hranici NATO, které však dosud byly od nejvýznamnějšího potenciálního zdroje možného vojenského ohrožení odděleny územím partnerské Ukrajiny. Se zahájením ruské invaze na Ukrajinu se bezpečnost těchto zemí prudce zhoršila. V zájmu prevence ohrožení jejich územní integrity a suverenity je v současnosti na jejich území zřizována mnohonárodní vojenská přítomnost NATO, analogická k posílené předsunuté přítomnosti NATO v Pobaltí a v Polsku, která funguje již od roku 2017. Jejím účelem je taktéž posílení obranyschopnosti nejexponovanější části východního křídla NATO. Z vojenského pohledu se jedná o přítomnost, jejímž hlavním cílem je posílit schopnost odstrašení prostřednictvím viditelného projevu alianční solidarity zahrnující odhodlání bránit ostatní členy NATO. Napadení hostitelské země by tak díky přítomnosti aliančních sil pro agresora podstatně zvýšilo riziko vyvolání válečného konfliktu se všemi politickými, vojenskými a hospodářskými dopady.

Tímto způsobem je viditelně uplatňován závazek kolektivní obrany členských států NATO zakotvený v článku 5 Severoatlantické smlouvy. V reakci na narůstající ohrožení členských států NATO ze strany Ruské federace bylo již 16. února letošního roku na zasedání ministrů obrany NATO rozhodnuto o dalším posílení kolektivní obrany aliance podél její východní hranice.

Mezi schválená rozhodnutí patří i příprava ustavení stálé alianční přítomnosti ve formě mnohonárodních bojových uskupení pod vedením NATO na Slovenku, v Maďarsku, Rumunsku a Bulharsku. Jedná se o analogický model k posílení kolektivní obranyschopnosti exponovaných zemí, který funguje již od roku 2017 v Pobaltí a v Polsku, tak jak jsem říkal, takzvaná posílená předsunutá přítomnost NATO, do níž se Česká republika dlouhodobě zapojuje vysíláním sil a prostředků do bojových uskupení v Litvě a v Lotyšsku. Příprava zřízení další alianční přítomnosti byla na nejvyšší úrovni potvrzena na mimořádném videokonferenčním zasedání hlav státu a vlád zemí NATO dne 25. února letošního roku.

S ohledem na již probíhající ruskou vojenskou agresi na Ukrajině je nutné výstavbu mnohonárodních bojových uskupení urychlit. Do poloviny března připravují vojenské orgány NATO modality vytvářením mnohonárodních bojových uskupení. Současně probíhají nebo již jsou dokončena jednání hostitelských a přispívatelských zemí koordinována na úrovni civilních i vojenských orgánů NATO o konečném složení a harmonogramu aktivace jednotlivých bojových uskupení. Souběžně probíhá i zajišťování souhlasu dotčených zemí s přijetím, resp. s vysláním sil, aby aktivace bojových uskupení mohla nastat v nejbližším možném termínu.

Připravuje se stálé rozmístění mnohonárodních bojových uskupení na bázi posílených mechanizovaných praporů na Slovensku, v Maďarsku, Rumunsku a Bulharsku, v každé zemi jeden prapor, tedy čtyři celkem. Činnost jednotlivých bojových uskupení řídí a odpovědnost za jejich výstavbu a trvalé naplnění nesou vedoucí země, které jsou zároveň největšími poskytovateli sil a prostředků. Vedoucí země v bojových uskupeních budou působit dlouhodobě, další spojenci pak budou vojensky přispívat na principu dobrovolnosti a rotačním způsobem.