Kdy tedy budeme investovat? Kdy budeme dělat nutná strukturální opatření v sociálních systémech? Po volbách? A po kterých, když nás každý rok čekají alespoň jedny?

Před volbami se rozdává. Před těmi letošními krajskými se zvedají platy různým skupinám státních zaměstnanců. Dalším skupinám je minimálně slíbeno, že příjmy porostou. V roce 2016 skončí rozpočet na nule, protože neinvestujeme. V roce 2017 plánuje vláda schodek 60 miliard. Ale proč ten schodek, když se moc neinvestuje a daně se vybírají dobře? Kvůli parlamentním volbám? Problém takového přístupu spočívá v tom, že zvyšujeme spotřebu, ale neinvestujeme dostatečně do své budoucnosti. Do infrastruktury, do kvalitní dopravy silniční, železniční i veřejné. Do mobility pracovní síly. Do vysokorychlostního internetu, kdy vysokorychlostní síť znamená pro rozvoj této země ve 21. století totéž co znamenala železnice pro náš rozvoj ve století devatenáctém. Ano, přidáme různým skupinám zaměstnanců. Ale bez potřebných reforem. Školství potřebuje nejen peníze, ale hlavně změnu přístupu ke vzdělání. Pokud má být tato země úspěšná, potřebuje lidi vzdělané, ale především flexibilní, připravené se učit a reagovat na rychle změny okolo nás. A jestli je něco opravdu jisté, tak to, že rychlost změn neustále roste. Ve zdravotnictví je to podobné jako ve školství.

Pokud není vůle cokoli měnit před kterýmikoli volbami, tak se zřejmě nebude měnit dlouho vůbec nic. Příští rok jsou volby parlamentní, pak prezidentské, senátní a komunální, pak zase evropské, pak zase krajské a tak pořád dokola. A k tomu ekonomický cyklus. Volbami motivovaný přístup k rozpočtu vede pouze k navyšování mandatorních výdajů, což do budoucna podvazuje připravenost k jakýmkoli reformám. Zajímavé je, že vedení krajů se chová podobně. Moje zkušenost z kraje Středočeského. Brutální navýšení dotací rozdaných před krajskými volbami zcela netransparentně. Jen letos bylo takto rozdáno přes 200 milionů korun. Výrazný nárůst běžných výdajů. Velmi nízké kapitálové výdaje, třetí nejnižší mezi kraji přepočteno na počet obyvatel. Neochota sáhnout do struktury středních škol, neschopnost řešit kumulující se stamilionové ztráty krajských nemocnic. Jednoduše řečeno, ani Středočeský kraj neinvestuje do své budoucnosti. V krajích se to dá změnit za 14 dní a minimálně na čtyři roky. Na centrální úrovni to tak jednoduché nebude.