Vážení přítomní.

Mám pocit, že teď v tom vystoupení toho bylo smícháno hodně dohromady. Že jsme se malinko vzdálili od té afilace. Že jsme se dostali až do Turecka a na Blízký východ a na celý obvod schengenské hranice. To si myslím, že je trošku ambiciózní. Ale přesto, abych nebyl nařčen, že se vyhýbám odpovědi.

Spor uvnitř aliance. Pane kolego, prostřednictvím pana předsedajícího. Vy samozřejmě důsledně používáte slovo pakt. Už jsem to tady jednou říkal a je to skutečně téměř dojemné. Jak používáte toto slovo, které vždycky používali naši politici před rokem 1989, aby z té aliance skutečně udělali takový jednoslabičný úderný zvuk. Aby to bylo něco zlého, agresivního, nepřátelského. Tak dobře, říkejte tomu klidně dál pakt. Pro mě to je spojenectví, které nám snad poprvé skutečně zajišťuje nějakou účinnou a efektivní obranu.

Ta situace v Turecku a na Blízkém východě je skutečně nesmírně složitá. A myslím si, že je trošku takové nefér si tady na ní přihřívat polévku. Je to určité napětí vyvolané samozřejmě poměry především na turecké politické scéně a zatím se daří je, řekněme, držet v takové rovině, která ke zvyšující se migraci nepřispívá, naopak.

Teď skutečně nevím přesně, o co jde. Nemyslím si, že už v té odpovědi, nebo v té vaší reakci šlo o tu afilaci, ale spíš o NATO. Rád bych zdůraznil, že NATO je vojenské uskupení a tomu nepřísluší z titulu svých kompetencí, nebo obsahu činnosti střežit hranici. To, jak jistě víme, přísluší především policii a policiím jednotlivých členských států, případně jejich společné spolupráce. A ta armáda je nasazována až v nějakých extrémních chvílích.

Ale ta Washingtonská smlouva má různé články. Má taky článek čtyři, kde ten příslušný stát musí vyvolat jednání o případném použití článku pět. A nikdo z členských států aliance to v souvislosti s migrační vlnou v Evropě neudělal. Protože článek pět nebude nikomu vnucován. O jeho spuštění se musí požádat a musí se, byť někdy třeba i velmi rychle, projednat. Proto nedošlo k nasazení aliance na schengenských hranicích.

To skutečně není alianční úkol. To by měl být úkol společného úsilí policejních evropských sborů, kde ta spolupráce by rozhodně měla být efektivnější a účinnější. A myslím, že Česká republika v tomhle rozhodně pasivní není, naopak. A samozřejmě s tím, že stejně jako Česká republika, tak i jiné státy, by měly mít v rezervách připravenost i té armádní složky na různé emergentní případy.

Což my jako Česká republika máme. Máme v podstatě v permanentní pohotovosti 800 mužů pro jakoukoliv emergenci, jež jsou samozřejmě schopni nastoupit prakticky ihned. A to číslo jsme schopni podstatně navýšit. Ale to navýšení si s odpuštěním v tuhle chvíli nechám pro sebe, ani to není podstatné. Myslím, že je podstatné říci, že my tu situaci rozhodně nepodceňujeme, že armádní účast v tom je doplňková a nikoliv prvoplánová.

Co se týče ale úlohy NATO. Ta může nepochybně být výraznější a počkejme si ještě pár hodin na výsledky z dnešního summitu, nebo půlsummitu, jak se tomu říká v Bruselu. Zde nepochybně kromě tématu sdílení finančního břemene bude také významným tématem boj proti terorismu. A tam se s velkou pravděpodobností NATO přihlásí k té mnohonárodní koalici dnes už 68 států v boji proti terorismu. Bude se tomu v té deklaraci možná říkat ISIL, nebo to už jedno. Ale všichni víme, o co jde. Takže v tomhle ta aliance bude mít svojí židli u stolu, abych tak řekl, a bude v tom nepochybně aktivnější.

To je snad ve stručnosti vše. Jenom bych chtěl dodat k té pověstné afilaci. Pokud má být aliance funkční, a vy, prostřednictvím pana předsedajícího, po tom vlastně voláte, tak funkční může být jenom tehdy, když bude schopna po silách rychlé reakce disponovat taky dobře secvičenými a účinnými silami následného sledu. A předmětem vytváření větších celků v rámci i evropských uskupení je právě schopnost následných sil, aby byly účinně schopny zasáhnout v případě napadení některého z členských států. Nic ví, nic míň.

Děkuji.