Premiér také nechal oblepit republiku plakáty, na kterých slibuje, že Česko bude do deseti let vzdělanou křižovatkou Evropy. Při pohledu na státní rozpočet je ale jasné, že jde o pouhé fráze. Už zase.
Dobře to symbolizují tanečky kolem učitelských platů. Pedagogům má sice nově stát garantovat 130 % průměrné mzdy, ale do poslední chvíle nebylo jasné, jaká její úroveň se stane základem pro výpočty. Nyní už tedy víme, že určujícím rokem bude ten minulý. Co na tom, že se toho od té doby změnilo opravdu mnoho.
Ministr financí může slavit, že ušetřil, kantoři se ale budou muset spokojit s platy na úrovni necelých 113 % letošního průměru. Pomineme-li materiální rovinu, poznamená celá tato šaráda i důvěru občanů v politickou reprezentaci. Jak mají po takových kotrmelcích dál věřit, že k nim chová nějaký respekt?
České školství je v porovnání s jinými vyspělými zeměmi dlouhodobě podfi nancované, vláda se ale vymlouvá, že s tím prý nic nemůže udělat. Není to pravda.
Podle studie renomovaného thinktanku IDEA byly relativní platy učitelů vůči průměrné mzdě v roce 2017 na úrovni 110 %. O čtyři roky později již na 121 %. Přestože stále nedosahovaly vytyčených 130 %, růstový trend byl jasný. Vzpomeňme si, jak Petr Fiala, tehdy v opoziční lavici, sliboval pedagogům až 150 %. Jak se mu daří dnes jeho vlastní sliby naplňovat, když má jeho vláda většinu ve Sněmovně i v Senátu?
V roce 2022 se trend, který nastavily vlády s účastí sociální demokracie, obrátil. Zatímco v ekonomice rostly mzdy o více jak pět procent, učitelské platy pouze o procento. Když se podíváme na výdaje na školství jako celek, situace je podobná. Zatímco v letech 2017–2021 se dařilo postupně zvedat investice do vzdělávání tak, aby se začaly přibližovat průměru obvyklému v rozvinutých zemích, rok po nástupu Fialova kabinetu začaly opět klesat.
Ministr školství Mikuláš Bek se tetelí blahem, jak se mu podařilo zažehnat katastrofu, jež hrozila jeho resortu téměř třicetimiliardovými škrty. Abychom ale dosáhli alespoň úrovně z doby, kdy se zde na vládě podíleli sociální demokraté, musel by pro školství získat ještě přes 26 miliard navíc.
Vláda odmítla hledat příjmy státního rozpočtu a rozhodla se jít cestou ideologicky motivovaných škrtů. Budiž, je to zcela legitimní. Možná pro část voličů i akceptovatelné. Měla však mít tolik odvahy a respektu k občanům, aby dokázala zcela na rovinu sdělit, že školství její prioritou prostě není.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV