Začněme ilustrativním příběhem. Kdesi na půvabné říčce protékající listnatými lesy se objevilo naleziště zlata. Okamžitě se vynořily dvě možnosti, jak zlato vytěžit a ty rozdělily veřejnost na dva nesmiřitelné tábory. Podle jedněch se má zlato vytěžit rýžováním. Zkušení zlatokopové s pánvemi pozorně sledují drobné přírodní detaily, takže svou pozornost zaměří na typické tůňky a zákruty, kde se usazují na náplavy. Na první pohled to vypadá, jakoby šli najisto. Podle odhadů vytěží z celkového množství zlata v nalezišti 95%. Ale musí při tom pozorovat a přemýšlet. Druhý tábor navrhuje těžbu velkotonážním bagrem, který vyhrabe a naloží horniny kilometr na každou stranu od říčky po délce deseti kilometrů podél toku do hloubky deseti metrů. Vybagrovaný materiál se odveze do haly, kde se pečlivě vytřídí zlato. Podle odhadů tak možná vytěží až 98% celého naleziště. Vedlejším nezamýšleným důsledkem těžby bude nepěkná hluboká jáma, do které se sice naveze zpět vytěžená hornina, ale bude trvat desítky let, než se příroda s dírou v zemi vyrovná.

Kterou variantu by asi čtenář podpořil?

Proč se s elektronickou evidencí vůbec začíná? Skutečný důvod je prostý: Protože nefungují finanční úřady. Kdyby fungovaly, nebylo by potřeba nic podobného zavádět. A máme dvě možnosti: zařídit efektivní fungování úřadů, nebo začít zavádět nákladné EET. Obojí by vedlo ke stejnému výsledku, jenom finanční náročnost se liší. Místo, aby se pozornost zaměřila na opravdu významné daňové úniky a aby se postupovalo k těm méně významným, začíná se od těch nejbezvýznamnějších. Přibude sto nových draze placených úředníků, kteří budou fungovat přibližně stejně efektivně, jako fungovaly finanční úřady doposud.

Uvedu příklad. Vzpomínám, jak jsem se dostavil na finanční úřad, abych si jménem všech spoluvlastníků vyžádal na základě plných mocí potvrzení, že byla zaplacena daň z převodu nemovitosti, přičemž každý spoluvlastník zaplatil svou poměrnou část, na což jsem měl od každého výpis z banky. Nedovedete si představit zoufalství, kdy počítačový systém nebyl schopen dohledat příchozí platby ani se znalostí účtu, ze kterých platba přišla, kdy úředníci nebyli schopni shromáždit spisy jednotlivých spoluvlastníků, takže nakonec jsem odešel s nepořízenou s tím, že zhruba do týdne se platby snad dohledají a pak dostanu potvrzení. Nevidím sebemenší důvod domnívat se, že nově přijatí úředníci na EET budou fungovat efektivněji, než ti dosavadní, když budou mít na starosti asi milionkrát větší objem dat. Budou se v nich topit úplně stejně.

A že to bude opravdu veliký objem dat. Jenom hospodští vyprodukují milion účtenek denně. To je třistapadesát milionů dat ročně. Ovšem druhá vlna spouštění bude mnohem větší. Dá se očekávat, že počty budou ročně dosahovat k miliardám. Ovšem půjde o data neobyčejně citlivá. Znalost počtu prodaných ledniček v daném regionu je totiž zároveň informací, kolik domácností si zatím novou ledničku nekoupilo. Při sčítání obyvatel a domácností stálo pořízení takových dat pět miliard korun. A data pořízená z EET budou mnohem podrobnější, tedy i žádanější. Odhadněte, kolik by mohla zaplatit skupina organizovaného zločinu, aby se k takovým údajům dostala? Pokud by se data dostala ven, bude to znamenat žaloby na stát v takové výši, že se stát dostane do insolvence. Proto musí být data chráněna způsobem podobným, jako se zabezpečují jaderné elektrárny. To je dost náročné a také dost drahé. Přitom počítačoví experti se shodují, že jediným způsobem, jak dokonale zabezpečit data, je důsledně je izolovat od internetu. Alespoň tak nás to učili v NATO. Ovšem bez internetu to u EET nejde. Riziko úniku dat je tak velké, že můžeme s přehledem tvrdit, že k němu dojde a jenom je otázkou kdy.

Ve chvíli, kdy bude databáze obsahovat miliardy záznamů, bude finanční správa natolik zahlcena daty, že bude dost obtížné miliardy údajů vyhodnotit. Ministerstvo slibuje, že začne používat statistické metody. Bude to podobné, jako když satelity snímají veškeré dění na povrchu zeměkoule. Nepomáhá to k dopadení teroristů dříve, než něco provedou, ale když se něco stane, dají se vyhledat datové záznamy a může se konstatovat, že data k odhalení stát měl, jenom je nestačil vyhodnotit.

Z hlediska státní správy nastane problém. Pro každého podnikatele bude mít stát dva oficiální údaje o jeho tržbách. Jeden z EET a jeden z daňového přiznání. Tomu se po staletí státní správa vyhýbala jako čert kříži. Protože rozpor se musí prošetřit. Není možné nechat jej bez povšimnutí, to se totiž nazývá selháním státní správy. Navíc by vzniklo podezření, že nějaký úředník nechal rozpor bez povšimnutí úmyslně právě v důsledku korupce. A vyjasňování rozporu mezi dvěma údaji státní správy je pracné a zdlouhavé. Proto státní správa dávala vždy přednost jednomu úřednímu dokumentu ke každé agendě, a pokud se to nelíbí, existují odvolací stupně. Garantovat, že žádný rozpor nezůstal bez povšimnutí, to bude pro ministerstvo dost náročné. Bude potřeba obrovské množství úředníků. Jenže úředníci, kteří na finanční správě podléhají vysokým trestům, budou zároveň ubývat s každým opomenutým rozporem v datech.

Samozřejmě prvním podezřelým zájemcem o data ze systému bude vždy podnikající ministr. Už se v médiích objevilo podezření, že podnikající ministr si pro své podnikání obstarává data z oblasti zdravotnictví. Politik musí strpět větší míru veřejné kontroly, než obyčejný občan. Pokud však má ministr střet zájmů, musí strpět prostě všechno. V takových případech se používá nasazení operativní techniky neboli odposlechů komunikace. Ministr, který má střet zájmů, by měl být sledován od první minuty, kdy nastoupí do funkce. A pokud má ve své působnosti takto zásadní data, měla by být kontrola velmi pečlivá.

Levicové vlády u nás dlouhodobě nemají živnostníky, soukromníky a malé podnikatele v lásce. Nejraději by z nich udělaly zaměstnance. Jsou příliš svobodní. Vzpomeňme, jak se zavedlo placení daní za živnostenské oprávnění, i když má živnostník nulový obrat. Připomeňme, jak byli dokonce nazváni parazity. Buďme si vědomi, že ani současný ministr financí malé podnikatele vůbec nemá rád. Onehdá prohlásil: „Malé a střední podniky – to jsou klišé a kecy. My potřebujeme podporovat velký průmysl, který tu má tradici. Že pomáháte zakládat inovátorské firmy, to je super, ale je to na prd.“ Velké podnikatele podpořil už tím, že se na ně EET bude vztahovat až mnohem později, než na malé.

Podívejme se například na Rakousko, kde střední třída malých podnikatelů produkuje polovinu domácího produktu, což se ukázalo jako velká výhoda zejména v době krize. Zatímco na velké podniky krize doléhá, malých podniků se tolik netýká. Podívejme se na Německo, kde studie ukazují, že malé podniky mají největší produktivitu práce. Naši podnikatelé potřebují podporu, nikoli zpřísnění předpisů. Například by bylo dobré dát jim možnost začít podnikat na zkoušku a řekněme první půlrok neplatit žádné daně. Bylo by dobré, kdyby jim finanční úřady poskytovaly poradenství tak, aby si během prvního půlroku zavedli účetní evidenci, která bude splňovat u nás obzvláště komplikované zákony. Stabilní střední třída je základem hospodářské i politické stability každého demokratického státu.

Svobodný občan se také daleko více zajímá o prosazení svých práv. Slýcháme nářky nad tím, jak děti od útlého věku otročí počítačové technice. Slýcháme varování nad závislostí na počítačích, která je stejně nebezpečná, jako drogy. Sledujeme, jak se stát snaží převychovat občany závislé na počítačových hrách – hazardních hrách. A zároveň tentýž stát nutí všechny své občany používat počítače. Není vyloučeno, že lidé postižení závislostí budou stát žalovat, že v nich tuto chorobu vypěstoval. Již léta navrhuji, že by mělo v listině základních práv být nové právo: právo nepoužívat elektroniku. Stát by měl umožňovat každému občanovi, který z důvodů svědomí, ze zdravotních důvodů, z důvodů filosofického nebo náboženského přesvědčení nechce používat počítač, aby žil jako normální občan se stejnými právy jako jiní, tedy i s právem podnikat a to bez počítače. Vzpomínám, jak jsme kdysi na matfyzu soutěžili, zda bude rychlejší počítat na kalkulačce nebo zpaměti a na logaritmickém pravítku. Ukázalo se, že technika je proti lidskému mozku vždycky pomalá. Za první republiky bez použití počítačů dokázali zorganizovat parlamentní volby za 28 dnů od vyhlášení. Hlasovací lístky se sázely a tiskly běžnou tiskařskou technikou. Nám to dnes s počítači trvá 90 dnů. Používat mozek, tužku a papír může být spolehlivější a rychlejší, než počítačová evidence. Neexistuje žádný důvod, proč by používání elektroniky mělo být povinné. Dokonce se možná dočkáme doby, kdy na každém mobilu a počítači bude umístěn nápis: Používání techniky škodí zdraví!

Již nyní je možná zákon o EET v rozporu s článkem 26 Listiny, podle kterého každý má právo podnikat. Listina nepřipouští nějaká další omezení tohoto práva v tom smyslu, že podnikat smí jen ten občan, který je ochoten a schopen pracovat s počítačem. EET má zjevně diskriminační charakter a to, že existují podnikatelé, kteří v těchto dnech ukončili své podnikání, to jen dokazuje. Mezi tisíci bývalými podnikateli jsou pravděpodobně jen jednotlivci, kteří skutečně podváděli. Všichni ale mohou požadovat po ministerstvu odškodnění, za diskriminační postup.

V některých státech USA se dá zahájit podnikání během několika desítek minut, dokonce na dálku, ani není nutné nic podepisovat, ani nikam nemusí chodit, natožpak si nosit notářsky ověřené listiny. Důvěra, čili presumpce neviny, je princip, který nesmírně zjednodušuje administrativu. Drtivá většina podnikatelů to myslí vážně a uvádějí pravdivé informace. Stačí mít fungující soudy a to malé procento nepoctivců, kteří se dopustí podvodu, se ocitne před soudem v horizontu několika dnů. Důvěra je vždycky mnohem levnější, než presumpce viny.

Podobné to je i při kontrole. Malý podnik, u kterého jedou úředníci provést kontrolu, která může v nejlepším případě skončit udělením několikatisícové pokuty, vůbec nestojí za pozornost. Náklady na mzdy daňových kontrolorů a cestovné jsou mnohem vyšší, než případný přínos pro stát. Efektivita daňové správy spočívá zejména v tom, že se postupuje od velkých k malým, od důležitého k nedůležitému. Pro stát je dokonce mnohdy výhodnější nechat někoho podnikat i s vědomím, že možná není úplně poctivý v odvádění daní, protože jako nezaměstnaný by byl mnohem dražší. I státní správa by měla mít své priority.

Představa, že přísnou regulací a kontrolou se podaří změnit šedou ekonomiku na bílou je prostě hloupá. Kdysi nám to vysvětlovali na kurzu NATO o boji s šedou ekonomikou. Přísnější regulace posune jen několik málo procent do bílé zóny. Drtivá většina nepoctivců se posune do černé ekonomiky. V naší modelové rétorice se venkovská hospoda změní na klub dobrovolných hasičů. Po půl roce přijde mafián a pod výhrůžkou udání přinutí nyní již černého bývalého podnikatele prodávat drogy. Za dalších pár měsíců se začnou prodávat i zbraně a pašované a kradené zboží. Do roka máme z hospodských, kteří odváděli alespoň nějaké daně, propojenou strukturu organizovaného zločinu. Než se na to stačí naše policie zaměřit, zapustí mafie tak hluboké kořeny, že budeme potřebovat stovky miliard na to, abychom se černé ekonomiky zbavili a abychom obnovili alespoň trochu férové prostředí pro podnikání.

Myšlenka nevyžadovat elektroniku od malých firem s obratem do 250 tisíc ročně je možná správná, jenže ji nelze uzákonit jako přílepek pět minut po dvanácté. Struktura zákona s tím nepočítala a legislativní záplata by mohla vytvořit legislativní zmetek. Ve slušných zemích se považuje za správné, aby legisvakance, tedy doba od schválení zákona do jeho účinnosti, byla tři roky. Podnikatelé mají právo na stabilní právní prostředí. Co je ale zásadní chybou předloženého návrhu, z malých podnikatelů se mají prostřednictvím záplaty stát ponížení prosebníčci. Úředníci finančních úřadů budou rozhodovat, komu EET odpustí a komu ne. Opět další prostor pro korupci a protekci.

Když už se ukazuje, že výběr daní v důsledku EET zásadně nestoupne a to, co přinese, sežerou podpory v nezaměstnanosti pro bývalé podnikatele, uvádí se již jediný důvod: narovnání podnikatelského prostředí. Řekněme si na rovinu, největším deformátorem podnikatelského prostředí je stát, který na některé podnikatele uvaluje přísnější povinnosti než na jiné. A je to hlavně stát, který poskytuje dotace, nebo umožňuje poskytování dotací. Každá dotace je nespravedlivá a každá dotace zásadně poškozuje podnikatelské prostředí. I dotace na čapí hnízda. Pro narovnání podnikatelského prostředí by stát udělal více, kdyby zcela ukončil poskytování jakýchkoli dotací.

Všetečný čtenář se nyní zeptá: jak to, že v mnoha západoevropských a zaoceánských zemích je prostředí pro podnikání férovější a žádné EET tam nemají? Jde to i jinak. Pokud mám k dispozici veškerá data, nepotřebuji statistiku. Prostě bez výjimky u každého podnikatele data sečtu. Představa našeho ministerstva, že nyní začne používat statistiku, je pomýlená. Statistika je užitečná v případech, kdy nemám všechna data. Proto státy přestávají provádět nákladná sčítání lidí, domů a kdovíčeho, protože dobře provedená statistika umožňuje získat výsledky někdy dokonce přesnější, než celoplošné sčítání. Finanční úřady v mnoha zemích uzavřou dobrovolnou dohodu s vytypovanými podnikateli – s drogerií na vesnici, v malém městě, ve velkoměstě, … a od nich dostávají data podobná našemu EET. Protihodnotou je, že tyto firmy nemusejí zpracovávata daňové přiznání – stát o nich ví všechno. Potom finanční správě stačí porovnat všechny drogerie se čtyřmi zaměstnanci a snadno identifikuje ty případy, které se významně odchylují. Při dobře zvolených parametrech se dosáhne stejné muziky, ale za málo peněz. Rozdíl je podobný, jako při rýžování zlata s pánví nebo s bagrem. Ministerstvo financí zvolilo bagr místo rýžovací pánve.

To, co si určitě přeje celá česká podnikatelská i občanská veřejnost, je férové prostředí pro podnikání, bez státních deformací, ale hlavně za málo peněz. Přijít na ministerstvo a prohlásit: ‚dejte mi pár miliard a pár set nových úředníků a já zařídím lepší fungování‘, to umí opravdu každý. Ale přijít na ministerstvo a prohlásit: ‚nepožaduji žádné další prostředky, ani nové úředníky, a přesto dokážu zajistit férové podmínky‘, na to musí být politik vzdělaný a chytrý. Platí to pro ministerstvo financí stejně jako pro vnitro a jiná ministerstva.

A tak se dostáváme k závěru. Protože zákon o EET nebyl projednán s opozicí (fatální chyba ministra), je jisté, že skončí s nástupem nejbližší pravicové vlády. Pravicové strany by byly hloupé, kdyby nevyužily situace. Slíbí voličům, že férové podmínky pro podnikání zajistí stejně dobře, jako EET, že omezí dotace a tím podnikům ještě více pomohou, že nadbytečné EET zruší a ušetří tak velké finanční prostředky, a že propustí stovky drahých státních úředníků. Prostě: jde to i jinak.

Jiří Payne,
člen Republikového výboru Svobodných